Polnočná omša

Pri prvých pohľadoch na kamenné tváre našich špičkových hercov som si povedal, že si budem všímať, koľkokrát sa v priebehu deja zmení ich výraz tváre. Až na drobné nuansy ani raz. Nechcem povedať, že je to vzhľadom na tému chyba, ale predsa len sa potom dá depresia okolo nedá brať úplne vážne. Takže si to nevšímajte. Chybou už ale je, ak musí mať nacista to zlo vpísané v tvári a tak je jeho postava obsadená typovo presne s očakávaním publika. Či sa podarí, alebo nepodarí partizána chytiť, tak na to si musíme počkať až do konca, takže aj napínavé scény večere nie sú z dramaturgického hľadiska až tak napínavé. Páčilo sa mi symbolické načasovanie deja na štedrý večer, naša cirkev totiž tiež nebola v ťažkých časoch iba sluhom božím. Výčitky však neznehodnocujú myšlienkovú hodnotu filmu. (20.08.2014)

Dramatický příběh z doby Slovenského národního povstání. Mrazilo mě jak se museli lidé na esesáky usmívat a pokrytecky jim projevovat přízeň, když už před nimi nemohli prchnout. Jinak by stěží přežili. A jak to okupanti přijímali a považovali snad za zasloužené a upřímné projevy náklonnosti. Děkuji uživateli Schlierkampovi za podrobnější rozbor, protože jsem se v němčině ztrácela. Být u filmu titulky, dám plný počet. (27.02.2014)

Tolik zla, hrůzy, strachu, úzkosti a napětí nacpat do příběhu, který se odehrává během Štědrého dne roku 1944 jsem musel rozdýchávat. Strašlivé zlo, boj o přežití za každou cenu a naprostá ztráta lidských hodnot, scény, u kterých tuhne krev v žilách. Nebudu rozpitvávat děj, tohle je brutální drama, které předčí snad i Krejčíkův předchozí Vyšší princip. Atmosféra by se dala krájet, herecké kreace neskutečné (tohle je vrchol, co se dá všechno zahrát a je zbytečné někoho vyzdvihovat, z těch všech výkonů mrazí), strach číhající z každého záběru. Strach, strach a zase jenom strach. A do tohoto skličujícího pekla hraje jako paradox vánoční hudba Zdeňka Lišky. Neuvěřitelná kombinace, o to více ještě umocňující krásu vánočního období v době odporného bestiálního vraždění. Lišák to prostě vždycky uměl, vzpomeňme třeba Spalovače, kde použil podobný kontrast. Polnočnou omšu jsem viděl poprvé někdy před dvaceti lety, potom asi před rokem a potřetí teď a musím říct, že každý další zážitek z filmu se pokaždé stupňuje. Jiří Krejčík byl puntičkářský režisér, který si potrpěl na sebemenším detailu, z herců vyždímal vždy maximum a proto je to ve výsledku sakra vidět. Ve svém úsilí a pečlivosti natočit věrohodný film z jakékoliv doby mě hodně připomíná Františka Vláčila, oba dva byli naši největší režiséři, nikdo netočil filmy jako oni. Klobouk dolů. Ještě bych zmínil, že se snímek natáčel na formát Cinemascope, to znamená absolutní vizuální krásu. A když si kameraman Rudolf Stahl mladší zaostřuje různé detaily a záběry, potom nezbývá tenhle klenot zařadit do kategorie filmů, kde pětihvězdičkové hodnocení nestačí. (27.04.2021)

Adaptace hry Petra Karvaše je výborná. I když víc než epická složka příběhu, odehrávajícího se kdesi v Horehroní, je podstatnější podobenství o zradě - kolaboraci, o lidství, odvaze, o vlastní tváři. Zaujaly mne hned úvodní kontrastující obrazy popravy a proti tomu poklidné vybírání zákusku v cukrárně. Symbolické je zasazení do vánočního času. Výborně vyřešena dvojjazyčnost: titulky, když mluví němečtí vojáci; německý major mluví se Slováky většinou slovensky, ale nedokonale – např.: Vánoce - venku válka,tady tichá harmonie. Perfektní hudba Zdeňka Lišky. Týden před zhlédnutím filmu jsem byl v Zuberci - Brestové, kde probíhaly oslavy SNP. Některé hrané scény (německé přepadávání slovenských domácností) byly jako vystřižené ze zubereckého skanzenu. (24.08.2009)

Štědrý den 1944. Jedna noc a jedna rodina. Tady a teď. Drsná prověrka lidských charakterů během vypjatých událostí posledních dní války nemá ani vítěze, ani poražené. Portréty lidské zbabělosti i nečekaných hrdinství dosahují v podání předních slovenských herců, mezi nimiž spatřujeme také mladinkou Emílii Vášáryovou, takřka oscarových vavřínů, uniknuvších jen o vlas a přiřknutých o tři roky později slavnému Obchodu na korze Kadára a Klose. Drama, vyhrocené v závěrečném morálním selhání matky, zapírající ve jménu života druhých svého milovaného nejmladšího syna-partyzána, se stává mimořádně silným okamžikem i pro současného diváka. Režisér Krejčík dokázal více než úspěšně navázat na své opus magnum Vyšší princip (1960). (19.01.2015)