Hrst plná vody

První česko-americká koprodukce podle maďarské předlohy i maďarského scénáře, se srbskými herci a americkou modelkou bez hereckých zkušeností v hlavních rolích. A všichni (včetně Jaroslava Marvana) byli nakonec nadabováni do slovenštiny. Nelineární vyprávění si autoři vyzkoušeli už v Engelchenovi, tady do něj ještě přimíchali horečnaté představy, podvědomí a noční můru, k tomu erotické pnutí a psychologické drama muže, který se odhodlává definitivně odstranit z cesty vlastní manželku. Hudba Zdeňka Lišky je jako obvykle vynikající. Já film považuji za povedený. Možná, že kdyby se v době natáčení nespikly proti filmařům okolnosti, mohl být podobně výborný jako jejich předcházející tři majstrštyky (70%). (07.12.2019)

Pozvolna plynoucí obrazy s poněkud melancholickým nádechem. Šípy touhy, vášně, viny, žárlivosti a zrady zasahují obyvatele rybářské osady v Podunají s příchodem mladé krásné neznámé ženy (pokušení je vždy navenek krásné a vábivé), kterou přinesla řeka. Ve stárnoucím rybáři vzplane vášeň a touha po tajuplné ženě, jejichž oheň jej sžírá a mučí a dovede jej až k tragickému konci. Ocitnuvšíce se sám na ostrově svého svědomí, je s ním konfrontován - rozmluva se třemi rybáři - kde při rozpomínání se s hrůzou zjišťuje šílenost svého jednání - otravy manželky. *** Snaží se utéci tomuto svému činu a vrátit vše zpátky - zde krásně ztvárněné během kupředu se stále se vzdalujícím domem (domovem), kde leží jeho žena. Jeho Pokušení „odplouvá“ pryč, však vrátit čas nazpět již nelze… *** V tomto filmu nejde ani tak o pochopení logiky děje. Vybízí nás spíše k cítění a vnímání očima duše. Nechat v sobě film doznít… *** K tomuto vnitřnímu pohledu přispívá svou hudbou Zdeněk Liška, jehož tvorba zazněla kupříkladu v „Údolí včel“, „Obchod na korze“ a dalších mnohých filmech. (27.08.2014)

Přestože snímek vznikal ve velmi špatné společenské atmosféře a samotný Kádár se od něj distancoval, výsledek nepůsobí až tak zle. Poetické vyprávění o náhle zrozené vášni k mladé ženě, žárlivosti a jejímu tragickému vyústění stojí především na kráse přírody v Podunají, přesvědčivému herectví pro mě do té doby neznámého Rade Markoviče a jako vždy bezchybné Lišově hudbě, ktera příběhu dodává větší emocionální rozměr. Nicméně v porovnání s majstrštyky Kádára a Klose z předchozího desetiletí neobstojí, schází hlubší myšlenka a převládá pocit, jakoby se nedávné tíživé události a tvůrčí neshody podepsaly na režijní virtuozitě obou pánů. Tvůrčí únava, chce se říct. (31.07.2006)

Já netuším, proč si pánové Kádár a Klos vybrali zrovna tento scénář, příběh je docela nevýrazný. Ale je zasazen do krásných a podmaňujících exteriérů. A fim sám má v sobě něco, co nedokážu popsat, ale co se ve mně ještě dlouho po zhlédnutí převaluje a nedovoluje mi dát jen tři hvězdičky. Ještě se někdy podívám znovu. (17.03.2011)

Tak předabovaný pan Marvan rozhodně zaujal. Jinak ještě scéna s vytaženou slečnu z vody, ale jinak se jen plácalo do větru. Mimochodem, když jsem viděl začátek myslel jsem, že vidím v roli otce Seana Conneryho. Nebylo to úplně špatné, ale pro mne příliš zdlouhavé a hloupě podané, plné retrospektiv, což já nemám rád. Není to špatný film, ale není pro mne. Tyto psychostudie nejsou pro mne.  30 %  (01.11.2023)