Hranice lásky

Iba výnimočne mám taký pocit, ako pri tomto filme. Uznávam, že trojica hercov bola uveriteľná, hudba vydarená, režisér sa pokúšal o akúsi inovatívnosť v skladbe filmu, takže objektívne nemám filmu veľmi čo vyčítať. Veď ani nevyčítam. Problém však je, že ma absolútne nezaujal. Dopozeral som ho poctivo bez rýchloposunu do konca. A nič. Takže ani komentár nič. Veď ako sa dá písať o tom, čo preletí okolo vás a nezanechá ani najmenšiu stopu? (09.11.2020)

Ze začátku, tak do poloviny filmu mi to přišlo zmatené, kolikrát jsem nevěděla kde se příběh nachází, ale pak se to zklidnilo a ke konci mě ten film i celkem dojal. Problém je že já moc nemusím J. Moore, alespoň ne v tomto filmu. Mě se tam nelíbila, ne že by svou roli hrála špatně, ale neseděla mi tam. Za to na Ralpha se dívalo nádherně :) (10.10.2009)

Ralph Fiennes stále stejně vášnivý i žárlivý jako v Anglickém pacientovi. Přestože toto drama jeho kvalit nedosahuje, docela se mi líbilo. Zejména konec. Julianne Moore nepatří mezi mé oblíbené herečky, ale Fiennes a jeho ďábelský pohled mi podlamovali kolena po celý film. Takže hvězdička navíc za kolena a za nádhernou hudbu. (21.09.2014)

Hranice lásky (za takový český název by měl dostat někdo na zadek) je drama první jakosti s atmosférou tak hustou, že by se dala krájet. Základními stavebními kameny tohoto snímku jsou vypiplané dialogy a umělecké výjevy lásky, které nic a nikdo nepřeje. Julianne Moore je ve své roli naprosto fantastická a přesvědčivá - oscarová nominace byla skutečně na místě. Líbil se mi zvláštní způsob podání příběhu, kdy máte zpočátku trochu pocit, že scény jdou za sebou tak nějak náhodou, flashbacky musíte poznávat, ale v pokročilé fázi je vše vysvětleno a propojeno. Ke konci mě pak zchladil lehký závan fádnosti... ale to už bych chtěl vážně trochu moc. (28.07.2011)

Časové roviny mne zpočátku mátly, ale to nic neubíralo na dokonale vykreslené atmosféře, jasu i dusnu vztahů současných i minulých. Graham Greene je autor par excelence, stačí se podívat, kolik jeho děl sloužilo jako podklad pro skvělé filmy. (Doteď jsem měla nejraději Tichého Američana, ale Konec dobrodružství jej vystřídal.) K tomu Michael Kamen, klavír a housle, odvážná milostná scéna Julianne Moore… Ač válečný film, v restauracích měli na stolech živé květiny. Moore nosila kouzelné kloboučky. A ty zelené střevíčky neobjevím v obchodě ani nyní. Místy mi to připomínalo Remarquovy romány a jeho témata. Ještě nikdy mi žádný muž nenavlékal punčoch a nezapínal podvazky. Knoflíky na kabátě si Sára zapínala jako Kidman v Hodinách, tedy spíš naopak, ale silně to na mne zapůsobilo. Pokašlávání napříč filmem dávalo tušit co bude dál. Soukromý detektiv a syn s ohněm na tváři, který tak zázračně zmizel. U Fienesse se mi tam pořád mimoděk cpal Anglický pacient, on je takový osudový muž. A pár vět si nemohu odpustit. „Dokud jsme se milovali, nálety nás míjely. Ten akt lásky nás ochraňoval.“ Klíčové myšlenky Sáry: „Dej, ať vstane z mrtvých, a já se ho navždy vzdám.“ „Jeho život jsem vymodlila přísahou, jeho životem jsem se zabila.“ (01.06.2008)