Režie:
Neil JordanScénář:
Neil JordanKamera:
Bryan LoftusHudba:
George FentonHrají:
Angela Lansbury, David Warner, Stephen Rea, Sarah Patterson, Susan Porrett, Terence Stamp, Jim Carter, Georgia Slowe, Brian Glover, Graham Crowden (více)Obsahy(1)
Společenství vlků působí povědomě až do okamžiku, kdy si hrdinka obleče červenou kápi, vydá se přes hustý les za babičkou a musí si dávat pozor na vlky. Pak pochyby zmizí a lze si tuto svéráznou variaci na Červenou Karkulku vychutnal se vším všudy. Vztah mladé dívky Rosaleen s její babičkou dalece přesahuje hranice vytyčené pohádkou, stejně jako mluvící vlk není jen místní kuriozitou. Podmanivý film Neila Jordana (Hra na pláč, Snídaně na Plutu) nabízí otevřeně psychoanalytickou hru s jednoduchým pohádkovým příběhem, v níž je všechno podřízeno propracované vizuální stylizaci, netradičnímu vyprávění a především důmyslným dialogům. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (166)
70 %. Neil Jordan rozebral, o čem ve skutečnosti je pohádka o Červené Karkulce. Totiž o ne už tak malých děvčatech, sexu a "vlcích". Což jsou shodou okolností oblíbená témata také autorky předlohy Angely Carterové. Film by ale potřeboval výraznější dramatický oblouk, a tak divákovi v paměti nejvíc zůstane naprosto odzbrojující Angela Lansburyová a flirtování Rosaleen s vlkodlakem. Příběh by se navíc obešel bez zarámování snem a možná by bylo ještě zajímavější natočit ho dnes. ()
Společenství vlků má podmanivou temně pohádkovou atmosféru. Jordan to s vlky (stejně jako s upíry) umí. Tedy dokud jsou v lidské podobě. Když se začnou měnit (nebo morfovat :-), je zoufale vidět, že technologie tenkrát na takovéhle triky nestačila. Film je hodně rozvleklý, ale to není divu, když měl Jordan k dispozici vlastně jen dvě původní povídky (o vlčím novomanželovi a variaci na Karkulku). Když to vezmu v úvahu, tak vlastně musím před scénářem smeknout. Škoda je ale té korektnosti (psala se přeci 80. léta), v původních textech Carterové totiž návrat vlčího manžela k jeho nevěstě skončí v tratolišti dětské krve a Rosaleen a její "vlk"... řekněme, že si spolu celou noc jen nepovídali. ()
Na obálce mi z huby ňáký holky vylejzal vlk, a tak jsem si řek, že do tohohle se musím pustit co nejdřív, jenže ejhle, hnedka na začátku jsem seděl u televize přiraženej jak kolík a divil se, jak na mě film samotný působí hodně divným a neobvyklým dojmem. Společenství vlků je rádoby adaptace červený karkulky, ale trošičku se to zkomplikuje a děj směřuje trošičku jinam, než bych čekal. Popravdě, atmosféra podobná Poltergeistu na mě nedokázala udělat dojem, možná to bylo až moc vyumělkovaný, protože z tohohle je hodně těžký mít dobrý pocit, nebo teda u mě to tak vyznělo. Prostě jsem se u toho dobře nebavil, ať si čoklové jdou štěkat na někoho jinýho, u mě moc nepochodili. ()
Jeden z mála filmov od N.Jordana, ktoré som donedávna nevidel. Úprimne povedané, tešil som sa. Mám rád temné, hororové rozprávky, ale toto ma dosť zaskočilo. Atmosféra temného lesa je to, čo v tomto filme naozaj funguje.To podstatné, príbeh, u mňa nefungoval vôbec. Divné postavy s divným chovaním, bohužiaľ nevedel som sa stotožniť so žiadnou postavou a počas celého filmu som mal zvlášny pocit, že mi to celé v niečom nesedí. Pár dní po zhliadnutí a ja vážne neviem, o čom to vlastne bolo. To sa mi nestáva často. Film 60%. ()
Trošičku nesympatické postavy pobíhající na poli několika vyprávěných příběhů, které až překvapivě dobře tvoří úhlavní linii, ale nezvládají vtáhnout diváka do děje. Vizuální stránka filmu je rozporuplná, stejně jako lehce psychedelická hudba, která neutkví. Těžce uchopitelnému pojetí filmu nepřidá ani absence zasazení příběhu do blíže určeného prostředí nebo času. Jediným vodítkem, kterého se tedy můžete lapit, je dost neosobní "once upon a time"... Takže asi proto jsem měl pocit, že film trvá snad dvě hodiny. Pár scén se ovšem povedlo a vycvičit smečku vlků, to taky není jen tak :) ()
Galerie (94)
Photo © Carlton International Media
Zajímavosti (6)
- Celý snímek je kromě úvodní scény natočen ve studiu Shepperton v Anglii. (mahler)
- Předlohou pro film je sbírka povídek nazvaná Krvavá komora (poprvé publikována 1979) od spisovatelky Angely Carter. (mahler)
- Ze sbírky Krvavá komora vybrali tvůrci pro film tři povídky - ("The Company of Wolves", "Wolf-Alice" and "The Werewolf") - které jsou vesměs trochu brutálnější variací na červenou karkulku. (mahler)
Reklama