Měsíc Jupitera

Maďarské Inception o doktorovi s výčitky svědomí, zlém anti-uprchlickém poldovi a mladém, nesmrtelném uprchlíkovi ze Sýrie, který umí létat. Není to žádný art a je to tak blbé, jak to zní. A obsahuje to jednu koulervoucí, jednozáběrovou auto-honičku ranní Budapeští. Formálně ambiciózní žánrový divnotvar s emocionálně i významově nefunkčním obsahem, který jako celek nepoberou ani po efektech a akci prahnoucí tínejdžři, ani v existenciálních tématech si libující filozofové. Rejža chce na festivaly i do Hollywoodu, ale za mě zůstává u stánku s langošema. (26.04.2018)

Nadsázka, tudíž levitace není nijak vysvětlena. Jedná se o zázrak, ale zázrak podivného druhu. Policista jde po levitujícím hrdinovi s urputností, která je asi pochopitelná – směs zvědavosti a osobní zášti. Protagonista je plochý, jen jakýsi obecný model hodného a sympatického imigranta (Syřana), normálního týpka, s nímž je v kontrastu jen jeho speciální schopnost. Nijak se nevyvíjí. Doktor se vyvíjí, ale jen v těch mezích, že byl vždycky dobrý, jen sešel s cesty a nyní vnímá v hrdinovi nejprve šanci na zbohatnutí – pragmatické hledisko, a poté na morální nápravu a snad na obrodu víry. Policista se nevyvíjí – je zlý, i když ke konci ukazuje lidskost a průběžně slabost. Formálně velmi nápaditý film působící dosti imerzivně. Připomíná v tomhle ohledu Cuaróna nebo Iňárritu, možná v některých aspektech Flieghaufa. Vlastně takový artový X-Men. Maďarsko tady celkem působivě vyznívá jako ponurá dystopická země (což se týká asi všech Mundruczóových snímků). Interpretačně jde pak o to, že křesťanská západní kultura ztratila víru a nový spasitel (či jen anděl?) paradoxně vzejde opět z těch, kterým se upírá jejich lidský status (z hlediska civilizace, která je v čele). Popově biblické analogie, spíše lehce nahozené, než nějak důmyslněji rozpracované (divákům u tzv. vážných témat často stačí v tomto ohledu dost málo) – Ježíš a Jan Křtitel (zavazování tkaničky); lidé se nedívají vzhůru - svět ztratil dobro. Na konci se přece jen povede navázat pozornost... (12.01.2019)

Létající Čestmír po uhersku. Upřímně řečeno moc nechápu ty nadšené ohlasy. Po stránce příběhové je film absolutně jalový a snaha o reflexi současných společenských problémů patří k těm nejlacinějším za poslední roky. Audiovizuálně je to sice vymazlené, ale zase to není nic, co by mě vyloženě posadilo na zadek, ačkoliv automobilovou honičku jsem si užil vrchovatě. Herecky jakž takž. Merab Ninidze mě po McMafia bavil i tady a Cserhalmi je pro podobné záporácké role jako dělaný, ale na druhou stranu představitel levitujícího Syřana nemá co nabídnout. Na festivalech z toho bude nejspíš leckdo slintat, ale jsem toho názoru, že většina diváctva to přejde pokrčením ramen. 50% (03.06.2018)

Když trailer k filmu hlásal prodejní mantru "thriller, který tu nebyl od Potomků lidí", nevěnoval jsem přirovnání větší pozornost a myslel jsem si o tom své. Zpětně se však musím kát a uznat, že po formální stránce je Měsíc Jupitera působivou podívanou, která ze všeho nejvíc připomíná právě mé oblíbené Potomky lidí. Kornél Mundruczó se jimi musel beze všech pochybností silně inspirovat. Ať již formálně-vizuálním pojetím (podobná barevná paleta obrazu, skvělé vnitrozáběrové sekvence) či hlavní dějovou liní (apatický hlavní hrdina se náhodou dostane k člověku, který symbolizuje naději a zázrak pro společnost a proti svému primárnímu přesvědčení se postupně stane jeho ochraňovatelem). V mnoha případech pak Mundruczó sahá vyloženě k obrazové analogii. Vzezření hlavního hrdiny (jen si vzpomeňte na povlávající baloňák Clivea Owena) anebo sekvence s migranty za ploty tábora či v přeplněném autobusu jsou jen těmi nejokatějšími poctami Cuarónově kultovní sci-fi. Vše je po formální stránce navíc na opravdu skvělé úrovni a po úvodní strhující sekvenci jsem nechápal, co by se mohlo na dojmu z filmu vůbec pokazit. Jenže problém vidím v tom základním. Scénář je totiž strašlivě jalový a ač je přeplněný mnoha atraktivními momenty, je ve své podstatě hrozně nudný a vyprázdněný. Spojitou nádobou ke scénáři je pak i obsazení hlavních postav a především té úplně hlavní, doktora Sterna. Jeho tvář pro mě byla i po těch 2 hodinách nezapamatovatelným gulášem, který postrádal jakékoliv charisma (o to víc pak bolí srovnání s vrstevnatým hlavním hrdinou Potomků lidí). V neposlední řadě pak celý dojem z filmu kazí rovněž naprosto hrozivě špatné postsynchrony, které nejenže velice často ani nesedí hercům na pusu, ale postrádají také odpovídající zvukovou hloubku a z jakékoliv promluvy dělají plochý bezemoční blábol. Výsledný dojem je tak pro mě trochu schizofrenní nesoulad mezi krutopřísnou formální stránkou filmu a jeho nefunkčním obsahem a hereckým ztvárněním. Mundruczó natočil na poměry evropské kinematografie výrazný počin, který ale pod blyštivým vizuálem nemá příliš co nabídnout. 5/10 (11.05.2018)

"Oba jsme tu za nějakým účelem." "Někdy stačí detail, aby člověk viděl věci odlišně. Věřil jsem, že pomáhám. Ale udělal jsem největší chybu svého života." "Zapomněli jsme se dívat nahoru. Žijeme horizontálně, v sítích. Bývaly však časy, kdy lidé přinášeli oběti za to, v co věřili. Ti, co přišli po nich na to však zapomněli." (18.02.2019)