Děvče ze sirkárny

Uvedení filmu v rámci Febiofestu 2014 ozdobila osobní účastí sympatická Kati Outinen. V diskuzi po skončení projekce se docela slušně rozpovídala a mj. zaznělo, že v celém filmu herci vysloví pouhých 27 replik.. dobrá polovina filmu vznikla improvizací přímo na místě natáčení.. měsíc po dokončení filmu se ozval Aki Kaurismäki Kati Outinen s tím, že film je příliš krátký a tak je potřeba natočit alespoň dalších 6 minut (tak byla dotočena například scéna z botanické zahrady nebo scéna s neznámým mužem na baru, který "to taky odskáče").. Kati Outinen se poměrně často stává, že ji dodnes neznámí lidé poznávají a oslovují díky tomuto filmu jako "The Match Factory Girl" nebo "small beer"..)) (26.03.2014)

Nebyť toho záveru, tak tomu dám iba 3. Kaurismäki ma už neberie, tak ako kedysi. Mám (dnešok nevinímajúc) u neho pocit presýtenia typickou atmosférou a permanentného déja vu. Len tomu tichu, vo chvíľach, keď by bežný Európan zákonite musel niečo povedať, sa nikdy neprestanem smiať (hoci to vtipné vôbec nieje). (09.10.2010)

První regulérní klenot v tvorbě mlčenlivého rockera - syntéza všech podstatných prvků jeho dosavadní tvorby: sociální tématiky, rafinované hry s žánrem (v tomto případě s žánrem melodramatu / harlekýnkové romance), málomluvné, ale v jádru impulzivní hlavní postavy, která utíká před starým životem. Kati Outinen je naprosto dokonalá, kolik emocí dovede artikulovat bez grimas a slov... nechápu. Navíc Kaurismäki pracuje se motivem čínských studentských bouří, které vytvářejí dost zneklidňující podklad příběhu, v němž zcela chybí humor a převládá bezvýchodná a zoufalá nota. Výtečná je i kamera Timo Salminena, která zajímavě vytrhává / kontextualizuje detaily a podbarvuje syrovost vyprávění. Pokud to dosud byly zajímavé dílčí motivy, v případě Děvčete je to konečně bezvadný celek. (04.10.2011)

Děvče ze sirkárny vidím jako přímočaře a bez zbytečných řečí podaný příběh o ošklivém kačátku živořícím v nuzných poměrech, kterému jednoho pochmurného dne bouchnou saze. Jde asi o nejdepresivnější film, co jsem zatím od Akiho Kaurismäkiho měla možnost zkouknout, přesto se v něm najde hned několik černohumorných situací, jež nutí přinejmenším k pousmání, přičemž Kati Outinen v titulní roli je prostě nepřekonatelná. (85%) (16.09.2020)

Achich ouvej, tohle je tak žalostný film... Tedy nemyslím žalostně špatný, ale žalostně smutný. Při jeho sledování mám podobný pocit, jako kdybych se měl smát u komedie o brutálním týrání nějakých roztomilých chlupatých a okatých zviřátek a po celou dobu si v duchu prozpěvuju s Johnem Lennonem: "Aaah, look at all the lonely people..." Božská Kati Outinen se svým nekonečně smutným čumáčkem je jako stvořená pro podobné šílené role v Kaurismäkiho filmech. Umí sice zahrát i mrchu, jak předvedla ve Stínech v ráji, ale ťunťovité buchty jí jdou ještě líp. To, jak trpělivě pracuje v monstrózní sirkárně, to, jak po osamělých večerech poslouchá cizí řeči v rádiu... A moc se mi líbí, že se sebou nenechá stále jen nevybíravě orat a ukáže taky nakonec svoje zuby - její pomsta chutná po jedu na krysy a já jí bezvýhradně žeru. Možná můj nejmilejší Kaurismäkiho film. (11.02.2015)