Tlumočník

Pomalé filmové road-movie, ktoré navodí atmosféru, kde sa človek zamýšľa nad mnohými neľahkými osudmi ľudí. Hodne ponuré, šedé, civilné.. Ak si chcete znížiť náladu, nech sa páči. Za mňa slabšie ***. Aj preto, aby ľudia neopakovali chyby z minulosti a poučili sa. Nenávisť a zloba nás nikde neposunú. (24.03.2020)

V začátku tupá roadmovie o protivným dědkovi, co jede na výlet s bonvivánským hovadem. Dominují cringe scény mlsného pokukování po ceckaých masérkách a "humor". Později to nasadí vážnější tvář, ale ani tak žádnou katarzi nečekejte. Tlumočník si rýpl do otázky dědičné viny, slovenských gardistů a arizace židovských majetků. Jakkoliv je fajn vědět, že i dneska při tom pod tíhou kognitivní disonance mnozí začnou vidět stejně rudě jako když se u nás řekne "brněnský pochod smrti", témata to nejsou originální a zpracovat je po tisící prvé jinak než tisíckrát předtím je těžké. Navíc rýpl je opravdu to správné slovo, jelikož mluvit o zpracování by byla nadsázka. Scény s nějakým morálním přesahem a hloubkou se dají spočítat na prstech jedné ruky a zbytek filmu je vata. Děj je nudný a předvídatelný, klišé střídá klišé. A – se vší úctou k Vladimíru Godárovi – poslouchat nonstop pořád dokola při každém záběru na auto jednu a tu samou ukňouranou melodii lezlo na nervy. Do toho Menzel mluví příšernou němčinou a příšernou slovenštinou; těžko říct, co drásá uši víc. Proč bylo při hledání náhrady za zesnulého Herze pro obsazení hlavní role důležitějším kritériem vybrat jiného uznávaného režiséra než někoho, kdo ovládá rodný jazyk postavy, nepochopím. (07.06.2020)

Šulík to dokázal. Dokázal natočit naprosto skvělý lidský příběh, který umí správně dojmout. Tak, jak málokterý film, což je výjimečné a v rámci Slovenska ještě výjimečnější. A dostal jsem ještě o dost více, než jsem si myslel, že dostanu. Tady totiž funguje vše: herecké výkony skvělé, příběh naprosto skvělý a přesně hodící se hudba do filmu je už u Šulíka klasika. Příběh je vyprávěn tak, že zaujme, ani chvíli nenudí, dává smysl, občas je i vtipný a občas je i dost silný a dojemný, hlavně na konci. Dále je tu spousty skvělých detailů, které jsem určitě nepochytil všechny, jelikož v kině nemůžete dát stop nebo přetáčení zpět. Do toho spousty záběrů krásné slovenské krajiny, jejichž význam a hloubku nepochopí každý, já ale mám záběry všemožných krajin rád, takže další plus. A pak je tu taky před koncem jeden skvělý obrovský zvrat. Připadá mi to tu hodně podceněné, tohle je prostě film, co má v sobě vše, co by dnešní drama měly mít. 65% na tohle je opravdu málo... No co, já jsem byl spokojený, bez váhání dávám plný počet a Šulík mi tímhle dokázal, proč ho považuji za jednoho z nejlepších režisérů (o nejlepším slovenském režisérovi není pochyb). 5* a film týdne. (25.03.2018)

Pod jménem Osvětim si můžete představovat co chcete, ale tamní hrůzy si uvědomíte až ve chvíli, kdz projdete táborovou bránou. A totéž platí pro Simonischekovu postavu. Samozřejmě že ví, co obnášel holocaust a tuší, co dělal jeho otec za války, ale plně si to uvědomí až ve chvíli, kdy návštíví místa, kde se to všechno odehrávalo. Menzel pak slouží jako průvodce a prvek, který celý příběh uceluje. Co se týče odlehčeného tónu, tak ten je zcela účelový, protože bez něj by vyprávění nemohlo zvážnět a vytratil by se kýžený kontrast, ale i z tohoto pohledu to funguje. Jako bonus beru kapku slovenského sebemrskačství, které ale mohlo být trochu intenzivnější. Jediné, co zamrzí, je Herzova absence. Role žida Aliho byla psaná vyloženě pro něj a věřím, že v by svého hrdinu dokázal ze zřejmých důvodů podat mnohem sugestivněji. Nicméně Menzel to zvládl velmi solidně, pokud nepočítám příšernou slovenštinu. 80% (20.08.2019)

Mám rád žánr road movie v různých podobách a ještě víc si cením filmů, které se snaží vyrovnávat s bolavými tématy historie působivou a pokud možno i trochu odlišnou cestou. Tlumočník mě upoutal od první scény až po konec, velice dobře mi plynul a nakonec se v tom obyčejném lidském příběhu ukrývá víc, než by se mohlo zdát. Společné putování dvou povahově rozdílných mužů s rovněž rozdílným poznamenáním událostmi holokaustu a 2. světové války probíhalo v různých náladách, občas i nečekaně v humorné, nádherná slovenská krajina dodává v nejedné chvíli filmu kousek poezie, ale postupně vygraduje do nejednoho silného okamžiku... i s poselstvím a navrch zneklidňujcí, nesnadnou otázkou... „Myslíte, že syn vraha to má snažší, než syn oběti?“ Ten vnitřní neklid, neustále přítomný během vyrovnávání se s rodinným traumatem, byl v dialozích dostatečně přítomný a asi v tomto ohledu na mě film, ať už u rozhovorů mezi dvěma hlavními postavy, nebo během setkání s pamětníky na starých místech nejvíc zapůsobil. Ty záběry na dopisy pro syna s hezkými kresby dokázaly ve mě vyvolat při pohledu i dojetí, zároveň až s mírně bolavou pachutí při pomýšlení na identitu jejich autora. Osobitě bych chtěl pochválit hudbu, těch snímků (mimo hudebních) z posledních let, u kterých by mi původní filmová hudba takhle proplouvala do duše a lahodila i hezkou melodií, je vážně jako šafránu a Vladimír Godár skutečně zabodoval. [80%] (10.09.2022)