Červená

Pro mě osobně neobyčejně dojemná podívaná, u které jsem byl hodně naměkko, a bezvýhradně podlehl kouzlu té noblesní ženy, která byla neuvěřitelně krásná zamlada i po devadesátce (podobně jako třeba Meda Mládková, k níž jsem choval podobný nehynoucí obdiv). Její život mi přijde naprosto fascinující, a už jen z vděku k tomu, že se Sommerová rozhodla o ní natočit film - který jsem sledoval bez dechu od začátku do konce - nemohu nehodnotit maximálním způsobem. Jsem šťastný, že jsem měl možnost zažít ji kdysi zpívat naživo, a její nedávné úmrtí mě hluboce zarmoutilo. Čest její památce. (19.05.2023)

Krásný hlas, který už asi tak nezní, ale Soňa Červená je ve svém věku úžasně krásná jako osobnost i jako žena. Silná povaha, která se emigrací nenechala zlomit a užívala si své úspěchy, ale když mohla ráda se vrátila domů. Dokument ale mohl jít vice do hloubky jejího osudu. Je mi smutno za Jiřího Voskovce - Yes, happy bych byl, ale šťastnej nejsem... (01.10.2017)

Asi jsem jeden z mála, ale Soňu Červenou jsem neznal. Proto jsem k dokumentu Olgy Sommerové přistupoval emočně nezainteresovaně a čekal jsem, jestli mi dokument dokáže něco dát jako divákovi neznalého tématu. Struktura vyprávění je klasická: Portrétovaná osoba vypráví chronologicky svůj život, vyjma mluvící hlavy vidíme archivní materiály a doprovázíme protagonistku na místa, která jsou pro její život nějakým způsobem zásadní. Bohužel, v určitých momentech jsem měl pocit, že nekoukám na dokument o Soně Červené, ale že si Sommerová skrze hlavní postavu vypráví něco trochu jiného (viz část týkající se Milady Horákové). Můj obdiv tak patří Soně Červené, samotnému dokumentu už tolik ne. 6/10 (13.09.2017)

Že je Soňa Červená naprostý fenomén, jsem už věděl i před zhlédnutím tohoto moc pěkného dokumentu. Přesto spoustu zajímavých věcí o životních osudech této všestranné umělkyně jsem se dozvěděl právě až díky němu. Jako třeba to, že byla první představitelkou Káči ve W+V adaptaci Divotvorného hrnce. Hodně silný je už samotný osud její maminky a to jak za války tak především po komunistickém převratu. Sama Soňa Červená musela být již za mlada hodně silná žena, aby se dokázala s tímto vším vypořádat. Měla jistě pestrý život plný operního divadla a setkání s řadou uznávaných osobností (včetně třeba H. von Karajana) a moc hezky o tomto všem dokáže vyprávět. Olga Sommerová se snaží to její vyprávění dokreslit nejen řadou záběrů z míst, o nichž Červená vypráví, ale i autentickými dobovými záběry. To zasazení jejího životního příběhu do historického kontextu doby, ve které Červená žila, není sice asi úplně originální, ale určitě přispívá k autenticitě vyprávění. Obdivuhodná je na Červené jistě její vitalita do pozdního věku a taky životní moudrost. Oboje se podařilo Olze Sommerové v dokumentu náležitě ukázat a to přitom nikterak násilným způsobem. Celkově tedy mohu jeho vzhlédnutí doporučit všem, co se chtějí s touto mimořádnou osobnosti blíže seznámit. (14.12.2017)

Soňa Červená je ohromující a její život si zaslouží pozornost, o tom nemám pochyb. Nicméně a bohužel se mi vkrádají pochyby o dokumentu samotném. Paní Sommerová začíná vykrádat sama sebe. Dokument je nástavbou dokumentu Moje 20. století a zase tolik nového nepřináší. Nepřináší nový pohled na Červenou a jen doplňuje drobné mezery či časové etapy v jejím životě. Neviděl-li někdo Moje 20. století, nejspíš si dokument užije, v opačném případě je člověku spíše líto, že dokumentaristka prostě recykluje již hotový materiál a nabývá pocitu, že Červená, přes svůj pestrý devět dekád trvající život, vlastně již nemá co dalšího říct. (13.09.2017)