Too Old to Die Young

Reportáž z natáčení: „STOP!!! Kurva, toč tou hlavou pomaleji, Telere vole, s takovou by scéna, jak se bezúčelně rozhlížíš kolem, mohla trvat míň než 10 minut, a artoví hnědopichové mi pak budou vyčítat, že jsem superficiální ignorant a má audiovizuální interpretace kvintesenciální fadesy je přinejmenším insitní. Navíc mám smlouvu na třináct hodin nesnesitelné prudy, tak čím to mám, do prdele, vatit, když si tu hraješ na Bleskmekvína!!!“ „Soryjako, Windigo, ale jestli budu kroutit ještě pomaleji, mám strach, že upadnu do katatonie a už se neproberu.“ „Jo, to je nápad! Tomu říkám procesní improvizační kreativita! Dokruť a pak hned strni. S filosoficky zádumčivým kukučem. Tak na 15. Ne, radši na dvacet minut, kamera se ti na celou tu dobu přisaje na xicht a tadyhle Martinéz k tomu zatím bude hrát na pilu. No pecka, ti ufoni se z toho úplně poserou, bude to ještě atmosféričtější, než kdyby čuměli, jak jim rostou nehty. Umělecky, samozřejmě. Tak pojďme na to, sjedem to tak dvěstěpadesátkrát, já pak vyberu tu nejpomalejší, hodím přes to hnědej filtr a můžem na tu stěžejní scénu tohohle dílu, třicet minut do blba tlemícího negra. Totální neonoár!!! Už Ofluse…., Olusmasa…., Olumnosu …, Omokuklu…, kurva, budu mu radši říkat Kunta Kinte, prostě už mu zabraly ty svalové relaxanty, co jsme mu včera napíchali do xichtu? Tak klapka! Klapka, povídám!!! Kde je, kurva, klapka???!!!“ „Poslal jste ji předevčírem pro kafe, když jsme 15 hodin snímali ten hrbol v omítce.“ „Starfucks je za rohem, to ho jela sklízet na Kostariku, neboco?!“ „To ne, ale specificky jste si vyžádal rigidní štáb, údajně aby se prý genius loci exekuce prolnul do díla samotného. Tak má paní chodítko a únavovej syndrom a kameraman je narkoleptik.“ . Onanistický psychotik je zpět v plné artové nádheře nehumánního audiovizuálního teroru! U naprosto strhujícího prvního dílu, kdy jsem přes to zběsilé tempo skoro nestihl, jak během těch plných 89 minut frenetických desetiminutových záběrů na stěny, auta nebo staticky zírající figuríny mezi 57. až 58. minutou zastřelili mouřenína, což bylo událostí večera, jsem obrostl mechem, o třicet cenťáků mi porostly vousy, z akvárka mi zdrhnul slimák, od hlavy k patě mě celého pokryl slizem a mezi nosem a bradou jsem měl schlíplou pavučinu plnou mrtvých much. Tudíž by mě ke zhlédnutí druhého dílu, nedejsatan dalších, přinutila pouze mrtvice, obrna, neuroleptický maligní syndrom, kvadruplegie nebo masochistická deviace. Jsem totiž Too old to die bored. (27.06.2019)

POMO ma svojim komentárom rozpálil tak, že som k televíznemu prijímaču usadala s rozšírenými zreničkami a motýlikmi v brušku. Žiaľ, po prvej epizóde mám pocitovo bližšie skôr k verbalovi. Na druhej strane, musím sa priznať, že mi šéfove sugestívne slová neodbytne víria v hlave, takže asi dám Refnovi ešte šancu uspokojiť ma v ďalšom kole. Možno sa nám spolu podarí objaviť ideálne tempo. Ako mi raz jeden gentleman povedal "neponáhľajme sa, máme celú noc". Alebo to bolo "Nezastavujeme, máme zpoždění!"? (28.08.2019)

NWR v dokonalé tvůrčí volnosti, svět se točí čistě podle jeho pravidel. Max spokojenost mi nenávratně zkazil už první druhý třetí díl, který sice (okay) seznamuje, pomalinku nabírá momentum a napětí, nicméně nemá v sobě poklady a ani teď zpětně neměním názor, že bych brutálně zrychlil a zkrátil. Ale čert to vem, "trpět" se vyplatí, pak to najednou sepne, nabere směr, je už vesměs lahoda a multi-žánrový refnovský koktejl magického realismu, uhrančivých audiovizuálů, absurdit, hyper-násilí, chladu a krutosti, incestních fantazií, vadných postav, ujetých humorů a Mex-Americana kultury. Takže zatímco redakce Variety (x) a jí podobní brečí, za mě ta nej meditačka od Návratu do Twin Peaks. 85% (15.07.2019)

Mohl z toho být nadupaný 3-hodinový celovečerák, ale díky Refnovu egu je z toho rozplizlá série čitající 10 dílů s tím, že skoro každý má stopáš celovečeráku. Divim se, že Amazon něco takovýho vůbec zaplatil. Asi netušil, co z toho nakonec vyleze. Série má několik vrcholů a minimálně 3 epizody jsou opravdu žrádlo. Refn je klasicky silný vizuálně, ale obsahově je to těžkotonážní sebeonanie jako u ONLY GOD FORGIVES a THE NEON DEMON. (14.08.2019)

Do polovice fajn slowburner a plnohodnotná kolaborácia Refna s Brubakerom. Miestami okato napodobňuje experimentálnu poetiku tretej série Twin Peaks, ale vem to čert - má to grády. Od šiestej epizódy to však morfuje do refnovskej onanie (čti: snobskej maniery), v ktorej je málo Brubakera, málo Khondjiho (posledné tri epizódy robil Diego Garcia) a priveľa Refna. Finále v podobe sekvencie, ktorá vyzerá jak vystrihnutý outtake z filmu Roberta Rodrigueza (level: Tenkrát v Mexiku) to naťahované rozpliznutie veľavravne rámcuje. Refnovi došli prachy, priznal sa v Cannes... Neprekvapilo by ma, keby za tento nihilistický trolling schytal od exekutívy Amazonu honorable mention na internom blackliste. (22.06.2019)