Pension pro svobodné pány

Celovečerní učebnice komediálního herectví a časování v podání famózní ústřední dvojice - bohužel demonstrovaného na prostinké schematické frašce. Potěší také přihrávající Jiří Hrzán a velmi mile mě překvapila Věra Ferbasová, která patrně od doby svých úděsných výkonů let třicátých (jak to vyjádřil jeden kolega recenzent, "to nebyla herečka, to byla mrkací panna") navštěvovala herecké kurzy. (14.10.2008)

Naprosto mistrovsky předvedené divadelní umění, v nádherně zkomponovaném snímku. Snad proto, že se režisér k plné podpoře Barrandova dostal až po několika předchozích pokusech, je film opravdu precizně, až přísně připraven. Jedinečný námět s puritánským nádechem gentlemanské Anglie a dvojicí nádherných, mladých herců s přirozeným talentem. Dokonale je doplňují další, v čele s barevnou Věrou Ferbasovou a groteskním akrobatem, v tomto případě českým mluvícím Chaplinem, Jiřím Hrzánem. Muzikálová příchuť to dolaďuje do absolutní dokonalosti. (10.11.2012)

Jiřího Krejčíka vnímám jako člověka zrozeného hlavně pro divadlo. A tento film mě v tom ujišťuje, protože se mi ani trochu nelíbil. Přestože přední čeští herci podávají celou dobu jednoznačně obdivuhodné výkony, výsledkem je laciná fraška, která po pár minutách přestává bavit a člověk čeká, kdy se konečně změní v něco koukatelného. Což se ale nestane. (01.01.2015)

Do pensionu pro svobodné pány mají přísný zákaz dámské návštěvy. Jak se zbavit uprostřed noci otravné ženské, v neopakovatelném podání Ivy Janžurové, poskytne návod neopakovatelně "uksichtěný" Josef Abrhám. A ten začátek je vtipný, ale po nějaké době se dostaví zdlouhavost a přijde se i na to, jak je to tak nějak vesměs o ničem. Pro vybrané herecké výkony a pro pár starých perníčků, když dámu honí mlsná, se to vyplatí vidět. Snad mě cholerický režisér Krejčík nezaškrtí, když si dovolím o jeho filmu prohlásit, že je to vtipná konina natočená s divadelním minimalismem, který je ve filmu vždy spíše na škodu. 60% (03.06.2012)

S jistou nadsázkou se dá říci, že tímto dílem tehdy složila česká kinematografie hraného filmu další zkoušku své umělecké dospělosti a i světovosti. Jsou-li ve skvěle vypointovaném díle nějaké slabiny - platí to spíše pro druhou polovinu PENSIONu - nejsou dány zvoleným Krejčíkovým přístupem, ale zcela zjevně anglickou dramatickou předlohou. Precízní výprava, vzorné vystřižení londýnské ulice v Praze-Liboci, jak svěřila Iva Janžurové všetečnému mikrofonu bonusů, až minuciózní práce nad každou pointou, to jsou jen dílčí drahokamy velkopé mozaiky krejčíkovského konceptu. Fanouškové tohoto poloinscenačního typu filmu nemohou nebýt nenadšeni skvělými kreacemi všech herců ve velkých i malých rolích bez rozdílu Ferbasovou (opakovaně tu potvrdila svou hereckou třídu jdoucí vysoko nad figurkaření jejích filmů z třicátých a čtyřicátých let) počínaje a Janžurovou konče; za zmínku stojí i mihnutí se mladé, přesličné Nadi Urbánkové. Je otázkou, jak by svou úlohu zvládl a jaké pojetí by dostal přiřčeno Vladimír Pucholt; jisté je, že Hrzán svou suverenitou vdechl přidělené flamendrovské roli svébytný rozměr velkého herce už tehdy. Utěšená podívaná na zdařilé dílo rychle dozrávajícího nezaměnitelného režiséra se poprávu řadí k nejvýraznějším dílům své doby české (československé) filmové vlny - jak se dnes říká - zlatých let šedesátých v jejich počínající vrcholné fázi. (05.05.2008)