Režie:
Neil JordanScénář:
Neil JordanKamera:
Bryan LoftusHudba:
George FentonHrají:
Angela Lansbury, David Warner, Stephen Rea, Sarah Patterson, Susan Porrett, Terence Stamp, Jim Carter, Georgia Slowe, Brian Glover, Graham Crowden (více)Obsahy(1)
Společenství vlků působí povědomě až do okamžiku, kdy si hrdinka obleče červenou kápi, vydá se přes hustý les za babičkou a musí si dávat pozor na vlky. Pak pochyby zmizí a lze si tuto svéráznou variaci na Červenou Karkulku vychutnal se vším všudy. Vztah mladé dívky Rosaleen s její babičkou dalece přesahuje hranice vytyčené pohádkou, stejně jako mluvící vlk není jen místní kuriozitou. Podmanivý film Neila Jordana (Hra na pláč, Snídaně na Plutu) nabízí otevřeně psychoanalytickou hru s jednoduchým pohádkovým příběhem, v níž je všechno podřízeno propracované vizuální stylizaci, netradičnímu vyprávění a především důmyslným dialogům. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (166)
,,A babičko proč máš tak velké oči?"-,,Protože jsem skoro slepá a musím nosit silné brýle." Tradiční pohádku o tom, jak červený plášť zmizel ve vlčích útrobách pojal Neil Jordan hodně po svém a vykouzlil tak vizuální skvost, který mě svojí obrazovou a hudební krásou úplně okouzlil. Škoda jen, že po obsahové stránce mi přišel film trochu prázdný. Sice je babiččina chaloupka přeplněná až po střechu různými symboly, ale Neil Jordan přechází ze snových představ do vyprávění a zase zpět, bez nějakých znatelných přechodů a tak mi toto bloudění ze snu do snu dalo trochu zabrat, protože jsem film sledoval v pozdních hodinách a tak jsem měl občas větší starost o to udržet víčka nahoře než sledovat jestli se pohybujeme pořád na úrovni snu, ale za již zmíněnou vizualitu, originální pojetí a půvabnou hrdinku, která navíc svůj part zahrála velmi dobře musím dát 4* ()
První půlka se mi docela vlekla, pořád tam někdo někomu vyprávěl nějakou historku… Od prvního pohledu mi připadala divná babička - její protagonistka, kterou jsem nemohla z hlavy dostat jako mazanou vyšetřovatelku z To je vražda napsala, zdála se mi až moc babičkovská a fádní. Časem to dospělo ke vskutku netradiční parafrázi na Červenou Karkulku s prvky hororu (vyjíždějící jazyk, zbytek vlasů v hořícím krbu). Takže když se Rosaleen zeptala vlčího muže, proč má tak velké ruce, následovala nevinná odpověď: „To abych tě lépe obejmul“, což ale v daném kontextu působilo mrazivě. S tímle Společenstvím vlků bych zavyla hned. ()
Vizuálně a atmosféricky lahodná (výprava prý sežrala většinu rozpočtu), zasněně gotická pohádka o sexuálním probuzení Červené Karkulky. Děj původní pohádky bylo samozřejmě třeba poněkud roztáhnout, což se děje mj. pomocí vložených příběhů o vlkodlacích (z povídkové sbírky Krvavá komora) a rámce s hrdinkou snící celou dobu v posteli. ()
Nechoď holčičko, nechoď do lesa, vlci jsou hladoví a skrývají se v nejrůznějších úkrytech i podobách. Stačí pár kroků z cesty a smrt pro tebe bude vysvobozením. - Pohádky mají ze všech žánrů nejblíže k hororům a Společenstvo vlků tento rozdíl smazává ze všech filmů nejvíc. Poeticky nádherné a s hudbou která řekne více než tisíc slov pohltí každého stejně jako ty nejtemnější lesy. 9/10 ()
Vysloveně nádherná hororová pohádka o červené karkulce. Když jsem film viděl(teda spíše neviděl) poprvé tak jsem to přeskakoval protože jsem se děsně bál když se Stephen Rea mění ve vlkodlaka. Když jsem to viděl dnes tak jsem byl u vytržení a koukal jsem na to téměř bez mrknutí. Jordan dokazuje že dokáže natoči dokonalej vlkodlačí horor. Ta atmosféra vesnice byla výborná a fakt jsem se bál, proměna byla výtečná(druhá nejlepší co jsem viděl, a že jsem jich viděl dost). Herečka v podání karkulky byla k nakousnutí, a ostatní herci ušly. Další věc co dělá filmem výjmečným je hudba, finální scéna kde vlci běží do postele tý holky tak tam ta hudba je výjmečná. K filmu nemám vůbec žádné výhrady. Dokonalost. ()
Galerie (94)
Photo © Carlton International Media
Reklama