Režie:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Jaroslava Schallerová, Helena Anýžová, Petr Kopřiva, Jiří Prýmek, Martin Wielgus, Jan Klusák, Alena Stojáková, Karel Engel, Libuše Komancová, Eva Olmerová (více)Obsahy(1)
Stejnojmenný básnivý román Vítězslava Nezvala posloužil režiséru Jaromilu Jirešovi k vytvoření jakési surrealistické koláže, v níž se mísí romantické ladění s hrůzostrašnými prvky. Hrdinkou je třináctiletá dívka Valerie (J. Schallerová), která se do svých zhmotnělých představ natolik zaplétá, až přestává rozlišovat mezi skutečnem a halucinacemi. Pitoreskní i děsivé události kolem Valerie se posouvají do roviny sice hrůzostrašného, ale přece jen slastného snění. Postavy se vyznačují silně symbolickým zabarvením, ani jednotlivé dějové motivy nejsou vázány striktní logikou. Sám Nezval kdysi k příběhu uvedl, že jej utkal „z lásky k tajemství starých vyprávěnek, pověr a romantických knih, psaných švabachem, jež se kdysi mihly před mýma očima“. Valerie a týden divů uzavírá experimentující linii v naší kinematografii 60. let. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (258)
Těžko zařaditelnej a taky těžko popsatelnej kousek. To ale nic nemění na faktu, že v sobě skrýval něco co mě neskutečně přitahovalo a já hned od prvních minut koukal s otevřenou držkou. Nechápal jsem a do teď nechápu, že něco takovýho vzniklo zrovna v Československu a ještě v roce 1970. Myslím si, že nemám nic co bych filmu mohl vytknout. Pro mě má jen samé superlativa. Největším superlativem je obsazení J. Schallerové. Zde tvůrci z 1500 uchazeček opravdu vybrali tu pravou. Jakoby role Valerie byla šitá Schallerové přímo na míru. Film Valerie a týden divů mě dostal absolutně nepřipravenýho. Sice až tak nesouhlasím s tím, že by měl být zařazenej ve sbírce 101 hororů, které musíte vidět než umřete ( protože to není čistokrevnej horor ), i tak je to film, kterej by měl každej člověk vidět, ikdyž málokdo v něm objeví to co já. Za sebe nemám co řešit. Plnej počet hvězd. ()
Hodně zvláštní film, který jsem měl možnost vidět poprvé teprve nedávno, když ho dávali v TV. Dle mého názoru se tvůrci nechali inspirovat italskou tvorbou, která se v podobných filmech v průběhu 60-70 let doslova vyžívala. Jsem rád, že se do podobného experimentu pustili i u nás a stvořili tuhle bláznivou, fantasy/ poetickou podívanou, do které přimíchali i kus hororové atmosféry. Každopádně měl tenhle film asi ve své době jisté problémy s přístupem dospělých diváků, kteří v té době měli naprosto odlišné morální hodnoty než dnes. Téhdy čtrnáctiletá Jaroslava Schallerová jistě v mnohých vzbuzovala nejdivočejší erotické fantasie a celkové pojetí filmu, kdy se každý prostě musí líbat s touhle dívkou a ani lesbické hrátky nezůstali bez povšimnutí. Docela jsem čekal, že se konec změní v nějaké nezpoutané orgie, protože celkový průběh filmu k tomu doslova nabádal. Ve finální fázi je to opravdu skvost československé kinematografie. Plný počet tomu ovšem nedám, protože místy se mi zdály některé scény naprosto zbytečné a totálně chaotické. Kameraman by si však zasloužil nějaké pořádné ocenění, protože jeho práce byla geniální pastvou pro oči. ()
Film je úchvatný a nezměřitelně odvážný i po létech a dnes se mi zdá nepochybné, že hodně scelujících kvalit a jemných přechodových škál smyslnosti i smysluplnosti získal spoluprací Jar. Jireše právě s nekompromisně osvobozenou a žensky sebevědomou umělkyní Ester Krumbachovou. Kdysi, ještě v dřevních dobách mých filologických studií, pro mě bylo zlomovým překvapením a příkladným poučením, o kolik rovin je tenhle filmový převod srozumitelnější, dramatičtější, osvobodivější, okouzlivější a přiléhavější než Nezvalova knižní předloha, jež je ve skutečnosti dosti únavně a bezduše poplatná spíše teoretickým zásadám poetismu, než že by se chápavě a atraktivně vciťovala do fantazií dospívající dívky v horkém létě, což ji činí překvapivě nudnou, zvlášť pokud jste dříve viděli film s jeho nábojem imaginativně výbušné kombinace světlé a něžné milostnosti, zvědavosti, dychtivosti, dojemnosti a křehkosti, podbarvené a ohrožované spodními temnými strhujícími proudy nebezpečnějších podob touhy. *** Věřím, že v případě, že by čtenář dostal do ruky jako první literární text, ztratí se v rozbředlém sledu halabala skládaných, vrstvených a mnohoslovně rozvíjených představ, jež v něm neprobudí potřebu podívat se na tento zásadní počin českého filmového magického realismu (čistě moje škatulka, vzniklá tomuhle dílu na míru). *~ ()
Pozerať sa po dobu celovečerného filmu na predstaviteľa cirkvi, ktorý slintá po mladých "nezletilých holčičikách", nie je podľa mňa veľká zábava. Pravdupovediac mi bolo z toho dosť zle. Aj keď ho chápem, po mladej Jaroslave Schallerovej slintal asi celý štáb. Potom to nezachráni ani originálny vizuálny štýl a vydarená kombinácia rôznych žánrov. Originálny Jirešov autorský počin, ktorý išiel mimo mňa. ()
Zvláštní dílo. Poetické a lehce absurdní, bez uchopitelného příběhu. Myslím, že nejsem sama, kdo vlastně neví, o co zde šlo, co se stalo a nestalo. Co byla skutečnost a co jen sny? Nebo bylo skutečné vše? Nebo všechno byly sny? Byla to zkrátka Valérie a její týden divů. Bílá tvář upíra v černém hábitu s kapucí. Valeriina babička s velmi bledou tváří. Lehce navozené erotično a lesbické snové orgie. Helena Anýžová je magicky krásná žena a její půvab je zde stejně výrazný jako v době, kdy byla vysněnou můzou Rudolfa Hrušínského. Mladinká Jaroslava Schallerová je rozkošné děvče a "milé dítě..." Vše je jako sen, plný slunce, bizarních výjevů, podivných postav a temných míst. ()
Galerie (75)
Photo © Second Run
Zajímavosti (20)
- O roli Orlíka se ucházel i Karel Smyczek, nakonec ji získal Petr Kopřiva. (Hellraiser12)
- Scéna so zabíjaním kaprov na trhu sa musela točiť viackrát, nakoľko komparzistka mala rybu len ľahko udrieť, ale ona svojou ťažkou rukou vždy udrela moc silno a museli jej dávať ďalšie a ďalšie živé ryby. (Raccoon.city)
- Film se objevil v knize "101 hororů které musíte vidět, než zemřete" editora Stevena Jay Schneidera, spolu s takovými kulty jako jsou Vymítač ďábla (1973), Halloween (1978) nebo Osvícení (1980). (RozaF)
Reklama