Saljut-7

Ruská kinematografie už nejednou překvapila a trvá to i nadále. Jejich snímek ´Saljut-7´ se může s přehledem svojí kvalitou zařadit mezi ty hollywoodské. Svým zaměřením, atmosférou a dramatizací vlastně velice silně konkuruje právě hollywoodskému snímku ´Gravitace´. Je tu jen jeden jediný rozdíl. Děj ´Gravitace´ je smyšlený, Rusové sáhli po skutečné události. No, alespoň to tvrdí. Hollywoodem se však inspirovali velice striktně a tak zlí jazykové mohou mluvit dokonce i o vykrádání. Vesmírné scény na začátku dějství skutečně po technické stránce a atmosférou připomínají zmiňovaný snímek ´Gravitace´. Máme tu třeba i citovou scénu z řídícího vesmírného centra loučení manželky s astronautem. No jasně, ´Armageddon´ a loučení dcery s otcem. A když jsme v tom řídícím centru a události v něm, co snímek ´Apollo 13´? A takto by se dalo pokračovat dál. Příběh se odehrává za studené války a tak se podle toho odvíjí dramatizace. O to více překvapí konec, který se právě na tu dobu stává nepochopitelným. Týká se to samozřejmě americké posádky v raketoplánu a vzájemné reakce obou stran. Nebo je vtom myšlenka, že jsme jen lidi a v těžké situaci by jsme si měli všichni pomáhat? Tak či onak, po delší době tu máme ruský vesmírný snímek velice povedený, který rozhodně stojící za úvahu. (15.12.2017)

Srovnávání s Cuarónovou Gravitací bych se vyhnul. Saljut-7 mnohem víc připomíná Apollo 13 Rona Howarda. S tím rozdílem, že snímek o nešťastné posádce Měsíční výpravy se až zbytečně umanutě drží historie, a film o opravě vzbouřené vesmírné stanice je až příliš volnou adaptací skutečné události. Rusové rezignovali na svou parádní disciplínu, totiž na schopnost dát neobyčejným událostem patinu neodbytné reality a syrovosti. Místo toho sem tam povolili uzdu fantazie, občas zahráli na emoce a když se pořádně odvázali, vytáhli patetickou scénu. Americkým filmů tohle rutinně odpouštím, protože ti už jiní nebudou. U ruské kinematografie mě to zamrzelo. Herecky je film skvělý, vizuálně podmanivý a napínavý. Jenže v kategorii, do níž se dobrovolně zařadil, soupeří s úplně jinou ligou a je to s bídou průměr. Jako evropské sci-fi je to extratřída. (23.10.2019)

Z těch tří ruských vesmírných filmů mi Saljut-7 nakonec sedl asi nejvíc. On ani jeden není špatný, ale Gagarin je plný patosu a Spacewalker mě většinu času spíš nudil a taky tu byl patos, i když to celé mělo skvělý vizuál. Sice nevím, jak moc to tady odpovídá realitě, ale jinak Saljut-7 šlapal přesně tak, jak měl. Je to napínavé a atmosférické, některé scény vizuál to má skvělý, patetických scén je tady nejmíň ze všech těch tří filmů a namísto toho to dokáže působit spíš realisticky. O postavách jsme sice mohli vědět víc, ale na potřeby toho, čím ten film je, to vystačilo. Jen bych teda někdy vyměnil hudbu a konec je divně utnutý, ale jinak už snad ani nemám co vyčítat. Své mínusy to rozhodně má, ale jinak je to povedený film. 4* (26.02.2021)

Prý ruská odpověď na Gravitaci. Hahaha. Sovětský kosmonaut stojí na plášti orbitální stanice, která se nekontrolovatelně řítí kosmickým prostorem a buší kladivem do krytu čidla. Gravitace byla skvěle udělaná hollywoodská kravina a Saljut je parádně udělaná ruská kravina. O mnohém vypovídá i prohlášení účastníků této mise, že je film plný chyb a nesmyslů. Takže žánr historický? Ani náhodou. Rusi mají hromadu skvělých režisérů a kameramanů, umí parádní triky, mají krásné herečky a vcelku dobré herce, ale všechno jim to kazí scénáristi a pravděpodobně producenti, kteří nepochopili, že SSSR už není ve studené válce, takže není nutné dělat prolhané a matičku Rus donebevynášející epopeje, ani si poměřovat pindíky s USA. Takový vrcholný představitel křížení hollywoodsky rozmáchlé sračkovitosti s rusky patetickou agitkou ve skvělém kabátku, je scénárista Oleg Malovičko. Přitom je to taková škoda! Saljut má nádherný vizuál, silný příběh, dobré herce a to všechno zvládl Šipenko za blbých 7 mil. USD. (31.01.2021)

Další z typických produktů moderní ruské blockbusterové kinematografie, kterou charakterizuje ambicióznost v oblasti technického zpracování, nostalgická idealizace sovětské minulosti a kontraproduktivní snaha být hollywoodštější než Hollywood - ta se negativně projevuje jednak v potlačování kulturních prvků, které by ruským filmům dodaly nějaký jasně rozpoznatelný "ruský" charakter a jednak v přepálené (melo)dramatičnosti, která nesedí ke zpracovávané látce. Právě příliš přehnaný tlak na emoce a velkolepost ze Saljutu-7 trčí obzvláště očividným a nepříjemným způsobem. Namísto toho, aby film z inspirace reálnými událostmi těžil ku svému prospěchu, působí nakonec daleko méně uvěřitelně a více vyfantazírovaně než kompletně smyšlená Gravitace, která byla očividně jeho největší stylistickou inspirací. Ještě více si Šipenko a jeho tým ublížili pokusy dodat filmu pseudo-hluboký, "duchovní" rozměr skrze několik výjevů, které mají blíž spíše k lacinému pulpu. Smutně nekritický pohled na Sovětský svaz se pak projevuje zejména ve stylizaci mizanscény - SSSR 80. let ve filmu vypadá jako docela moderní země s vysokou životní úrovní a mladší diváci, kterým nic neřeknou ikonické artefakty jako je medvěd Míša z moskevské olympiády roku 1980, podle mě musí mít docela problém s určením, v které době se vůbec příběh odehrává. (19.12.2017)