Všechno bude fajn

Depresivní realita natočená jako hraný dokument v hořce komediálním hávu. Na můj vkus poněkud příkrá kritika naší stále ještě křehké demokracie, která by se hodila na kterékoliv město v naší republice. Každý zapomíná na to, že režim se sice změnil, ale lidé ne! Ve velké většině zde žijí stále stejní lidé, kteří poznali život před rokem 1989. A ti si stále myslí, že se všichni musíme mít dobře, tak jak jim to komunisté slíbili, ale nedodrželi. Právě Brno bylo v nedávné poměrně objektivní studii shledáno jako město, kde se u nás žije nejlépe. Takže tak černě bych to zase neviděl. (07.07.2019)

Hitovka "Všechno bude fajn" mi teď bude znít v hlavě ještě pěkně dlouho. Povedených scének a gagů bylo o dost víc než těch nepovedených, skoro škoda, že z toho není regulérní "velký" film, podle mě by to šanci mělo :) A fakt bych moc rád viděl brněnskou kru kolem Kotziana, která už měla totálně nabito, že Robin udělal agitku pro Žít Brno, když tam přišli a zjistili, že ... ani ne :) to muselo být strašný zklamání. (12.09.2017)

Já jsem kluk z vesnice, takže těmhle problémům nerozumím a těch lidí se bojím (jsou i v Praze, jen v reálu jsou to lepší herci). Každopádně film, který chce být o všem od brněnské politiky po smysl života vůbec. V důsledku samozřejmě není o ničem z toho pořádně, ale tak je to sranda a je to fajn. Oceňuju to hlavně jako vybočení z českého dokumentárního diskurzu, kdy místo propadnutí publicistickým postupům to Kvapil buduje vlastní prostor jednak jako reakci na události, které dopředu neodhadl, jednak jako prostředek svého sdělení. Po dlouhé době vidím český dokument, který jen něco nekomentuje, ale sám tvoří. (17.08.2017)

Brno si svůj film opravdu zasloužilo (Nuda v Brně se točila převážně v Hradci a o Brně nebyla). Největším nebezpečím politicky angažované komedie je, kdyby nebyla vtipná. A to se nestalo. Komedie funguje na jedničku. Je pravda, že Šplíchalův nihilismus už je někdy trochu únavný (nestačilo divákovi říct jednou, že život nemá smysl?), ale vynahrazuje ho salvou gagů a dobře fungující satirou. Šplíchal je výborný scenárista, jeho inspirace hnutím ANO, pro které kdysi pracoval, je zjevná (hnutí Všechno bude fajn). Taktéž reflexe Onderky a Žít Brna je snadno pochopitelná. Rozhodně nejde o reklamu na ŽB, spíš si tu Kvapil vyřizuje své osobní spory s Hollanem, ale to se dalo celkem čekat. Režisér i scenárista se tradičně vymezují i proti havlismu a undergroundu jako nositelům zprofanované pravdy a lásky. Je fakt, že parodie na Plastiky je drsná, ale vydařená. Jen jsem se nemohl zbavit pocitu, že se těším, až za 20 let nová vlna zase sejme a zesměšní generaci seskupenou okolo současného Alarmu (Šplíchal zde pracuje jako novinář). Za sebe mohu říct, že mi Šplíchalův scenáristický nihilismus sedí víc než jeho angažovaná novinařina. Ale to už do toho tahám vlastní názory na politiku. Brno jest vytěženo kompletně: šaliny, Cockclock, TIMO, Stratil, Mucha, Vtípil, K.Olivová, Mýdlo, brněnští herci, ohňostroje a draci. Tenhle text píšu pár hodin po zhlédnutí a už se mi celá dějová linka téměř vykouřila z hlavy. Škoda, kdyby tam byl nějaký sevřenější příběh, bylo by to jistě lepší než tyhle separované epizodky. Případně mohl režisér jednotlivé dějové linky lépe formálně oddělit. Zmiňované epizody se střídají tak nějak nahodile, asi jako když chytnete dobrého opileckého vypravěče ve 3 ráno v Mýdle. Přesto jsem moc rád, že film vznikl a dostal státní dotaci. Moc bych si přál, abychom měli stát, který neustoupí hloupým tlučhubům a dotace na kritickou satiru si vždy obhájí. Ale bojím se, že za pár let by tvůrci nemuseli dostat ani korunu. (16.08.2017)

„Rozvrhnout 14 tisíc hrubého na jídlo, nájem a plínky, to je dnešní brněnský funkcionalismus.“ Asi na žádný jiný český film za poslední roky jsem se netěšil víc. A přestože má očekávání byla vysoká, tenhle „laskavě-anarchistický“ film je snad ještě překonal. Nevím, jak moc záleží na tom, zda divák v Brně někdy žil či ne, já se ale bavil královsky. I když je dobré dodat, že jde hlavně o satiru. Brutálně vtipnou, politicky nekorektní a hořkou zároveň, takže někdy film krapet sklouzává do lehké deprese, ovšem vzápětí je z ní vytržen nějakou vtipnou situací. Nejvíc mě asi bavily vstupy našeho „průvodce“ (při zmínce o doplácení půlky potratu ve stravenkách jsem se svíjel v křečích smíchy), ale těch frků i z úst ostatních aktérů si divák užije dosyta (vede „laktační guerilla“). A když si k tomu připočtu ještě milé rozloučení s „jemnou“ úpravou Knockin‘ on Heaven’s Door, musím dát zcela neobjektivních 5*. „On to jako Láďa myslel tak, že některý ty matky maj těch dětí třeba i 6. Víme vo kterejch matkách je řeč…“ - „To přece víme, ale to nesmíme takhle říkat!“ (26.08.2018)