Zasněžená romance

Film postavený na zimních sportech, především lyžování a krasobruslení. Oboje je celkem fajn, lyžažské scény jsou vtipné, Sonia Henie samozřejmě bruslí famózně. Stejně tak jsou skvělé i písničky - jak ústřední motiv, tak slavné kousky ochestru Glenna Millera (In The Mood, Chattanooga Choo Choo). Jenže pak je tu prostinká ústřední romance - nesympatická bruslařka se vytrvale snaží rozbít vztah klavíristy se zpěvačkou, až se ji to povede. Docela mě fascinují tyhle filmové vztahy z té doby - někdo má před svatbou, ale na poslední chvíli jde za jinou. A stačí k tomu jediná hádka. (10.07.2016)

Kdysi nejoblíbenější film mého dědečka vychází ze schématu ztřeštěné komedie, která byla populární zejména ve třicátých letech, a vypráví klasický románek krásného muže a mladé potrhlé dívky - dědičky, která způsobí mezi americkou vyšší společenskou vrstvou pěkný zmatek. Film okořeňují zejména lyžařské scény, krasobruslařské kreace hvězdy (i když jen krátkodobé) Sonji Henie, a také příjemný orchestr Glena Millera a jeho slavná tancovačka In the Mood. Vyšší hodnocení ode mě film nedostává proto, že typologie potrhlých ženských postav, které jsou často sobecké a manipulativní, ve mně nikdy nemůže vyvolat sympatie. 60% (18.07.2010)

Za mě přesná ukázka amerického filmu 40.let 20.století....černobílý, hodně "umělý", plno scén bez slov - což zde bylo hodně při lyžování, bruslení a také poté plno hudebních čísel, ale i přesto mi ten film přišel delší než byl..Sonja Henie za mě odvedla skvělou práci a když člověk i zjistí, co vše ve svém životě zažila - říkám si, jak to mohla všechno stihnout :) (17.09.2022)

Je pravda, že celá dějová linie kolem Sonji Henie je v Sun Valley Serenade poněkud přestřelená, ale jedná se koneckonců o variaci na screwball komedie, obohacenou o muzikálové a hudební vložky, takže nějaká ta přehnanost je v tomto žánru zcela na místě. Zábavné pro mne byly i mnohé hlášky, dokonce i ty, které byly opakované v průběhu filmu několikrát ve stejné podobě, ale právě svou roztomilou přiznanou "dřevnatostí" či těžkopádností zůstávaly velmi vtipné. No a to hlavní, Glen Miller Orchestra šlape jak lokomotiva, takže i díky výtečnému hudebnímu podkladu se jedná o pohodový oddychový film (a jako takový netrvá déle než hodinu a půl, toto nepsané pravidlo bohužel většina dnešních hollywoodských scenáristů, režisérů a střihačů oddychových komedií nezná nebo nechce znát). (14.11.2013)

Miluji Glena Millera,divím se malému počtu hodnoceni. Jediná Orlau 32 mi rozumí. Děkuji ! přidávám komentář pana Douglase : Jak já tu hlavní hrdinku nenáviděl! Blbá, intrikující, vlezlá a otravná... a oni tomu závěru říkají happyend. Totální unhappyend, v němž norská p**a, co umí akorát lyžovat a bruslit... škoda mluvit. Zabít. Donutila mě k naprosté estetické poddistancovanosti! Už proto ji musím nenávidět. ;) A tato osoba má vaši oblibu, co dokázal on ? že mistrini světa nazývá norskou píčou? PS nejde ani tak o hraní, ale o hudbu která je do dnešních dní stále poslouchatelná :-) Co dokázal Douglas v životě? zatím jen kecá a Vy mu ty jeho kecy žerete až mě serete no coment deda :-) (04.03.2016)