Čintamani & podvodník

Čapek je mým nejoblíbenějším českým spisovatelem a jeho adaptace patří k těm vesměs povedeným (až na již zmiňované Temné slunce, viz Krakatit). Povídky jsou kouzelné, sluší jim i ta černobílá. Když navíc si jednu z hlavních rolí střihne manželka Olga Scheinpflugová, ve filmu skoro neviděná, co si přát více? Povídky jsou koncertem takových hereckých es, že by to stačilo na seriál či slušný celovečerní film. Čintamani mám raději, Podvodník tematicky není tak silný. Ale obé právem ve zlatém fondu. U Čintamani se mi v souvislosti se sběratelskými vášněmi mimoděk vybavuje i černý humor Roalda Dahla a uřezané nohy skříně, kdo četl ví, o čem mluvím. (04.06.2008)

Příběhy obou povídek jsou takový docela nic moc, jejich zápletky jsou bez nápadu a celkový odvíjení příběhu je otravně roztahaný. Ze sraček k nadprůměrnýmu hodnocení to ale pak tahají herecký výkony Hlinomaze, Sováka, Scheinpflugový a v epizodní roli i Bohdalky. Šmerala ani Bróďu jsem nikdy moc nemusel, ale nijak zvlášť mi v těhle povídkách nevadili. Atmosféra povídek, situovaných do dob první republiky, připomíná povídky Haškovy, ale jsou lepší, řekl bych ostatně, že Haškovo povídky jsou obecně dost přeceňovaný. No a ještě mě napadlo, že když se v první povídce občas mluví německy, anglicky a dokonce i italsky (bez titulků), může to mnohého diváka trochu mást. (29.05.2012)

Krásný a tak i trochu neprávem opomíjený povídkový film. Po jeho shlédnutí jsem dospěl k názoru že se mi ze všech těch povídkových filmů, jevil jako ten úplně nejzdařilejší a nejpropracovanější. Předčil tak alespoň u mě starší Haškovy povídky ze starého mocnářství, Čapkovy povídky a nebo také krásný film Pět z miliónu a O věcech nadpřirozených s konce padesátých let, ale tady bylo rozhodování opravdu velmi těžké. Námět a scénář byl od Karla Čapka, tak asi není žádným překvapením a tajemstvím že režisér Krejčík vybral pro jednu z hlavním rolí, Čapkovu manželku Olgu Scheinpflugovou. Jestli to byl záměr nebo dobře promyšlený martekingový tah, a jemu se zde dle scénáře prostě hodila do konečné skladby a podoby filmu to se zřejmě už nedozvíme. Ale co je podstatné, že tato žena-herečka byla vidět a slyšet a její herectví bylo skutečně na vysoké profesionální úrovni, a to v obou dvou povídkách. Vůbec ta její role, staré paní Severýnové židovské obchodnice s koberci poblíž někde židovské synagogy v Pařížské ulici byla velice komediální. To jak stále sem a tam běhala pro koberce, to jak mluvila a nebo s jakou péčí se starala o svého čtyřnohého přítele, mluvilo za vše. Vladimír Šmeral ztvárnil neméně výraznou roli dr. Vitáska posedlého sběratele orientálních koberců, jehož touha po jedinečném exempláři nakonec vedla až k samotné krádeži a to zase vesměs velice humorné. Kdo se mi však v této první povídce líbil, a kterou mám přeci jenom o trochu raději, a to i přesto že v té druhé bylo alespoň dle mého mínění lepší herecké obsazení, tak to byl ten Hlinomazův lupič-Bimbalův klient (František Filipovský), který zde zahrál opravdu senzačně. Byl to takový Grimp z LImonádového Joea. Komický a tragikomický navzájem. Jeho věčné napájení, krkání, poulení očí a škytání nemělo chybu. "Šéfe cvakněte si?" No nakonec se ožral tak, že byl vlastně pro tuto loupežnou akci nepoužitelný a celá loupežná akce, navíc velice hlučná skončila nezdarem a vyplacením samotného lupiče-kasaře. Hlinomaz tuto malou roli zahrál s opravdu velkou chutí. Druhá povídka také ušla ale mě už tolik nezaujala. Ale samozřejmě sňatkový podvodník Vinenc Plichta (Jiří Sovák) a inspektor Holub (Vlastimil Brodský), bylo asi to nejlepší co nám tato povídka mohla nabídnout. Poznávací znamení hra na housle a zlaté zuby a celá akce byla započata. I zde hned na začátku byla jedna velice humorná scéna a to ta ve vlaku, kdy inspektor Holub všem mužským cestujícím prohlíží zuby..Ukažte zuby? Až dojde na poslance, o kterém nevěděl ani ho neznal a malér je na světě..Celkový dojem z filmu je tedy více než výborný, skvělá byla i hudba od Zdeňka Lišky, zvláště v té první povídce místami taková krásná orientální. Jedná se skutečně o komediální zábavu na vysoké úrovni, a dokonalé filmařské řemeslo jakbysmet. Škoda že tento film je v televizi tak trochu neprávem docela opomíjený. (07.04.2007)

Myslel jsem, že už žádný ze starých českých filmů nemůže rozhodit můj žebříček a to hned na nejvyšších místech. To proto, že jsem Čintamany viděl hodně, hodně dávno a nyní po mnoha letech na DVD. Nádherné, skvělé, bezchybné. Ten film má srdce, které sametově a teple lidsky pulsuje do všech stran a laská příznivce všech žánrů. Díky naprosté propracovanosti všech reálií, má spolu s Hříšnými lidmi i značnou vypovídací schopnost o krásném období první republiky. O hereckých výkonech je v tomto případě zbytečné mluvit, stačí si přečíst jména. Zfilmovat Karla Čapka představuje pro režiséra značné riziko. Může předlohu ještě umocnit nebo slušně řečeno vyvolat rozpaky (Lotrando a Zubejda). Jiřímu Krejčíkovi se povedlo to první. (17.05.2008)

Čapek byl jednoduše úžasný autor a stále patří k mým nejoblíbenějším. Jako spisovatel dokáže i na krátkém literárním žánru povídky vykouzlit úžasný příběh, postavy i dialogy. Čintamani a podvodník jsou dvě různé povídky. První z nich, Čintamani a ptáci, je přeci jen místy utahaná a možná by zasloužila kratší stopáž. Druhá povídka, Příběh sňatkového podvodníka, to ale bohatě vynahrazuje. Skvěle napsané postavy jsou neméně skvěle obsazeny a zahrány. U rozhovorů a občasného špičkování podvodníka Plichty (Jiří Sovák) a inspektora Holuba (Vlastimil Brodský) jsem se bavil náramně. Škoda, že se těch povídek v tom roce rovnou nenatočilo více. Přemýšlím, zda se mám pouštět do projektu České televize z roku 2011 Čapkovy kapsy, ale asi to přeci jen risknu. Snad se dobrá předloha nedá moc pokazit. (08.09.2020)