Tichá dohoda

Po letech jsem si Tichou dohodu dal, je velmi silná. I přes nešikovnosti, nedotaženosti nového jazyka, kterými jak píše Tsunami možná Kazan sám sobě ukazoval, že na to ještě má. Připomnělo mi to Hasovo Sanatorium na věčnosti: hledání otce a s ním sama sebe. A jedno jestli Žida anebo Řeka. Moc krásný happy end. Nádherná hudba! Přenádherná Faye i Kirkovy oči. (29.03.2019)

Druhá část volné dilogie (s Ameriko, Ameriko), v níž Kazan zpracovává své řecké kořeny (pomocí hudební složky, změn křestního jména a příjmení, které hrají také významnou roli). Tentokrát už v americkém prostředí v generaci synů, vyrovnávající se s na úspěch extremně zaměřenou americkou společností, z níž se snaží utéci. Kritický osten je na svou dobu až nebývale ostrý vůči reklamám na cigarety - lži s nimi spojené jsou tu označeny otevřeně, stejně tak proti odlidštěnému zdravotnímu systému. Kazan uměl vybrat herce a výborně s nimi pracoval, samozřejmý je Kirk (nádherně se usmívající před pokusem o sebevraždu), Faye i Deborah, ale největší, přímo živelný, výkon předvedl Richard Boone v roli Evangelosova otce! (28.02.2011)

Pomerne ťažká Kazanova snímka nielen obsahom, ale aj zaujímavou formou. Dôraz je kladený mimo netradičného použitia strihu na dialógy, respektíve vrešťanie niekoľkých postáv po sebe vo viacerých vypätých situáciách. Skôr budete mať pocit, že pozeráte film Mikea Nicholsa, ale spomeniete si čiastočne aj na Električku zvanú túžbu. No a možno budete po filme radi, že nie ste bohatým alfa samcom, ktorému leží celé jeho okolie a hlavne všetky ženy pri nohách. Rozoznať v takom prípade úprimnosť od všetkého ostatného je prakticky nemožné. A vy tiež nebudete po rokoch takéhoto života psychicky úplne v poriadku. Kazan sa v Splendor in the grass inšpiroval francúzskou novou vlnou a strihy v Dohode budú asi tiež takouto reminiscenciou. (03.12.2013)

Tento film mě osobně bohužel příliš neoslovil. Kromě toho, že ho považuji za příliš dlouhý, mi nesedla ani formální stránka, jak je to natočeno. Ten film se podle mě hroutí vahou vlastní překombinovanosti - celý ten komplikovaně vystavěný příběh o chlápkovi, který se zčistajasna začne chovat jako výstřední pošuk, působí ve výsledku dosti únavně, a tak trochu i zbytečně. Obávám se totiž, že znalostí podobných filmů se člověk dostává pryč ze sféry normálních smrtelníků, kteří zajdou do kina nanejvýš párkrát za rok a z hlavy by dokázali s bídou jmenovat jména 2-3 režisérů. Nevím, prostě mi Tichá dohoda nepřijde ani jako zásadní filmový počin historie, který by měl každý fanda filmu povinně znát, ani jako film, jehož znalost by vás nějak obohatila. Nedejbože že by to byl dobrý námět ke konverzaci s kýmkoli, s kým se dá aspoň trochu tlachat o filmu. Proč vlastně věnovat dvě hodiny svého života nějakému starému filmu, o němž ve vašem okolí stejně nikdo v životě neuslyší? Ech, úděl cinefila někdy není žádný med, to vám tedy řeknu. Viděno na ČT2 v příšerném českém dabingu. (11.03.2013)

Mezi knihou a filmem si Elia Kazan nechal rozestup dva roky. Stejně tak dlouho mohlo trvat období mezi "odkotvením" (...která ruka a čí tak zčistajasna zasáhla a strhla volant... až mě to přimáčklo k boku kamionu) a "zakotvením" (Věděl jsem, že vše, co bylo pro mě možné na samém počátku, je pro mě možné teď znovu. Avšak jedno jediné nebylo: abych ještě někdy byl takový, jako dříve) jeho hrdiny. Američané (zřejmě i jinde narození) tomu říkají second chance, a modlí se k ní skoro všichni. Zde je období mezi první příležitostí (pokud nějaká byla) a druhou poměrně dlouhé a rozdrásané. Eddie tvrdí, že nechce dělat NIC, ale stále dělá NĚCO, a v podstatě totéž co dříve: špekuluje, argumentuje, hádá se a podvádí. Druhé šance se nakonec dočkal, i když to bylo jen o fous, a patrné, že ne každému se to podaří. (28.01.2022)