Měsíc Jupitera

Je fascinující, jak spousta lidí nedokáže najít vynikající příběh, pokud jim film výslovně neříká, že ho vypráví. V Jupiterově měsíci jsou desítky podnětů a nápadů prakticky v každém z jeho dlouhých neuvěřitelně komponovaných záběrů. Nic přitom v něm neškemrá o vaše sympatie, postavy jsou zmatené, utahané, zkorumpované a sobecké, uprchlickou tematiku nevnímá čistě jednostranně (dočkáme se i teroristického útoku) a nepodává odpovědi. Pouze vizi strhaného, zmáčeného kontinentu, prostého zázraků, jehož slabost odhalil příliv přesvědčených, hlavu nesklonivších uprchlíků, utíkajících před zkázou. Něco takhle divokého a radikálního bych čekal od pětadvacetiletho režiséra. Minulý rok polská Poslední rodina, tenhle rok maďarský Jupiter, Česko by fakt mělo odevzdat filmařskou průkazku na dalších deset let. (28.04.2018)

Po letech první film, který mi připomněl jeden z nejlepších filmů co jsem kdy viděl "Potomci lidí", což je určitě dobrá zpráva. Horší už to je se samotným filmem. Vizuální stránka je úžasná a jsou zde přesně ty postupy, které mě fascinovali pravě v "Potomcích". Nechybí tedy dlouhé a náročné záběry a všelijaké kamerové nájezdy, které jsou fascinující. Problém je v příběhu, který je jednoduchý, až jednotvárný, ale to by vůbec nevadilo, bohužel mi přišlo, že si sami tvůrci nebyly příliš jisti tím, co vlastně a jak chtějí vyprávět. Proto se film velice brzy přejí a to co původně diváka fascinovalo (levitující hlavní hrdina) ho později začíná nudit, protože to vidí po x té. Film určitě chtěl sdělit důležité myšlenky a celé vyznění filmu mělo působit daleko hlubším dojmem, než po skončení filmu divák má, ale to se mu úplně nedaří. A tak z celého filmu zůstanou, nepříliš zajímavé a charismatické postavy, (což je hlavně způsobeno tím, že postavy mají působit realistickým dojmem a není to zde rozděleno na vyloženě kladné a záporné postavy, jako spíše na postavy, které si jdou pevně za svým cílem, ačkoliv tím mohou ubližovat svému okolí) nedokončené myšlenky tvůrců ale naštěstí i dokonalá technická stránka, která přinese nejednu zajímavou scénu, (automobilová honička, točená naprosto inovativním způsobem) která však nedokáže strhnout na celé dvě hodiny. Pokud bych měl porovnávat s již zmíněnými Potomky lidí, (kteří jsou jasným vzorem) tak ani ti neměli nijak hluboký a propracovaný příběh, ale měli hluboké myšlenky a postavy, které diváka zajímali a hlavně technickou stránku, která dosud nebyla překonána. Přesto je Měsíc Jupitera tím nejzajímavějším i nejvelkolepějším maďarským filmem, co jsem kdy viděl a zaslouží si svou pozornost, protože takové filmy nevznikají každý rok. (03.11.2018)

