Můj bezvadnej život (E03)

Nejslabší část celého cyklu mě neiritovala ani tak Terezou Brodskou, u které naprosto chápu, že se nikdy neprosadila ničím větším než sra*koidní Ulicí, jako spíše tématem, které se snaží zobrazit. Chápu, že tato hoďka a 1/2 může oslovit matky s obdobným syndromem vyhoření v úkolu hlavy rodiny, širší cílovku už ale nejspíš bavit nebude. A do té spadám právě já. (20.12.2019)

Můj bezvadnej život naprosto pominul něco jako Zákoník práce, čímž mě tedy dost namíchnul. Udělal to samozřejmě proto, aby mu pěkně vyšly reálie, protože vyhodit člověka z práce pro takovou malichernost jako je pár fleků v obličeji, s tím by měl zaměstnavatel opravdu dost bezesných nocí a mohlo by se mu to vymstít, i kdyby oželel odstupné. A to, že by žena před 50-kou naivně odešla sama, při svých zkušenostech? Tomu se mi nechce moc věřit. Zkrátka a dobře, myšlenku to mělo celkem dobrou, ale nepodařilo se ji zasadit do věrohodného scénáře. (10.12.2019)

Tohle byla zatím nejlepší část Nepodělaného života. Asi se mi tak líbila hlavně proto, že se mi zdála být úplně reálná, o podobných situacích se lidi v běžném životě často baví a Tereza Brodská to pěkně povýšila perfektním výkonem. Nebýt až příliš přetaženého optimismu v závěru, hodnotil bych plnou palbou, protože jsem se dobře bavil. (02.02.2020)

„Ale fakt je, že čím jste starší, tak je ten váš věkový rozdíl míň vidět. Promiň Dani, ale tenkrát mi Péťa, když jste se brali, připadal jako takový úplný děcko proti tobě…ale teď už si člověk ani nevšimne. Že Stando?“ - „Tak to vidíte, maminko…“ Tchýně vždycky ví, jak potěšit…Úvodní rodinná „idylka“ mě upřímně pobavila a přišla mi přirozená. Vlastně i to dění potom, stejně jako snaha strhané Dany udržet pořádek a vše zvládnout. Brodská si se svou neurotičkou vyhrála, škoda jen, že v tomhle ohledu (snad s výjimkou „terapeutky“ Jitky Schneiderové) zůstala prakticky osamocena. To, že se Dana hned na prvním „sezení“ rozbrečela, bych ještě nějak překousl, ale problém je, že od „prvních pokroků“ začne povídka ztrácet na uvěřitelnosti až zběsilým tempem (stejně tak v případě postav…zejména „otočka“ už starší dcery vůbec nefungovala), konec je pak vůbec nejtragičtější (označení „utopie“ je docela na místě). Celkově to tedy vyjde jen na lepší průměr. „Takže se to nezblázní.“ - „Cože?“ - „Ne nic, jenom jsem si na něco vzpomněla.“ (23.12.2019)

Od žen pro ženy. Moc se nepovedlo a smysl mi to nedávalo. Asi proto, že nejsem žena ale měnit už to na stará kolena nebudu :-) Ač osobně proti ženám nic nemám, spíš naopak, tak každé podobné dílo mě jen utvrzuje v tom, že ženy byl neměly tvořit, a když už , tak zase jen pro ženy a mužům by mělo být zakázáno se na to dívat. Nemůžou to totiž nikdy pochopit. Tohle je učebnicový příklad. Možná by ho měli promítat na DAMu dívkám aby šly studovat jinou školu protože tímhle vážně díru do světa neudělají, a to Tereza dělala co mohla i nemohla. Osobně si ale myslím, že taky pořádně nevěděla co má vlastně hrát a co se po ní chce, i když to bezesporu hrála dobře... (09.12.2019)