Režie:
Olga SommerováScénář:
Olga SommerováKamera:
Olga Malířová ŠpátováHrají:
Soňa Červená, Aleš Březina, Ema Destinnová (a.z.), Petr Koura, Jan Werich (a.z.), Jiří Voskovec (a.z.), Jiří Suchý, Jitka Molavcová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Celovečerní dokumentární film Olgy Sommerové o světově proslulé operní pěvkyni a herečce Soně Červené je příběhem ženy, jejíž malé dějiny byly ovlivněny velkými dějinami Evropy 20. století. (Aerofilms)
Videa (1)
Recenze (43)
Není to úplně top, ale je to samozřejmě velmi dobrý dokument. Pouze je škoda, že je zde již mnoho známého materiálu ze starší práce Sommerové s Červenou, například Moje 20. století. Chybí popisky (když už například Koura nebyl představen) a fotka z Carmen (stále tatáž) se objevuje příliš často. Některé střihy nejsou dost citlivé (sotva dozní operní árie, začíná ruch ulice a její hudba). Nebo ty znaky, které Sommerová spojuje (reálie Berlína nejsou vždy pro Červenou negativními konotacemi, ale hudba je démonická) atd. Ze záběru Soňa na Vltavě se také pomalu, ale jistě stává kýč... Leč toto jsou drobnosti. Skvělé je setkání s dcerou Horákové, vzpomínky na rodiče a celkově osobnost Červené. Kam se ale poděla její kariéra ve filmu? Škoda, přeškoda, ze je zde zamlčena její práce na Únosu a dalších problematických dílech a je zmíněná jen její úvodní role a kamerová zkouška. Čili zajímejte se i dále a tento dokument berme jen jako část puzzle života fenomenální Červené. ()
Život Soni Červené byl bezpochyby plný zvratů, odhodlání a osudových rozhodnutí. Nicméně nic z toho se do posledního dokumentu z triptychu o silných ženách Olze Sommerové úplně nepodařilo přenést. Jako obvykle nechává příběh vyprávět hlavně protagonistu, aby pouze v určitých okamžicích nadnesla důležitou otázku nebo dodala potřebný střípek – ale tentokrát je to vyprávění spíše lyričtější, možná tolik blízké duši samotné Soni Červené. Pěvkyně světového formátu ztvárňuje důležité role, reflektuje se v nich, ale už o něco méně nás vtahuje do samotného příběhu svého života. Tam, kde se Věra Čáslavská nebo Marta Kubišová musely rozhodnout, zda budou následovat svůj sen - a zahodí tak svou páteř (nebo opustí zemi), Soňa Červená emigrovala a její sen tak mohl pokračovat dále. A byl to sen grandiózní (o tom žádná), jehož naplnění je určitě hodno obdivu. Jenom už tam chybí ten apel, chybí osudovost. A právě to je ta ingredience, která z civilních portrétů Olgy Sommerové udělá vždy důležité dílo. Což se tentokrát úplně nenaplnilo. ()
Výborný dokument o neuvěřitelné osobnosti paní Soně Červené. Je bohužel pravdou, že osobnosti, které něco uměly, minulý režim hodně silně potlačoval, takže se dost často o jeich úspěších dozvídáme až s notným zpožděním (a o některých ještě stále nevíme ...) Herečka, ale hlavně světově proslulá operní zpěvačka patří mezi ně. Ve svém věku je stále neuvěřitelně vitální a krásná žena a v působivém dokumentu jsme se dozvěděli hodně zajímavého z jejího bohatého života. Dřívější informace z minulých kratších dokumentárních profilů nebyly zdaleka tak působivé jako tato "její osobní zpověď". Docela rád bych v dokumentu uvítal i více informací o jejím otci, ale je pravda, že pak už by byla délka dokumentu pro někoho možná nadměrná a dokument se přece jmenuje "Červená" a ne "Červení". Cesty osudu jsou opravdu někdy spletité a křivolaké, pokud by na berlínském přechodu tehdy sloužil "starší a tvrdší" pohraničník, tak by se (bohužel) kariéra této osobnosti asi vyvíjela poněkud jinak. Ta věta Jiřího Voskovce "Happy bych byl, ale šťastnej to teda nejsem" je opravdu velice výstižná. ()
Pro mě osobně neobyčejně dojemná podívaná, u které jsem byl hodně naměkko, a bezvýhradně podlehl kouzlu té noblesní ženy, která byla neuvěřitelně krásná zamlada i po devadesátce (podobně jako třeba Meda Mládková, k níž jsem choval podobný nehynoucí obdiv). Její život mi přijde naprosto fascinující, a už jen z vděku k tomu, že se Sommerová rozhodla o ní natočit film - který jsem sledoval bez dechu od začátku do konce - nemohu nehodnotit maximálním způsobem. Jsem šťastný, že jsem měl možnost zažít ji kdysi zpívat naživo, a její nedávné úmrtí mě hluboce zarmoutilo. Čest její památce. ()
Čtyři hvězdy, a nejraději bych dala pět, náležely by ovšem, stejně jako má poklona, beze zbytku Soně Červené. Nicméně, je to přece jen hodnocení dokumentu jakožto vizuálního díla, takže za tři, průměr tedy čtyři hvězdy. Režisérskou práci Olgy Sommerové zcela zastínila osobnost Soni Červené a práci režisérskou a scenáristickou tak uvrhla zcela na vedlejší kolej. Pokud to byl záměr, pak je to ovšem dobře. Stejně jako v dokumentech o Martě Kubišové a Věře Čáslavské najdeme režisérčin "metapříběh" týkající se amorálnosti a krutosti komunistického režimu a byť se může zdát, že třeba právě Soňa Červená tak to explicitně nepojímala, i tak soudím, že je to správně. ()
Reklama