Trápení

Je skvělé, když může být autor knižní předlohy zároveň spoluautorem scénáře, jako je tomu i v tomto případě. Karlu Kachyňovi se pak podařilo půvabnou dětskou knižku Jana Procházky Divoké prázdniny, která pojednává o vyvzdorovaném přátelství neposlušného dvanáctiletého děvčete a vzpurného koně, přenést na plátno velmi citlivě a věrohodně. (10.06.2013)

Dospievajúce dievča v hlavnej úlohe, to nie je pre Kachyňu nič nezvyčajné. Dokonca je postavou, ktorá nezíde zo scény, za čo majú obaja moje uznanie. Malá zaklinačka koní, ktorá má rada chlapčenskú spoločnosť a hry, objavila svoju prvú lásku inde a prežíva ju veľmi intenzívne. V snoch aj v skutočnosti, až ju tá láska ide utrápiť. Poetický film s minimom deja, ktorý ma dokázal zaujať, ale nie výnimočne nadchnúť. –––– Jsi zlý. Proto tě nemají rádi. Kdybys byl hodný, nebili by tě. (09.10.2015)

Jako patetický obdivovatel poetických příběhů jsem byl unesen nádherou tohoto, pro mne dosud neznámého, filmu. Tváří v tvář romanci o dívce a koni, si člověk uvědomuje vulgárnost naší doby a hrubost současné filmové tvorby. Karel Kachyňa byl režisérem kouzla života a film Trápení je toho dalším hezkým důkazem. (08.06.2013)

Na pozadí budovatelského filmu natáčí Karel Kachyňa lyrický příběh o pubertě, o konci dětství, o době hledání, nejistoty, transformaci citu. Klukatá hrdinka Lenka, které už nestačí hrát si ,,na pokoje", naváže silné citové pouto s vraníkem Primem (ve vztahu k němuž si kompenzuje budoucí mateřský pud). Čistý příběh je jedním z mnoha pro Kachyňu tak typických poetických snímků točených z perspektivy dětských očí a je až s podivem, jak ryze dívčí je tenhle film dvou výrazných mužských tvůrců, totiž pana Kachyni a pana Procházky (a to i při vědomí faktu, že jde v podstatě o ohlas francouzského filmu Crin-Blanc, tedy Bílá hříva, který je nakonec přímo citován i v Trápení, když sekvence z něj sleduje Lenka s rodiči na domácím černobílém televizoru). Jasná je jedna věc, totiž že únik do dětství umožnil tvůrcům obejít schematismus dobových budovatelských filmů z kolektivizované české vesnice... (29.11.2013)

"Klukatá...klukatá...!". Ale charakterově silná, spravedlivá, nebojácná, rázná a nádherně osobitá. Krásné, upřímné přátelství a starost, i když o někoho, kdo nemůže poděkovat, vlastně ano, kůň mluví očima a moc dobře ví, koho k sobě pustit, stejně jako Lenka. Setkání dvou samotářů svých světů je doprovázeno skvělou hudbou, lehkými politickými narážkami, nadčasovou kamerou a klasickou precizností režie od mistra podobných dětských, šťastných dramat. (31.05.2013)