Frona

Tenhle milostný trojúhelník mě zaujal na první dobrou, Frona je nešťastně provdaná za Floriše a její tajnou láskou je Jura, mladinká Hana Hegerová je tu okouzlující a její přirozený projev se mi zamlouval.. Když si odmyslím tu politiku a politikaření, jedná se o zdařilé drama s moc hezkou výpravou a kostýmy, je to pěkně natočené + výborný herecký ansámbl.. S ohledem na rok vzniku hodnotím shovívavě, pravdou je, že mě to místy nutilo ke škodolibému úsměvu, pomyslím-li na to, jak to s těmi soudruhy a jejich družstevničením nakonec dopadlo.. U tohoto snímku velice silně vnímám, že hodnocení uživatelů se odvíjí od politiky, bohužel na úkor filmu.. (26.03.2021)

Film „Frona" režiséra Jiřího Krejčíka, laureáta státní ceny, který byl uveden na VIII. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde získal jednu z čestných cen, patří nesporně mezi zdařilá díla. Jeho autoři se soustředili k prohloubení psychologické kresby a posílení konfliktů, jež z tohoho filmu vytvářejí silné drama lásky a nenávisti, navazující formou svého zpracování na tradici českého vesnického dramatu. Toto filmové drama vyrůstá ovšem z půdy dneška, hovoří o dnešních lidech, o jejich problémech, o boji za novou socialistickou vesnici. — Scénář, i když není prost některých dílčích nedostatků, zejména v psychologické kresbě, patří svou bohatou dramatičností, stálým vzruchem a střetnutím mezi nejlepší díla tohoto druhu, která u nás sloužila jako předloha k filmovému dílu. — „Frona" je již pátým celovečerním filmem režiséra Krejčíka, který osobitým režijním rukopisem, který se vyznačuje kromě suverénní techniky v rozzáběrování scény, v ovládání tempa a všech filmových prostředků k dosažení maximálního vyznění díla, především neobvyklým smyslem pro práci s hercem. — Režisér měl také neobvykle šťastnou ruku při určování obsazení jednotlivých rolí. Řadu postav svěřil slovenským hercům, pro něž mluvila příbuznost řeči i živelného temperamentu, pro další role pak vybral vynikající herce českých divadel, takže „Frona" se opravdu může pochlubit souborem znamenitých představitelů. — Velkým pomocníkem režiséra byl kameraman Vladimír Novotný, který dosáhl na mnoha místech skutečné realistické barevnosti obrazu, odpovídající dokonale vnitřní atmosféře předepsané scénářem. Také ostatní složky filmu, ať již to byly stavby, kostýmy, střih a zejména hudba, znamenají neobvyklou výši úrovně našich filmových pracovníků. Filmový přehled 43/1954 (03.06.2009)

Tento snímek působí úžasně esteticky, místy je navozena téměř horrorová atmosféra. Ale není to moc platné, protože co se příběhu týče, cesta k předem jasnému konci je celkem nudná a postavy jsou zoufale nezajímavé. I když Hana Hegerová přecejen lecčemus prospěje svou tajemnou vizáží a její filmový manžel má taky světlé chvilky. Jejich střety mi silně připomínaly vesnické prózy a dramata 19. století. To je s tematikou kolektivizace pro mě vražedná kombinace. Ale vždycky se vyplatí vidět tu dnes už těžko představitelnou "pruhovanou" krajinu před rozoráním mezí, obzvlášť v tomto filmu, který má skutečně pěknou kameru. (01.06.2007)

A zase to ty křivý imperialistický kapitalistický přisluhovačský Yankeeský svině dokázaly! Zase naočkovaly obyčejnýho živnostníka, aby ničil, kradl a zabíjel pro ubohých 6 hektarů (!!!) půdy a nějaký rozoraný meze. Nedokážu se oprostit od toho šílenýho budovatelství, vážně nechápu, jak někdo mohl povolit točení těchhle braků, co povolit, přímo je přikazovat točit. Dějově je to naprostá šablona, která se tehdy neobjevovala jenom ve filmu, ale taky v knížkách. Obvykle jde o boj za družstvo (či jiné podobné zařízení - cementárnu, koželužnu, cihelnu...), vždycky jsou tam dvě (jiný sudý počet) silné postavy. Jedna je zlý zarytý a nenávistný protisociálněrealistický bastard neštítící se ani zabití bratra, otce nebo syna, aby uškodil společnému dílu. Jeho protějšek je naopak morálně na výši, uvědomělý a čestný předseda nebo jiný komunistický funkcionář. Ti jsou obklopení dalšími archetypálními postavičkami (z mamonu napravená žena, zloduchem pomýlení sousedé atd), kteří ještě v mlze neprocitli do těch světlých zítřků. A nikdo nepochybuje, že se dílo podaří i přes všechny úklady hamižného zloducha, protože na tyhle zmetky v tomhle režimu vždycky dojde (a když ne, tak co, Bůh /čti Lenin/ si je roztřídí). Tyto filmy dokáže z podprůměru povznést jedině výtečné herectví, výrazná postava, kvalitní humor, bohatá výprava nebo třeba neobvyklý scénáristický nápad. Jenže ve Froně nic z toho není. V paměti mi utkvělo jenom to, že produkce strašně plýtvala (natočili to na tehdy drahej barevnej materiál). (08.04.2007)

Ach ta léta padesátá... Pluhy v traktor překovati - jím pak meze rozorati... ;-) Hm, tohle >odružstevněle sedlácké< drama bohužel poplatné době a ideologickým socrealistickým šablonám je až běda, naštěstí však alespoň (snad že by?) osobnost režiséra Krejčíka způsobila, že nejde o vyloženě jen stupidní prvoplánovou budovatelskou agitku, jakých v té době nasekáno bylo jak na znárodněném běžícím pásu... I tak však v průběhu filmu ono pověstné dělení na ty naše dobré družstevníky versus třídní nepřátele sedláky stále více nabývá na síle a vyvrcholení s vítězi vedeným meze rozorávajícím traktorem s vlajícím rudým praporem překračuje už všechny meze dobrého vkusu. Nakonec zase jednou hodní družstevníci - ti strůjci pokroku a šťastných nových zítřků zvítězí nad chamtivými zlými >šelmamy< sedláky, zpátečníky a rozvraceči, schopnými pro grunt a majetek i spáchat otcovraždu, že... A tak snad zajímavý je tenhle film nejvíc tím, že v něm jako herečka debutovala Hana Hegerová, krásná bytost, dáma, šansonierka a umělkyně par excellence... (08.04.2007)