Hostile

Spojenie postapo "zombie" hororu s pygmalionovskou tematikovou mi nevadilo, rovnako ako prelínanie sa drsnej prítomnosti so spomienkami hlavnej hrdinky. Menším kameňom úrazu Nehostinnej krajiny je, že romantická dejová línia tu má voči hororovému dianiu navrch a väčšina divákov primárne skôr očakáva horor, ale budiž, za povšimnutie Hostile určite stojí. (05.07.2018)

Na belgicko-francouzském snímku „Hostile“ vlastně ani není moc poznat, že to není americký film, protože je hodně zaměřený na anglicky mluvící publiku, což je i součástí hlavního vtipu, díky kterému se postavy dají dohromady. Zase to moc ničemu nevadí, trochu horší je skutečnost, že je snímek docela průhledný a jeho finální pointa nijak nepřekvapí a vůbec neoslní. (22.06.2020)

Pre mňa obrovské sklamanie. Plusmi sú síce pekná kamera a sympatická Brittany Ashworth, ale to je sakramentsky málo. Hlavná hrdinka je uväznená v aute s jednou biednou pištoľkou a musí bojovať proti peknému kanibalskému mutantíkovi. Pritom spomína na minulosť vo forme flashbackov. A to je najväčší omyl filmu. Vôbec ma totiž nezaujímalo, že bola kedysi dávno feťáčka a dílerka, a ako si našla chlapa, ktorý ju z toho dostal. A ani tá mizerná dejová súvislosť s prítomnosťou ma nezaujala natoľko, aby to stálo za takéto bezduché naťahovanie stopáže. 50% filmu je nuda. Samozrejme, scény z postapokalyptického sveta sú o niečo lepšie. Mutant vyzerá výborne, takže je opäť obrovská škoda, že si ho divák vychutná len v minimálnej miere. Len jedna gorescénka za celý film? To si snáď robia srandu! Žiaľ, tomuto hororu takmer úplne chýba akýkoľvek náboj alebo dynamika. Tu sa chváliť nedá. (01.05.2018)

Ty dvě linie je mě místy dost štvaly. Ta postapokalyptická se solidní atmosférou a povedeným potvorákem byla OK, ale ta druhá, která sledovala hlavní hrdinku od feťáckých začátků až k velké lásce, mi lezla na nervy. Nad vodou jí držela především Brittany Ashworth, ale ani tak jsem její opodstatnění nechápal. Svítat mi začalo až v poslední třetině a najednou to všechno dávalo smysl, ale to neznamená, že se to nedalo natočit záživněji. Průměr. 50% (13.05.2018)

Moje první a asi i poslední setkání se žánrem červenoknihovní postapo, o kterém jsem, přiznám se, neměl dosud ani páru. Dvě odlišné dějové roviny by mi vůbec nevadily (byl jsem naopak zvědavý co se z toho všeho nakonec vyvrbí), snad ani ne jejich závěrečné prolnutí se v absurdním patetickém kýči. Ale nepřekousnu onen model, hojně nadužívaný v pseudoromantických blábolech - bohatý, kultivovaný, zajímavý, francouzsky charmantní elegán se na první pohled zamiluje do hloupé, nepřitažlivé feťačky, nakvartýruje si jí k sobě do bytu, vyléčí jí ze závislosti, posléze jí věnuje luxusní, středně velký zámeček a chce s ní mít bejby. Tahle zápletka mi přijde x-krát pitomější a absurdnější, než závěrečné rozuzlení. Ale postapo scény jsou hodně slušné, škoda toho tvůrčího potenciálu na tak hloupý film. (06.07.2018)