Cani arrabbiati

Další italský snímek s dost pokroucenou morálkou. Sledujeme nekonečnou cestu tří lupičů, řidiče a jedné rukojmí po Itálii. Po cestě se stávají dost hnusné věci a rukojmí to nemá jednoduché. Lupiči jsou vážně hovada a s ničím se nemažou. Zabít člověka pro ně není překážka. Nezbývá jim tedy než poslouchat příkazy a doufat, že vše přežijí. Kdo se nakonec dožije finále? Konec mě dost překvapil, protože odhalí hodně nečekaný zvrat. Stojí za vidění. "Je to jen majonéza." (01.02.2021)

Ve světle Bavových opulentních hororových oper je uplatnění nízkonákladové „tělesné“ estetiky (oškliví, špinaví, zlí, a v detailu) v jeho prvním a jediném thrilleru dvojnásob překvapující (přesnější žánrové zařazení by mohlo být třeba carjacking poliziottesco). Film sice bývá zmiňován jako možný inspirační zdroj pro Gaunery (ačkoli měl oficiální americkou premiéru teprve roku 1998), sám ale zřejmě čerpal inspiraci z amerických feel bad filmů, především z The Last House on the Left (zločinecká banda s jediným racionálně uvažujícím členem, močení pod nátlakem). Bava však jde ve znemožňování identifikace s oběťmi, z nichž si nejvíce psychického i fyzického teroru typicky „užijí“ ženy, ještě dál než Craven (a ještě dál, než šel sám ve svých giallo). Přímočaré řetězení zbytečného násilí, psychopatických projevů a bizarních dialogů završuje extrémně cynický (a celý film zpětně o další vrstvy obohacující) zvrat na samém konci, hořké vyjádření celospolečenské nálady v Itálii 70. let. Namísto stupňování napětí je tenze v klaustrofobním prostoru jednoho auta udržována nepřetržitě, takže jenom čekáme, kdo udělá jakou magořinu. Potěší, že „bavovské“ záběrové kompozice tentokrát neslouží jen potěše oka, ale také k vyjádření rozložení sil, včetně náznaků, že ani oběti nejsou zcela bezbranné. Minimálně v tomto ohledu jde – navzdory exploatační lacinosti, zdání jednorozměrnosti a vysoké nepravděpodobnosti některých situací (neprobuditelné dítě) – o snímek propracovanější než ty, které Bavu proslavily primárně. 70% (30.08.2015)

Film zajímavý hlavně ze dvou důvodů – je to jeden ze základních inspiračních zdrojů Quentina Tarantina a pak proto, že se ani trochu nepodobá předchozím filmům Maria Bavy, je tu spíše cítit vliv jeho syna Lamberta. Proto se na atmosféru tady nehraje, spíše na stálý strach dvou unesených lidí ze smrti a blíže než k poliziotteschi žánru to má k čistokrevnému exploitation. A to hlavně díky prasárničkám dvoumetrového George Eastmana (scéna, kdy nutí před očima zloduchů ženu močit ve stoje je až fyzicky nepříjemná), explicitní násilí až na jednu jedinou scénu zde není, spíše psychický teror, pramenící z verbálního napadání a neustálého strachu dvou unesených, že se jich bandité později násilím zbaví. Stísněnou náladu navozuje i fakt, že zhruba sedmdesát procent stopáže kamera neopustí vnitřek auta, závěrečná nečekaná pointa je vynikající, ale jinak to větší otisk do divákovi duše neudělá. Předchozí Bavovy filmy se mi líbily více. (19.05.2016)

Taková středně exploitační (spíš to na mě působilo jako nějaké krimi) story o lupičích na útěku a jejich obětech - rukojmích, co sebrali po cestě. Hlavní trojku tvoří upocený kápo a dva upocení smradoši - a jo, ti oba stojí za to, zvlášť George 'ANTROPOPHAGUS' Eastman. Děj ubíhá celkem příjemně, na druhou stranu žádná znamenitá zábava to taky není, přičemž tak úplně jsem neskousknul pár kiksů v chování obětí. Nějaké větší násilnosti nečekejte, jde spíše o psychický teror. Chce to vžít se do mysli obou stran, gaunerů i obětí, po téhle stránce mi to přišlo zajímavé. Jinak ale RABID DOGS neberu jako něco více pamětihodného, líbil se mi spíše podobný HITCH HIKE. (26.04.2009)

Drsná hra na kočku a myš mezi partičkou všehoschopných lupičů a jejich rukojmího - chladnokrevného šoféra, který nehne během celého filmu brvou a pomaličku nervově labilní rabiáty zpracovává, aby jen mohl zachránit svého nemocného syna, který je v autě rovněž přítomen. A tato cesta lemována krví nevinných jest... A ten závěr - krásně vypointovaný a příběh hned dostává nový rozměr a vysvětluje motivace a chování některých postav (schválně trochu mlžím, nechte se překvapit). A jen opravím rykarda - nejedná se o taxík, je to normální auto, které se dostane penězchtivým uličníkům do rány. (27.12.2006)