Režie:
Aki KaurismäkiScénář:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Anssi TikanmäkiHrají:
Sakari Kuosmanen, Kati Outinen, André Wilms, Markku Peltola, Elina Salo, Ona Kamu, Outi Mäenpää, Tuire Tuomisto, Tatiana Soloviova, Esko Nikkari (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Svérázný vypravěč Aki Kaurismäki natočil černobílého Juhu podle stejnojmenné předlohy z roku 1911 od finského klasika Juhaniho Ahoa. V duchu románu natočil prostinký příběh manželského trojúhelníku (venkovská žena, její jednoduchý muž a městský světák), kde se podle autora zbytečně nemluví a trocha ticha nám neuškodí. Milostný příběh nově pojal jako němý film se skvostnými dialogy v mezititulcích, s úsporně použitým zvukem a emotivní hudbou od „dvorního“ skladatele Anssi Tikanmäkiho. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (53)
Může to vypadat jako anachronismus točit na přelomu milenia němý film, ale když jsou úsporné titulkové dialogy doplněny přesně cílenou doprovodnou, hudbou která pomáhá vyprávět příběh, je z toho neortodoxní podívaná. Hudba je zde stejně důležitá jako třeba ve Scolově Tančírně. Produkce: Sputnik ()
Neotřelé - jak filmově, tak hudebně. Prostě naprosto neokoukaný a voňavý květ evropské kinematografie, který dokáže plně vtáhnout a pohltit na hodinu a dvacet minut do světů, které jsou už skoro jedno století vzdálené od dnešního diváka. Krásná pocta němému filmu a zároveň jeho slušný sparingpartner, jenž se z ringu jen tak vyhodit nedá, neboť jeho kvality jsou nesporné. ()
Vytvořit film, který se diametrálně odlišuje od ostatních, ještě neznamená záruku kvality (originality možná). Aki Kaurismaki pojal Juhu jako černobílou němou výpověď, kterou však zbytečně znásilňuje občasnými reálnými zvuky (zavírání dveří, píseň zpěvačky, broušení sekery). To by se ještě dalo brát jako maličkost. Neodpustitelná je ale chladnost, jenž chtě nechtě vystupuje na povrch. Nezachrání ji ani hřejivá hudba, poetika některých scén, výkon Marji. Téma filmu režisér nepříliš šťastně přebírá z jiných snímků, nejspíše spoléhá na již zmiňovanou originalitu. Herci samotní podávají přesvědčivé výkony, ale chvilková naivita v jejich partech odkazuje na to, že si nejsou zcela jisti ve svých pozicích. Nechci jen kritizovat, protože některé scény stojí opravdu za to vidět. Přesto si myslím, že Kaurismaki má na víc. ()
Abel Gance alebo Erich von Stroheim by zrejme nakrútili podľa tejto predlohy štvorhodinový emocionálne vyčerpávajúci epos a možno ma tak niekde vzadu v hlave aj škrie, že tak neurobili. Aki je ale k dnešnému divákovi milosrdnejší a aj na dosť krátkej ploche dokáže urobiť pre príbeh všetko, čo je v jeho silách. Je tu cítiť aj niečo z Vertiga alebo Lyncha, ale to je možno iba náhoda. Fíni proste vedia destilovať a destilovať a destilovať a výsledok, či už vodka alebo film, v tej ich zime dostatočne zahrejú. ()
Kaurismäki ve svém, po všech stránkách odvážném unikátu dokazuje, že k velkému kinu není třeba finančně náročných technických vymoženin. S patřičnou drzostí se vrací ke kinematografickým kořenům a zdárně používá všech klasických prvků němého filmu. Upouští jen od silných make-upů a přehnaných grimas. Obrazy, stylizace a pohyby vystihují všechno a předčí i prostý, melodramatický příběh a vsuvky s nápisy. Dlouhé dialogy beztak nebyly nikdy doménou jeho filmů. Mně se Kaurismäkiho lakonická filmařina velmi zamlouvá. Ani Juha není výjimkou. Ač nechybí pověstná ironie, tak na mě působí dojmem, že nemá v úmyslu zesměšnit němou éru, ale poklonit se tvůrcům této doby. ()
Galerie (6)
Photo © Cinemart
Reklama