Závrať

Reziser Karel Kachyna /Pozor, Vizita, Lasky mezi kapkami deste, Zlati Uhori/ natocil krasny film, v ktorom ide o lasku chlapa k zene, aby som bol konkretny starsi skuseny sofer a mlada neskusena dievcina. Karel Kachyna filmuje, ale takym sposobom, ze ma to bude este fascinovat a film si pozriem viackrat. Sympaticke dlhe zabery na krajinu, pomale, kludne tempo a volne na seba nadvazujuce obrazky mi povedia casto viac nez slova. Eva Solcova bola vyborna, a ze najlepsie filmy cs kinematografie sa tociliv 60. rokoch, tak dam 77 % (23.08.2017)

Karel Kachyňa nejenže viděl lidi takové, jací opravdu jsou, ale taky ten svůj pohled dovedl ve své filmařině mistrně zprostředkovat ostatním. Herci pod jeho vedením nehrají, ale jsou těmi, které mají představovat. U filmu z prostředí pracovní party a z počátku šedesátých let bych očekávala ještě nějaké ty dozvuky budovatelského nadšení, tady jde ale především o citlivě podaný románek nerománek mezi zkušeným mužem a dospívajícím děvčetem. Když ke zmíněným kladům připočtu ještě kouzla s kamerou, nemůžu hodnotit jinak než nejvýš. (30.01.2016)

Tyhle vaše soukromý přesčasy miluju. (...) Tys nikdy neslyšel o poezii práce? Kachyňův krušnohorský neorealismus mi připomněl Antonioniho Výkřik. Nejenže oba tituly jakoby vypadly z generátoru existenciálních reakcí, ale ústřední vyprahlý chlívák Petr Skála nápadně připomíná Stevea Cochrana (pro současnost odepsaný typ proletářského seladona, páchnoucího manuální prací). Jistou roli v obou filmech hraje výšková stavba (větrník, silo) a oba filmy se točí okolo vztahu mladé ženy a zralého muže v podmínkách periferie, jejíž poetiku odhaluje divákovi zpovzdálí teprve imaginace tvůrců. V centru Antionioniho pozornosti se nachází muž, Kachyňa alespoň zpočátku straní mile telecí Božce, zakoukané do kurevníka Gabriela. Linie vývoje jejich vztahu působí trochu banálně, jak sleduje jeden naivní pokus o vábení za druhým (žehlení, trhání a přišívání knoflíků, jablečný závin, vyřizování telefonátů s milenkami) resp. povýšené přehlížení a začíná být zajímavá v okamžiku, kdy si závoznický dobytek začíná uvědomovat, jak mocně a proč na něho dívka zapůsobila. Film končí přesně v antonioniovském duchu - vrcholně esteticky a významově otevřeně obrazově nádherným zpracováním promeškání odjíždějícího vlaku. Závrať navozuje čistá krajina krušnohorské oázy, geometricky zkomprimované mezi step a oblohu, s několika vertikálními prvky vrtných sestav, stromů a vodojemů, jež poskytla Kachyňovi a kameramanovi Josefu Vanišovi materiál k působivým záběrům, podtrhujícím vývoj vztahové situace. Zaujala podprsenková minirole Míly Myslíkové coby příležitostné závozníkovy napichovačky. Psal se rok 1962. Kameraman Josef Vaniš stejně jako Myslíková spolupracoval s Dušanem Kleinem na básnické sérii, která odstartovala v roce 1982. Odhalení identity otce nenapravitelného poety...? :-) Gábo, jestli tý holce pokazíš život, tak jsi pro mě vyřízenej případ. (03.01.2022)

Tak tento snímek jsem se nějak nepobral. Je to určitě mistrně natočené (dokonalé byly hlavně všechny ty záběry točené z výšky vrtných věží střemhlav dolů a opačně třeba z pod mostu vzhůru), ale scénáristicky mi to přišlo místy nudné nebo nelogické. Třeba jsem nepochopil smyl té rvačky v hospodě, v níž přesila chlapů zmlátí toho šoféra Gabu. A tomu samotnému konci jsem jako vůbec nerozuměl. (30.04.2017)

První lásky jsou ty nejkrásnější. A někdy by skutečné naplnění všech těch představ a toužebného očekávání tu křehkou krásu rozbilo a zničilo. A že to nakonec pochopí i ten největší cynický svůdník, to bych opravdu nečekala. Krásný film, vyprávěný poetickou černobílou kamerou, křehký, vtipný a ve své jednoduchosti pravdivý. (24.06.2019)