Scénář:
Vladimír KörnerKamera:
Václav HanušHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jiřina Šejbalová, Karla Chadimová, Marie Vášová, Miroslav Macháček, Jaroslav Blažek, Oto Ševčík, Vladimír Erlebach, Iva Janžurová, Jan Maška (více)Obsahy(1)
Je téměř dvacet let po válce. Rány minulosti, co se nikdy zcela nezacelily, ale stále mnozí nosí ve svých srdcích. Traumata doby si sebou nese i Marie Vláčilová (J. Šejbalová), která přežila jeden ze zajateckých táborů v Německu. Nyní po tolika letech se podařilo nalézt masový hrob zajatců z onoho tábora a vyšetřovatelé navštíví právě Marii, aby od ní získali jakékoliv zprávy o táboře. Díky jejím významným informacím se má pak stát korunním svědkem obžaloby v Německu a nyní se připravuje na cestu. Jenže to vyvolává další a další nepříjemné vzpomínky – hlavně na dceru Pavlu, co si prošla německou převýchovou a svou matku po shledání téměř neznala… (Česká televize)
(více)Recenze (33)
Prvotina Dušana Kleina je ovlivněna dobou. Námět, který ještě mnoho let po válce měl co říci, neboť mnoho lidí ještě tuto dobu zažilo. Z pohledu dneška to trošku moc tlačilo na pilu, ale je to dáno dobou a režimem. Paní Šejbalová byla prostě velká herečka a filmu dodala tu správnou atmosféru dramatu matky, která dvakrát za život přijde o dceru. ()
Další zapomenutý film československé filmové vlny šedesátých let přináší neotřelý pohled na československo - německé vztahy poválečného období. Vše umocňuje čarovná kamera, nečernobílý scénář postupně nabíhajícího Pražského jara a špičkové herecké výkony, jimž zřetelně dominuje Jiřina Šejbalová. Naši předkové se tehdy zbavovali černobílého pohledu a dopracovávali se lidských souvislostí v pohledu na tyto palčivě bolestné body. ()
Málokdy se stavá, že se mi příběh či hlavní postava dostane tak moc pod kůži, jako v tomto případě. Vůbec zde neberu v potaz jakousi rozvláčnost a řežijní nevyspělost. Bylo mi to fuk. Mě dostalo téma samotné, napjatě jsem sledovala osud paní Vláčilové. Během jediného života dostávat jednu podpásovku za druhou, přitom stále jít s hlavou vztyčenou a dělat to co je správné. To je pro mne příběh Opravdového člověka. Ve zlomový okamžik se rozhodnout mezi morální či citovou důležitostí. Vše umocnil skvělý výkon Jiřiny Šejbalové, které jsem věřila každé slovo, každý pohyb, každý výraz jejích očí. ()
Oba začínající režiséři si vzali na svá bedra opravdu nelehké břemeno. Silné téma a precizní scénář (také začínajícího) Vladimíra Körnera dle vlastní předlohy. Vše vloženo do postavy v podání Dámy československého dramatického filmu. Příběh ženy, snažící se zapomenout, ovšem její minulost se má znovu otevřít. Vele zkušené herce snímá stejně kvalitní kameraman a výsledek je opravdu znát. Vedle silného dráma si užijeme i milou dobovou atmosféru (hodina twistu či scény v plném provozu na náměstí) která film krásně zpestřuje. ()
Snímek popisuje příběh staré nemocné ženy, která zvažuje zdá má svědčit jako hlavní svědek proti válečnému zločinci nebo má radši nechat minulost minulosti a tím pádem se vyhnout zlobě obžalovaného, který je dnes vlivným občanem poválečného Německa. Neméně důležité jsou vzpomínky, která paní Vláčilovou ( Šejbalová ) ovlivňují - návrat dcery, která byla převychována v německé rodině. Tento film určitě není nějak napínavý a dnešního diváka bude asi nudit, ale svou naučnou hodnotu určitě má (hlavně ty vzpomínky - osud Pavly ). Navíc pointa se dle mého docela povedla. P.S. Jelikož je film poněkud starší, zvuková a obrazová kvalita není stoprocentní. 65% ()
Reklama