Všechny malé zázraky

Netflixová jednohubka podle knihy, která nenechá jedno oko suché. Příběh se zvláštními zvraty i tempem a příběh se vyvíjí jak na houpačce, Nejednou se něco děje, najednou útlum pak znova. Jednou za čas ten styl filmů můžu a tohle se zrovna docela povedlo. Mezi hlavní dvojicí to docela jiskřilo takže vám ani nevadí, že většinu filmu koukáte jen na ně. 75% (31.03.2020)

Na úvod musím konstatovat, že knižní předlohu jsem nečetl a tak toto srovnání vynechávám. Chápu co se snaží snímek divákovi předat, ale až tak za srdce, abych ze závěru jako někteří tady uronili slzičku, mě to tedy nevzalo. Vztah obou protagonistů mi nepřišel zkrátka, tak dobře uvěřitelně zahrán jako třeba ve filmu The Fault in Our Stars, který považuji v tomto ohledu za dokonalost samou. Úvodní pošťuchování obou hlavních protagonistů bylo ještě fajn, člověk se i pousměje, ale jakmile se objeví první polibek, pomilování a vše se vlastně přesune k vážnější známosti, začíná to být nuda. Averzi vůči panu Smitovi už mám od filmu Pokémon: Detective Pikachu a tady to nebylo o moc lepší. Vlastně hnacím motorem proč jsem se do sledování vůbec pustil byla Elle Fanning a ta mě určitě nezklamala. Mno a když to vše sesumíruji, tak to vychází vždy půl na půl a tak ani ta celková známka nemůže být už jasnější. (17.07.2021)

Nezasáhlo mě to. Ne tak, jak by mělo. Finch a Violet...ten vztah mezi nimi, působilo to nevěrohodně, chemie u hlavních představitelů dle mého jednoduše nefungovala. Nedokázala jsem s nimi soucítit. Zatraceně mě to štve, jelikož se snímek (kniha) zabývá opomíjenými tématy - jako je například bipolární porucha... Stopáž nějak uteče, ale ve výsledku? No nevím, dojmy skoro žádné. Ani se to nedrželo předlohy. A i když se snažím tento počin hodnotit nezávisle na ní, stále z toho nejsem na větvi. Ale soundtrack ten se povedl. Palec nahoru za Sonny & The Sunsets. (01.03.2020)

Ona je nešťastná, protože jí zemřela sestra. On je nepředvídatelný, samotářský a divný. A oba dohromady se snaží žít a přežít ve světě, s nímž si neví tak úplně rady... Tahle teenage romance není primárně taková ta veselá optimistická záležitost, jako spíš hodně závažná studie toho, jak složitý může být život s bipolární poruchou, a že ani láska nemusí zachránit člověka, nad nímž nemoc přebírá kontrolu. Ale zde je z mého pohledu největší kámen úrazu. Ve filmu se totiž divák snad ani nedozví, že Finch trpí bipolární poruchou. Kdybych nečetl knihu, řekl bych si, že je to prostě jen takový ten depresivní typ člověka, který k depresi vlastně ani nemá důvod. Ale já knihu četl. A je to snad moje nejoblíbenější kniha v rámci žánru young adult. Poprvé jsem knihu četl v březnu 2017 a od té doby pak ještě minimálně dvakrát. A konec mě pokaždé rozbrečel a totálně rozsekal! Proto nemohu být s filmem spokojený. Mám totiž pocit, že ve filmu a hlavně v chování a vztahu ústřední dvojice jsem se dokázal orientovat jen díky tomu, že jsem dobře znal knihu. Film vynechal mnoho věcí a řadu dalších věcí zjednodušil. Nedozvíme se například, že si Finch rád vyhledává na internetu způsoby sebevražd i se statistikami, kolik lidí se o ní pokusilo a jaká byla úspěšnost. Ve filmu se také neseznámíme s Finchovými rodiči, byť v knize je jedna poměrně důležitá scéna konfrontace Finche s jeho otcem. Je toho mnohem víc, ale nebudu to zde zbytečně rozepisovat. Film je spíše takovým průletem celého příběhu popsaného v knize, který na papíře funguje fantasticky. A taková poslední výtka je v obsazení Finche. Justice Smith prostě není Finch! Nemá charisma knižního Finche, a to je bohužel špatně. V knize je Finch popsaný úplně jinak, jako vysoký, hubený, modrooký. A určitě to v knize není černoch ani míšenec. Když jsem četl knihu, představoval jsem si na roli Finche Nicholase Houlta. Hned by to vypadalo jinak... Závěrem přemýšlím, jestli by se mi to líbilo, kdybych nečetl knihu. Asi bych to označil za průměrný příběh se smutným koncem. Ale byl bych zmatený, proč se postavy chovaly tak, jak se chovaly. A tak hodnotím jako slabší průměr. (03.07.2023)

Vzhledem k faktu, že několik posledních, žánrově příbuzných a tématicky podobných snímků, mě opravdu velmi oslovilo, těšil jsem se i na tuto podívanou, jenž má vysoká očekávání ale bohužel nakonec příliš nenaplnila. Zásadním společným prvkem, proč mě ony předchozí filmy totiž bavili, byli velice výrazné postavy ústředních mladých hrdinů, což zde ovšem neplatí, a v tom vidím ten hlavní důvod, proč nejsem až tolik spokojený. Určitě to tedy ale není vina jejich hereckých představitelů, jelikož jak Fanning, tak Smith jsou opravdu talentovaní a sympatičtí herci s velkou budoucností, příčinou je spíš pojetí jejich postav, které působí na jednu stranu až příliš chladně a v souvislosti s jejich problémy nepřesvědčivě, na druhou stranu jejich neustálé depresivní projevy mě vůbec nebavily, konkrétně u Smitha mi až vadily a navíc až příliš zastínily jejich milostné vzplanutí, které na mě působilo takovým jen tím „jen tak mimochodem“ způsobem. Ani samotná zápletka pak navíc nenabízí zrovna výnosnou zábavnost, celé je to bez tempa, bez nějakých dramaticky silnějších momentů a další opravdu zásadní nepříjemnost shledávám ve výrazné nefunkčnosti emocí, což nelze v takovémto typu film rozhodně tolerovat. Všechny malé zázraky zkrátka ve většině ohledech zůstaly za mým očekáváním, a mrzí mě to o to víc, že pro podobné snímky mám skutečně slabost. (06.04.2021)