První člověk

Film o národnom hrdinovi v ktorom na teba v každom zábere neveje americká vlajka či iný patos. Poctivá filmarčina, zemiak v krku, spotené dlane a to ticho v TEJ scéne. Chladný film v tom najlepšom slova zmysle. Dokonalá kombinácia vzťahovej drámy zameranej na psychológiu dvoch hlavných postáv a nervydrásajúcich záberoch vesmírneho programu. Pre mňa doteraz nevidený zážitok, pretože Damien Chazelle na to ide proste inak než je štandard. (12.10.2018)

Damien Chazelle je jeden z nejzajímavějších mladých filmařů současnosti a sám nevím, jestli je lepší jeho Whiplash nebo La La Land. Každopádně díky těmhle dvěma filmům ukázal, že nehodlá být zaseklý u jednoho jediného žánru, takže jsem se na biografii Neila Armstronga a příběh o dobývání Měsíce dost těšil. A částečně jsem dostal přesně to, co jsem čekal a chtěl. Technicky dokonalý film, kterému sluší velké plátno v IMAXu, má skvělou kameru i zvuky a hudbu, díky které není problém bát se při startu Apolla 11 podobně jako u regulérního hororu. Kouká se na to skvěle. Chazelle se ale pokouší vyprávět možná až příliš mnoho věcí, které se okolo celé události odehrály, a těch příběhů pilotů, inženýrů a rodin je tu zkrátka moc. Tak moc, že spousta z nich vyšumí do ztracena a dějově nikam zásadně nevede, nebo nemá takový emocionální dopad, jak by asi tvůrci chtěli. Celkově jde ale pořád o film, který je nutné vidět a pokud možno v co nejlepším a největším kině. V něm se První člověk může srovnávat s Gravitací nebo Intestellarem. Minimálně po té technické stránce. (04.10.2018)

Během posledních měsíců jsem konečně dohnal 2001 Kubricka, THE RIGHT STUFF a APOLLO 13, viděl řadu dokumentů na téma NASA/ Měsíc a strávil den návštěvou Kennedy Space Center. Nic z toho mě zdaleka nazasáhlo tak, jako teď tohle. Chazelle to pojal až doku-dramaticky a ultra intimní, vedle legendární mise se soustředí rovným dílem na žal rodinné tragédie, Gosling hraje oscarově a bez opiček, Hurwitzova hudba (opět) nádherná a stěžejní, celá snově realistická pasáž přistání a následně zasazený proslov JFK slzyrvoucí. Je to vlastně celý smutná, krutě dojímavá podívaná a emoce tu dosahují level (podobně velmi lidsky vzatý) INTERSTELLAR. Místy a v součtu geniální, kus umění. S*ru na nějaký absurdní američanský breky o "unpatriotic" nezapichování vlajky, já 3x kino a film roku 🚀🌙 (A doufám, že se lidstvo ještě za našeho života rozhýbe - i bez motivu válečné paranoie - k posunování naší vesmírný hranice.) (25.10.2018)

Je potřeba říct, že tento snímek není žádný blockbuster. Mě osobně nejvíce připomíná Interstellar, a to svým zpracováním, dějem a psychologickým rozborem postav, ale také hudbou, která dokonale doplňuje film. Svojí podstatou, ale samozřejmě více inklinuje k filmu Apollo 13. Jednou z mála věcí co chci vytknout, že snímek je příliš dlouhý a může to místy klouzat k nudným nebo zbytečným scénám - něco podobného bylo i u Interstellaru a to zde díky snaze vylíčit psychologii mnoha postav, kteří zde účinkují a ne každý divák toto ocení. Na druhou stranu rozbor postav je dokonalý a my si dokážeme naplno uvědomit, že život astronauta je posláním a také obětí, než touhou být celebrita. I astronauti mají své osobní životy a problémy, jako každý smrtelník. Výborně zpracované akční scény, které jsou jednoduché - rozklepaná kabina kosmické lodi, připojování ve vesmíru, a samotné přistání, které bylo dechberoucí. Stejně tak to nebeské ticho, které ve vesmíru reálně je a žádné zbytečné a nesmyslné zvukové efekty a stejně tak mi udělala radost Novosvětská symfonie od Dvořáka, kterou si astronauti reálně zpříjemnili cestu na Měsíc. A v neposlední řadě také poslední scéna, která byla samozřejmě dělaná pro publikum na city, ale opět jednoduše beze slov. A jak já vždy tvrdím, někdy méně je více a tak díky za tento snímek, který se zařadí jako smysluplný odkaz prvních dvou lidí na povrchu Měsíce. A že by třetí nominace na Oskara pro Ryana Goslinga? Uvidíme :) (07.10.2018)

Příliš mnoho zajíců, myslivcova smrt. Pod dokonalým povrchem nečekaně banální "sdělení" o tom, že ženy astronautů trpí a že nejlepší astronauti jsou ti, jejichž emocionální projevy se nejvíce blíží strojům. Výjinečné jsou scény z letadel a raket, jejich střihové a zvukové řešení, kdy je vše zabíráno z perspektivy Armstronga, protáčející se číslice na přístrojích, ven vidíme jen malým okénkem - bohužel ale kromě finální cesty na Měsíc, která je naopak řešena "normálně epicky" a film v této fázi už příliš spěchá, uvědomujíce si, že diváci už sedí v kině přes dvě hodiny. Rezonovaly ve mě jen Armstrongovy reflexe smrti, vrcholící Kennedym v televizi, to bohužel ale není ústřední linie vyprávění. Měli vsadit víc na filosofii, než na emoce. (11.10.2018)