Svědomí

Je to možná příliš Dušínovské, ale čím méně máme Dušínů v reálném životě, tím více jich potřebujeme alespoň na plátně, abychom mohli bláhově doufat, že někoho inspirují. Pro mě je tento film krásnou baladou z doby, kdy lidé uznávali hodnoty jako čest, odvaha, schopnost přijmout zodpovědnost, pravda a spoustu dalších dávno zapomenutých dříve nesmírně důležitých atributů lidského života. Dnes, když společnost zaměnila morálku za výši konta, může jednání Jirky a jeho táty někomu připadat směšné, nás staromilce však zahřeje na duši. (25.10.2019)

Svědomí je film který v dialozích sice trošku šustí papírem, ale jako celek je to dílo na svou dobu tak vyzrálé, že ani drtivá většina součastné české dramatické tvorby se na něj absolutně nechytá. Příběh je vystavěn citlivě i napínavě a divák plně chápe tíhu situace do které se Karel nečekaně dostal a na kterou se nabalují další a další sračky. Drobnosti jako panenka fungující jakožto symbol zakopané, ale stále se vynořující lži, jen svědčí o tom jak moc dobře Krejčík věděl co a jak chce sdělit..Navíc celý film hezky funguje i jako jakýsi dokument doby (nebo možná spíš dokument toho jak tehdejší doba chtěla sama sebe vnímat). Např. chlapec předávající svému otci jako dárek krabičku cigaret se slovy “Tohle jsem ti koupil“, to už by dnes bylo přecejenom trochu sci-fi . A jako bonus si Brňáci a Ostraváci užijí nejeden povědomý exteriér ještě nerozmrdaný komančskou panelovou bakelitovostí a porevolučními architektonickými onaniemi.... Paráda (07.01.2016)

Po letech jsem film viděl znovu a na jeho naléhavosti se nic nezměnilo. Nejde jen o to "dělat věci správně," ale také odpustit si zbytečné moralizování a osvojit si dovednost odpustit, když už se člověk kál dost. A nedělat věci pozdě. No jo, ale kdy to přesně je? Kromě toho má snímek i chytrou strukturu, stačí záběr či obličej herce beze slov a vyjeví se druhý plán. Zajímavé je sledovat různé kompozice (panenka), narážky, které se týkají hlavního tématu vyprávění, a je to dávno předtím, než se vyjeví. Některá kritika (nejen ta dobová, jak je zmíněno v zajímavostech)  je i v současnosti prazvláštní. Z jakého důvodu je špatně, že snímek zachycuje tehdejší uspořádaní rodiny, nebo to, že kluk chce mluvit spíše se svým otcem, když už o něj hlavně jde? Tady si zase někdo plete pojmy a dojmy. 90%. (02.05.2024)

Velmi dobré psychologické drama o otázkách viny, morálního kodexu a hlavně svědomí. Nedbalovu Doležalovi, i přesto co udělal, divák tak nějak fandí, chápe ho a hlavně je napjatý, jak to s ním dopadne (a stejně tak co na to jeho syn). Slušná dávka napětí, strachu a paranoie vytváří pro tento příběh tu správnou tíživou atmosféru. Pan režisér Krejčík mě již potřetí přesvědčil o kvalitě svých filmů, v tomto případě to budou silné 4*. (15.12.2012)

Každá doba má své a lamentace nad hroznou dobou v konfrontaci se soudobým pokrokem, má svou pravidelnou rotaci poplatnou aktualní situaci. Ovšem síla humanity a především hodnotového systému, se nedala přehlédnout, ba naopak nejen vtáhla do děje, ale mrazila v zádech stejně jako před 73 lety. Z čiré zvědavosti podívat se do minulosti na způsob života, vznikl velmi hodnotný a zajímavý zážitek. V dnešní absurditě naprosto nevídané... 👍😯☺️😷 (18.03.2021)