Dukla 61

Česká televize opět udeřila kvalitním tématem a perfektním zpracováním. Pravda sice je, že první díl byl trošku rozvleklejší, ale být musel. Vytvořil totiž emotivní část filmu, která je založená na seznamování s místními rodinami havířů. S jejich přístupem k životu, který se rozhodně vymykal od zajetého komunistického standardu tehdejší doby. A je pravda, že i přes onu vleklost a občasnou nudu, si mě tvůrci získali precizně ztvárněnou atmosférou tehdejší doby, která vhodně nalákala na druhý díl. No a druhý díl? To byla jedna velká emotivní smršť, která nebrala konce. Závěrečný pohled Roberta Mikluše mě utvrdil v tom, že za komunistů havíři sice umírali, ale havířina stále pokračovala vpřed. Dukla 61 je perfektní filmařský počin, kterému jsem přes jazykovou bariéru havířského slangu sem tam vůbec nerozuměl, ale stejně mi to bylo jedno. Užíval jsem si filmařský zážitek, který mi opět připravila Česká televize a já ji za to děkuji. (03.06.2018)

,,tady nejsme lidi, tady jsme čísla! '' ------ Vida, tak když se chce i my umíme točit solidní katastrofické filmy. Tenhle byl navíc poctou všem těm, kteří tam tenkrát 7.7.1961 zahynuli a jejich rodinným příslušníkům, kteří tam přišli o otce a syny. Myslím, že se docela podařilo navodit tu atmosféru šedesátých let. Já si toho vždy rád a s gustem všímám jak si autoři pohráli s detaily. Nebylo to jen vybavení domácností či dokonce obsah ledničky, ale i tehdejší móda či auta na ulicích co diváka celkem věrně přenesla zpět. Jen v jednom záběru, to když Petrova dívka opustí dům jeho rodičů a toulá se po ulici ve vzdálené křižovatce, kde už byl asi normální dnešní provoz projelo cosi bílého a dost aerodynamického což při tom záběru přes ty lehce ploutvaté moskviče a stejšny působilo úsměvně. Další co mi moc nesedlo byl hantec. Jasně, tam kde se to odehrálo se tak mluví, ale celkem by mne zajímal názor místních na tu mluvu herců, protože pro ně to může vypadat stejně legračně jako kdybych já se pokusil o rómštinu. Zaujalo to o to více, že skuteční svědci s nimiž byl ve filmu dělán rozhovor mluvili bez nářečí a to všichni. Také jsem si všiml, že ve vyhrocených momentech šel hantec stranou a všichni mluvili normálně, snad kromě Langmajera. Ne film nehaním, jen mne to zaujalo a nevím zda to byl záměr, nebo se chvilkami takto utrhlo... Pro většinu z nás co důl zná jen z obrázků filmaři celkem slušně předvedli jaká rachota to tam dole je a u mně je každej havíř co jede výtahem někam dolů aby tam hluboko v dole kdesi v chodbách kutal uhlí či cokoliv jiného je frajer. Metan, oheň,voda, vedro, prach... Jsou to borci. Ještě větší frajeři jdou důlní záchranáři, kteří dolů lezou ve chvílích když se něco podělá a každej normální člověk zdrhá nahoru na vzduch... Sám požár byl natočen velmi věrohodně a ve filmu nebyla nouze dost vypjaté momenty. O této tragédii jsem něco četl už dříve a tak je škoda, že tam nepadlo, že kdyby se nerozhodli uděsnit štoly kvůli zamezení vzduchu pro požár, mohlo až 100 horníků přežít. Ucpáním vzduchu byla většina z nich odsouzená k otravě a udušení. Jen malá část z nich uhořela. Za požár mohl skutečně dopravníkový pás, který někdo zřejmě nedopatřením nechtěně letmým dotykem spustil když končila směna. Nebyl v tom tedy záměr jak je ve filmu. Co dodat? Na konci padesátých let se plnil plán, uhlí potřeboval náš průmysl i Rusko a tak se na nějakou bezpečnost až tak nekoukalo. Hlavní byly výsledky. Po této tragédii naštěstí začali i sami soudruzi ve vedení dolů věnovat větší pozornost bezpečnosti práce. Dávám za 4 zkamenělé přesličky. * * * * (03.03.2019)

Zajímavé zpracování událostí, které se už tak často nepřipomínají. Na dialekt herců, u kterých bych to nečekal, jsem si překvapivě rychle zvykl (hráli ale i herci tam narození), nejvíc mě dostalo, jak sama tragédie nebyla žádný velký "výbuch," ale pomalé, plíživé nebezpečí smrtícího kouře. A herci ve vedlejších rolích byli často lepší než ti hlavní (Robert Mikluš!) Jako zobrazení reálsocialismu, jeho nejprotěžovanějšího průmyslového odvětví na přelomu nejhnusnějšího a nejnadějnějšího desetiletí dostačující. (05.06.2018)

Oběti z Dukly dostali důstojný filmový pomník a to je ve finále nejdůležitější. Ondříček však i v rámci televizního formátu natočil relativně velkolepé drama jedné obrovské tragédie. Všemožné přízvuky z toho místy dělají spíše komedii, ale i herci se celkem vyřádili. Issová jednoznačně vládne, ovšem cena za Mimořádný počin v oblasti audiovize je fraška a měla dostat regulérního Českého lva. (15.03.2024)

Shlédnout film Dukla 61 jsem považoval za svou povinnost, vzhledem k tomu, že od bývalého dolu bydlím, co by nemocný Hulk dohodil. První část mě vcelku bavila, když se mi podařilo vydýchat ten očividný nesmysl, kdy jde někdo kolem šachty, a protože tam pracuje jeho taťka, začne z ničeho nic fárat. Typický " kratky zobak" našeho regionu razoviteho, působil evidentně hercům veliké problémy a některé slovní obraty mě fakt zarazily, ale i přes tyto výhrady mě 1. dílem ČT potěšila a 2. část v žádném případě nevynechám.// Tak to byla rána, druhá část filmu mě zklamala velice, převelice. Chvílemi jsem si připadal jako při sledování Cameronova Titaniku, žádná tragédie holt není natolik dramatická, aby se nedala "vylepšit" nějakou tou akční scénou, že. Jako by 108 mrtvých nebylo dost, musel se z toho udělat podivný survival horor plný dýmu, hadic se vzduchem a vražedných seker a krumpáčů. Víc už se mi k tomu ani nechce psát- první část 4*-, druhá maximálně 2*, takže za výsledek 3*- mohou být tvůrci ještě rádi. (27.05.2018)