Láska

S tímto osazenstvem se dalo udělat daleko víc. Co se škárlívá, to se rádo mívá a naopak. Úvaha na téma láska a její skutečná podoba a to hned dvougenerační. Blázni...nejdřív se milujou a potom si jdou po krku. I když je dvojice Kaiser s Jarkou výborná, stejně tak Dvorská - Velecký, vše zadrhává na samotném ději, který je, mírně řečeno, moc jednoduchý. Také pohled na mládež 70. let zde mohl být daleko otevřenější, tři páskové, vyzbrojeni baterkami na kolech a pomstychtivými úmysly, působili bohužel dětsky. Liška také pouze jen zremixoval lidový hit Lásko, bože lásko, ale jinak se v podstatě neprojevil, až na pár dobových tónů. Celkově jsem čekal silnější příběh, takhle mě překvapily jen odvážné šatičky a minisukně poeticky smýšlejících studentek. Kaiser se zde připravuje na Setkání v červenci a Kachyňa s Liškou na Smrt mouchy. Rozhodně lepší tři. (10.08.2014)

Ze začátku jsem byl nadšený, bavilo mě to víc, než dle mého názoru přechvalovaná Romance pro k. Prostě léto, barvy, hudba, zamilovanost a k tomu dobří herci. Jenomže Kachyňa se neuhlídal a tak v polovině filmu začínají být ty snové sekvence pěkně otravné, některé jsou navíc dost kýčovité. Škoda, přeškoda. I tak je to ale přijemná letní romance. (20.02.2012)

Láska nebeská v sedmdesátkovém pubertálním outfitu Karla Kachyni. Nemohu říci, že se mi to nelíbilo, ale ani že jsem z toho byl nějak šíleně nadšen. Ty dvě roviny dospělé lásky a lásky dospívajícíh byly zajímavé. To mezi tím byla trochu křeč. Ačkoliv snové poetické předěly docela chápu, mně to tam fakt rušilo. Ani by mi tak nevadila barevná elpíčka rozházená po louce a uprostřed bosatá Jarka. Ale prudila mne ta rádoby lidová hudba a mladý motogang záporáků. Další co bylo divné byl dabing některých herců. Například Veleckého daboval Kostka (to kvůli tomu, že byl Slovák?). Co bylo zajímavé bylo mládí nejednoho z herců a na kom jsem mohl oči nechat byla samozřejmě Valérie Schaleřice... Ta byla tehdy fakt kus krásné holky! Dávám za 3 schované dopisy. * * * (03.05.2022)

Báseň, kterou za pomoci svých výrazových prostředků napsal film (prostřednictvím pana Kachyni). Je čistá, neředěná, bez zbytečných příměsí ... a mezi námi: Trocha poezie nikoho nezabije. Nějak jsem nepostřehla, že by "postrádala osobitost" a vyznačovala se "křečovitou stylizací", ale kdoví ... třeba nemám ta správná měřítka k posouzení (a odsouzení) Kachyňových "normalizačních" snímků ... :-) (31.05.2010)

Tak už jsem myslel, že jsem od Kachyni viděl skoro všechno, a že mě nedokáže ničím překvapit. Ovšem tímto snímkem mě rozhodně docela překvapil. První věc, co mě zaujala, je výtvarná stránka filmu. Ze začátku mi ty přechody mezi černobílým a barevným vizuálem přišly hodně zvláštní a možná trošku i rušivé, ale nakonec jsem si zvykl a docela se mi začalo líbit. Hlavně mě zaujalo, jak si Kachyňa pohrává s technikou barevných filtrů přes černobílý obraz. Pokud jde o samotný příběh (resp. dva příběhy v jednom) zaujala mě spíš ta dějová linka spojená s mladým párem Petrem a Andreou. Možná i proto, že Jaroslava Schallerová je zde fakt "kočka". A mladý Oldřich Kaiser už v této době ukázal, že z něj jednou bude pan herec. Každopádně to postupné jejich vzájemné sbližování, kdy Andrea Petra ze začátku dost nesnáší, ale nakonec k němu najde cestu, má svoje kouzlo. To u jejich rodičů má člověk pocit, že je to celé tak trošku omyl. A ani herecky mi Milena Dvorská se slovenským hercem Františkem Veleckým moc nesedli. A už vůbec mi nesedl dabing v podání Petra Kostky. Kapitolou samou pro sebe jsou snové představy (obrazy) či skoro by se dalo říct halucinace. Zaujaly mě hudební variace na známou lidovku "Lásko bože lásko", které zde poměrně často zaznívají. V některých momentech mi ale scéna přišla trošku až přeplácaná. Ale rozhodně nemohu souhlasit s textem distributora, že by tento film zcela postrádal osobitost. Osobitý, či originální tento snímek rozhodně je. (02.05.2017)