Mám spíše tendenci tento film hodnotit kladně, byť mi tam hodně věcí vadilo. Postrádal jsem tam kupříkladu více informací o postavě Aryana - člověk se toho o něm dozví pozoruhodně málo. Nevíme v podstatě nic o jeho minulosti. Nevíme ani nic o něm samotném, jaký je a co má rád (kromě hranolků), a film až do samotného závěru nic neprozradí ani o jeho zázračně nabyté schopnosti levitace. Nejenom proto jsem měl dojem, že hlavní postavou je zde místo něj lékař Gabor Stern, jehož vykreslení je zde věnováno výrazně více prostoru (nemluvě o tom, že jeho herecký představitel, excelentní Merab Ninidze, jehož jsem už před lety obdivoval ve skvělém ruském snímku Papírový voják, má po stránce charismatu výrazně navrch nad relativně nevýrazným Zsomborem Jégerem, který mi trochu přišel jako takový mladší maďarský dvojník Moritze Bleibtreu). Dále mi přišlo - výtka čistě subjektivního rázu - že snímek má nepříliš zdařilou vnitřní dynamiku a tempo, a navzdory tomu, že trvá přes 2 hodiny, se toho v něm stane relativně velmi málo, aby to ospravedlnilo použitou stopáž, která mi kvůli tomu přišla přece jenom příliš dlouhá. A konečně mi celý film trochu přišel jako taková maďarská verze mého oblíbeného snímku Le Havre, aniž bych však v něm viděl Kaurismäkiho humanismus a upřímný soucit s jeho postavami - Měsíc Jupitera mi oproti tomu přišel jako svérázný (a mně osobně spíše filmařsky nesympatický) experiment, kterému v mých očích chybí propracovanější scénář a kde postrádám srozumitelnější celkové vyznění - relativně otevřené finální vyústění mě zde příliš neuspokojilo. Pole možných interpretací je zde podle mě až nepříjemně široké, a osobně u mě v průběhu projekce bohužel převážil spíše dojem z formální stránky snímku (skvělá kamera a soundtrack) nad tou obsahovou, a po doběhnutí závěrečných titulků jsem vůbec neměl chuť nad tím filmem dál uvažovat a nějak se s ním dál zaobírat. (24.04.2018)

Film se zřetelným duchovním poselstvím. 1)  Spoiler. Nejvíce se mi na snímku zamlouvá vývoj hlavní postavy, doktora Sterna. Rovněž zarputilý velitel utečeneckého tábora, který po vzoru amerických snímků pronásleduje své uprchlíky po celé zemi, je podán lidsky přijatelně a srozumitelně, stejně jako i další postavy. Jen tu charakteristiku filmu (scifi) psal patrně někdo, kdo z filmu zná jenom jeho název._____ 2)  Spoiler. Jako obvykle u podobných děl se neřeší, co a proč se stalo. Dokonce nikoho ani nenapadne prozkoumat limity a meze zvláštní schopnosti syrského uprchlíka. Ignorantský lékař Stern se nezajímá o nic jiného, než o své egocentrické zájmy._____ 3)  Nakonec se však přes vyslovené výhrady duchovní přesah snímku naplnil._____ 4)  37letá Kata Wéberová napsala scénář, její muž 42letý Kornél Mundruczó (dělá i divadelní představení a opery) ho upravil a film režíroval (zahrál si i recepčního v hotelu). Z herců mě zaujal pěkný 26letý Zsombor Jéger (levitující Syřan Aryan)._____ 5)  Výstižný koment: Vančura****. (14.11.2021)

Kornél Mundruczó se tímto filmem snaží diváka nepochybně povznést. V mých očích a naštěstí i mysli se to nakonec zdařilo, i když to trvalo další hodinku, jsem za to moc rád. Ty nádherné, podmanivé chvíle, kdy se vše to svinstvo světa děje jen pod Tebou, jsou překrásné, vskutku povznášející. Žel, není kam utéct a proto závěr, toho fantasticky zrežírovaného a námětově nadčasového dílka, nemohl být jiný...člověče nešťastný, vždyť Tebe a Tvé počínání zastaví snad už jen zázrak, svůj život sis zmarnil a teď sníš o objevení života pod několikakilometrovým nánosem ledu na nějakém vzdáleném měsíci. Bože, co Ty na to? Dopadne vše nakonec stejně? Dosáhne nový život opět jen pomíjívosti věcí a marnosti všeho snažení? Zřejmě ano, ale přesto se lze povznést, ne tělo, ale svou duši, najít v sobě ty krásné, podmanivé chvíle, kdy se vše zastaví a Ty si s pokorou a vděčností konečně uvědomíš ten největší zázrak na planetě Zemi, zázrak života. [Filmový klub Citadela - Litvínov]. (05.06.2018)