Leaning into the Wind: Andy Goldsworthy

K novému dokuentárnímu filmu o Andym Goldsworthym, "landartistovi", se dá říct stejně málo jako o předešlém (Rivers and Tides z roku 2001), ze kterého jsem si tehdy okamžitě udělal DVD. Když to tedy nejde komentovat slovy, pak to musí jít komentovat alespoň činy. Po Andyho prvním filmu jsme vytvořili skládaný kamenný oblouk, po tomto se chystáme očistit vývrat u potoka a tok kořenů zvýraznit barvami. Pozn.: Dovedu si představit "putování po Andyho objektech", stejně tak jako mu "pomáhat jako námezdná síla". Domnívám se, že jeho vnímání přírody nespočívá ve smyslu "vidím klacek, co bych s ním asi mohl udělat" ani "chtěl bych něco udělat a tak si najdu na to nějaký materiál". Andy Goldsworthy je průkopníkem především proto, že přírodu nenahlíží odděleně od sebe ani mimo reálný čas, čemu stačí krátká doba, nechť proběhne okamžitě (černé ruce a vodopád či dešťové siluety), co potřebuje dlouhou dobu, nechť je mu poskytnuta (průchozí stružka z rozpůlených kamenů). (12.05.2019)