Noční zvířata

„Když někoho miluješ, snažíš se, aby to fungovalo. Jen tak to nezahodíš. Musíš si toho vážit. Třeba už to podruhé nenajdeš.“ Pravda, na „umělecké“ titulky jsem zprvu zíral trochu nedůvěřivě, celkově byl ten úvod dost pozvolný, ale mělo to svůj smysl. A od chvíle, kdy jsem se „začetl“, mě to chytlo maximálně. Právě hlavně „fikční“ příběh byl výborný, stejně jako Susan jsem byl dychtivý po pokračování a skoro se až zlobil ve chvílích, kdy číst přestala. Ale i obě 2 doplňující linie jsem postupně začal oceňovat, protože rozplétaly celý příběh. A ten nápad vyvolat pomocí knihy vzpomínky a pomoct „viníkovi“ uvědomit si jeho chyby a nechat ho za ně „platit“, byl zpracovaný celkem zdařile. A co se týče „problémového“ konce, s odstupem času mu přicházím na chuť čím dál víc. Prozatím to budou silné 4*, ale v budoucnu bych si film rád pustil znovu. „Teď si to neuvědomuješ, ale my dvě jsme si podobnější, než si myslíš.“ - „Ne. Nemáš pravdu. Nejsme si vůbec podobné.“ - „Opravdu? Jen počkej. Všechny se nakonec staneme svými matkami.“ (10.04.2017)

Komplikovaný snímok, ktorého priebeh vývoja udalostí je omnoho náročnejšie pochopiť, ako sa na prvý pohľad môže zdať. Nebudem "chytrý z Nitry" a tvrdiť, že som nepotreboval pomoc druhej osoby, aby som si ozrejmil určité fakty. Kto tvrdí že ide o dvoj story v jednoliatom príbehu, je vedľa jak tá jedľa, rovnako ako som bol Ja. Pri sledovaní tohto filmu sa budete musieť viac sústrediť ako sa domnievate. (24.12.2016)

Dva v jednom. Fiktivní příběh, který nepřímo souvisí s tím reálným. Mám z toho rozporuplné pocity, protože ten reálný mi vůbec nesednul, nemělo to hlavu ani patu a hlavně to nemělo žádné vygradování a žádný konec. Proč se postava Amy Adams chovala tak, jak se chovala, jsem nepochopila ani z pohledů do její minulosti, které nám to zřejmě měli celé objasnit. Naopak ten fiktivní příběh byl dost strhující, ač takovéhle příběhy nemám moc ráda, tak tady jsem měla přilepené oči k obrazovce a div jsem nedutala, hlavně tedy tak první půl hodina, příběh sice potom nějak vygradoval, ale té první polovině se to nevyrovnalo. Váhám, ale dávám 4*, i přesto, že se nedokážu rozhodnout jestli se mi to vlastně líbilo nebo ne. (06.03.2017)

Noční zvířata klamou tělem v každé sekunde a to nejen v traileru. Tohle je jeden z filmů, který dokáže až fyzicky bolet (především v knize). Z Toma Forda se postupně stává vynikající režisér a já doufám, že přesedlá úplně (i když mu děkuji za záchranu YSL). Jeho cit pro módu je patrný ve vizuálním a designovém pojetí celého filmu. Snaží se příběh a charaktery doprovázet i utvářet pomocí jejich oblečení. Dráždí tak diváka a nutí ho přemýšlet nad vším, co je tak až snobsky dokonalé. Tento kontrast je však naprosot záměrný a nejvíc je to cítít proti příběhu z knihy. Jsem také rád, že Ford základní příběh knihy mírně upravil a došel jednodušší cestou k závěru, který někoho naštve, ale ostatní zapadne do celého konceptu. Chladné, odtažité, současně v několika chvílích bolestivé. Vždyť každý chceme mít sílu bojovat a nikdy neubližovat, protože pomsta může opravdu bolet. Stejně jako život bez boje. PS: ta dekadence a nechuť úvodních titulek je díky dalšímu sledování hlavní postavy tak trefná... (27.11.2016)

Velmi slušně zdramatizovaný a poměrně strhující, avšak notně ojetý příběh vidláků unášejících v liduprázdných texaských prdelích manželky a dcery ustrašených přizdisráčů na swingry a trochu toho vraždění, kombinovaný s pičoidní dekandencí artových hnědopichů. Příběh, jehož kokotská pointa je natolik jednoznačným myslomrdem, že ji musel distributor raději všem těm mongoloidům vysvětlit už v obsahu, aby náhodou nedošli k závěru, že je scénárista totální dement. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct ultimativní artista a lartpourlartistický bukanýr. Ani to však nezabránilo některým zdejším podobně vyhřátým tlučhubům hystericky si z toho poslintat fiží a jako vždy zapáleně hledat v hovně nestrávené zbytky. Nicméně jako režisér je ten módní teplomet opravdu zručný, film výborně odsejpá a je zábavný, takže vám ani nevadí, že v hlavní roli jako vždy nehraje pan Glyhlenhrál a opět jen tak strnule valí bulvy jako přišlápnutá ještěrka. Totéž platí i o té toporně odpudivé krejčovské panně z Adamsovy rodiny. Herecky vám to ale plně vynahradí standardně skvělý Míša Šanón a zde téměř nepoznatelný, avšak mrazivě slizký ňouma z Kikásu. Kdyby si Tomáš tím závěrem neukájel umělecké ambice pouťového psychologa a dotáhnul to k nějakému sysluplnému rozuzlení, mohla z toho být i něžně progelovaná plná palba. (10.03.2017)