Hra na pláč

,,I know all there is to know about the crying game I've had my share of the crying game“..... /// Štír a žába (znáte tu bajku). Pomalý tempo, samej dialog – něco jako barová píseň. Člověk hledá, co jako má bejt tím hlavním – jestli ti, co dělaj ty složitý věci pro svoji zemi, nebo dívka, která je úplně něco jinýho. Ten film je zvláštní. Parádní scénář, kterej nenudí a příběh – vlastně si na žádnej podobnej nepamatuju. Každopádně jde o pomalej film, kde psychologie střídá romantiku (a naopak), kde nikdo nepochybuje, že minulost dožene přítomnost a bohužel i Stephen Rea ví, že větší příležitost už (asi) nedostane. Ale ta píseň, ta je …. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu vidět ptáka Jaye Davidsona. 2.) Su sběratel soundtracků. 3.) Thx za titule ,,Don25“ a ,,sokolkos“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.12.2012)

Ve své době asi přelomové a neotřelé svým šokujícím námětem. Dnes nám v době Andělů v Americe, Špatných výchov, Vojákových dívek a nakonec i Snídaní na Plutu, nejspíš nepříjde až tak šokující a "nová". Ale i po těch letech film má stále co nabídnout. Nejvíce se mi líbil začátek a sbližování únosce a oběti (a když se během filmu ohlídnete zpátky, tak třeba scéna, kdy Stephen Rea vyndavá penis Whitakera, aby se spoutaný mohl vyčůrat, získává úplně nový rozměr). Film mi nejvíce připoměl Jordanovu Snídani na Plutu, ať už podobným námětem, či stejně optimisticky laděným koncem, kdy za vysoce ironicky zvolené písně "When man loves a woman" se film loučí se svými hrdiny a vbíhá do titulků. Mé hodnocení je podníceno velmi vysokým očekáváním, a to nikdy nedělá dobrotu. Takže malinkaté zklamání (ale to nemění nic na tom, že jde o kvalitní filmařinu). (31.10.2006)

Tento film jsem viděla už před drahnou dobou, leč hudba z něj mi často zní v uších... Ještě teď vidím smějícího se Foresta Whitekra v bílém véčkovém svetříku pohazujícího si s baseballovým míčem, jak se v reminiscenci zjevuje hlavnímu hrdinovi v podání Stephena Rey... Proč se mu směje není radno prozrazovat předem, aby jeden nepřipravil jiné o nečekanou pointu... Jo a jak je to s tím štírem na zádech želvy, který si prostě nemůže pomoct... Tak to je to, proč vidět tento film - a to nejen jednou. (23.06.2009)

Ne, ze by me film zklamal, ale cekal jsem drobatko vic. Pribeh je zajimavej, plnej ruznejch ozvlastneni, jako treba role Jaye Davidsona, nicmene nejak extra originalni zase neni. Ale zrezirovanej je opravdu dobre. Co se tyce prvni pulhodinky, ta je zajimava, Whitaker i pres svuj dementni vyraz hraje famozne, ale je tu mezi ni a nasledujicima 90 minutama prilis vyraznej strih, proste takovy dva filmy v jednom. Scena, ktera mela asi zpusobit nejvetsi sok, me neprekvapila, jelikoz se mi ta postava zdala divna, tak jsem si nasel, kdo ji hraje. Ale na chvily me reziser nachytal. No a krome perfektniho, dost minimalisticky hrajiciho Rea musim taky pochvalit Jima Broadbenta, kterej nehraje nakyho srandovniho starika, ale hospodskyho a je fakt skvelej. Takze celkove tu mame dobre zahrany, zrezirovany i napsany film, ale na 5* to o fous nebude. (17.01.2008)

Je to zvláštní: neviděla jsem jediný film Neila Jordana, ze kterého bych nebyla úplně nadšená, ale přeci jen mi tam vždycky něco chybí k tomu, abych mohla dát s čistým svědomím 5*. Hra na pláč je skěvlý film, o tom žádná, a vsadím se, že ve své době musela vyvolat solidní poprask, kór v nábožensky upjatém Irsku. Scénář nemá sebemenší vadu, herci jakbysmet (obzvlášť zbožňuju ten mírně smutný výraz Stephena Rea, ten chlap je neskutečněj), režie bravurní (aspoň do té míry, co to můžu jako laik posoudit). Ale něco mi nesedí na příběhu, na tom, jak se odvíjí - asi se do mě dostatečně nezažral, každopádně nemůžu říct, že bych s to nějak prožívala, jako kdyby mezi mnou a postavami pořád stála nějaká clona. A v tom je právě ten háček - u takovýho příběhu bych to prožívat měla. Teď se ovšem nabízí otázka, jestli je to moje vina, nebo vina filmu... (17.09.2010)