Teheránská tabu

Svírá se mi žaludek z uvědomění, že o jednotlivcích, kteří zažívají takové formy dusivé a tragické nespravedlnosti a nerovnosti, lze každý den po celém světě sepsat desítky a stovky tisíc podobných a bohužel i mnohem horších svědectví. A děsí mě tendence takové strukturální problémy bagatelizovat nebo je pod tíhou zkušenosti rezignovaně vnímat jako nepřekonatelnou součást každodenního života. Někdy bych chtěl, aby existoval bůh. (13.07.2019)

Za mě filmové překvapení. Vyrazil jsem na premiéru díky milému daru s tím, že vlastně ani nevím, co mám očekávat. Nijak jsem se nepřipravoval, a tak jsem zjistil, že se jedná o animovaný snímek až při příchodu do kina. Animace připomíná (a možná je) rotoskopii, což je za mě OK. Takové něco mezi filmem a uměleckou animací. A tady to funguje hezky, dává to prostředí čistější vzhled, ubírá detailům a pomáhá se soustředit na jemné detaily filmu. Kromě trochu zmatečném začátku, kde nebylo úplně automatické se zorientovat která je která a kde začíná ta a ona dějová linie, si to sedlo a já tak mohl sledovat velmi zajímavou sondu do světa, kde rovnost mezi muži a ženami existuje nejen domněle, ale opravdu a na každodenní bázi a kde se o spoustě věcí rozhoduje podle osobní preference a ne dle nějakých pravidel a spravedlnosti. Taková středověká společnost v moderním světě, a osudy lidí, jenž nejsou zdaleka na jejím vrcholu, ale spíše ve střední až spodní vrstvě. Příběhy jsou silné, poutavé a jak byl začátek nepřehledný, tak konec je velmi uspokojivý, svou "realističností", vzhledem k okolnostem. (15.06.2018)

Tehran Taboo je vskutku fascinujúcim filmom. Rotoskopická animácia v tomto filme je vynikajúca a skutočne robí maximum preto, aby dokázala pridať atmosféru. Musím povedať, že asi všetky postavy vo filme mi prišli zaujímavé. A čím viac sa toho odhaľovalo, o to viac desivé to na konci celé bolo. Môžem povedať, že osobne príbeh mladej Donye je na konci čímsi absolútne tragickým. A vôbec som ani nepremýšľal nad tým, že by to tam mohlo smerovať. Elias je skvelý hrdina a to nepovie ani slovo. A jeho "balóniky" sú dobré. To ma bavilo. Sara je podľa mňa asi najlepšou postavou celého filmu. Jej príbeh je silný, jej osobnosť je očarujúca a musím povedať, že mi jej bolo úprimne ľúto. Keď to človek uvidí, tak pochopí. Možno by bol film zaujímavejší, keby bol hraný a natočený v Teheráne, no je mi úplne jasné, prečo sa to tak nespravilo. To by si tvorcovia poriadne vypili. Jediný vážnejší problém s filmom čo mám je jeho tempo. Miestami mám pocit, že trošku skáče a snaží sa tam toho dať strašne moc. A hoci je to všetko čo sa deje zaujímavé, tak miestami som bol viac zvedavý, kedy sa vrátime k niečomu inému. Celkovo som spokojný. Super animácie, dobré postavy a okrem toho aj vynikajúca hudba. Ak máte radi tvrdé filmy, ktoré sa na nič nehrajú a nebránia sa ukázať čokoľvek, tak si myslím, že v tom bude ešte aj nejaká tá kultúra pre vás navyše. Čeknite si ho a uvidíte sami. Hodnotenie: B+ (04.12.2018)

Škoda, že tenhle film je animovaný a nikoliv hraný, což z podstaty věci šlo asi jen těžko zrealizovat, ovšem hraná varianta mohla být ještě naléhavější. Nicméně Teheránská tabu (stejně jako dříve celkem podobný rovněž animovaný Persepolis) jsou skutečně silnou obžalobou íránské teokratické totality, která v ledasčem připomíná status quo toho, jako to vypadalo u nás před rokem 1989...dost podobný rozkol mezi oficiálně hlásanou režimní morálkou a její praktickou aplikací... (11.09.2018)

Trefa do černého. Neoddiskutovatelně nejsilnější zážitek z Febiofestu 2018. Výborně sladěný obsah i neotřelá forma. Tohle zobrazení mladé generace Íránců zbavených jakékoli iluze o poměrech ve společnosti a jejich každodenní střetávání s pokrytectvím a zkažeností svého okolí se ajatoláhům určitě líbit nebude. Na prvotinu jde o překvapivě vyzrálou věc, z filmu je znát, že pro zúčastněné nešlo o běžný projekt nebo dokonce zakázku, ale že to byla osobní záležitost, do které chtěli vložit to nejlepší. Protože Teherán tabu vznikl v zahraničí, nemusí dělat kompromisy, opatrně našlapovat a pouze naznačovat tam, kde by člověk nejraději křičel hněvem. Snímek s jízlivým sarkasmem líčí, co se skrývá za fasádou oficiální silně konzervativní náboženské morálky. Musím ale varovat - nečekejte komedii. Je to vlastně hořké depresivní vyprávění o lidech, kteří jsou lapeni do pasti předsudků, tradic a restriktivních pravidel natolik, že se v ní cítí nešťastní, a v nejlepším případě volí cestu úniku z toho, co považují za vězení. Celkový dojem: 95 %. (20.03.2018)