Katapult

Začátek 80. let byl bezva, uvolnili se scénáře, které zatrhla normalizace a diváci se konečně dočkali mírně pervesního Katapultu stejně jako Zániku samoty Berhof. Nu, téma načrtnuté Páralem je fajn a já jsem velmi ráda, že jeho finální podobu mu dodal až Jireš v době, která už si s dneškem skutečně tyká, takže je velmi nadčasová. Klasický příběh proutníka, který má všeho dostatek, příjemnou a hezkou ženu, milé dítě, pěkný byt i vhodnou práci... ale propadá se do stesku z rutiny. Má o sebe natolik velký strach, že řešení vidí jen v započetí nového dvojího života, značka Don Juan. Toto rozhodnutí lze překvapivě velmi snadno zrealizovat za pomoci inzerátu k seznámení. A pak už to jde jako na drátkách, náš Don Juan si ponechává manželku v záloze a pravidelně střídá kolekce žen v různém stadiu zamilovanosti. Jedna je mladá, jiná je zralá, jedna je zemitá, jiná je intelektuálka, jedna si jím nahrazuje svého zesnulého muže, jiná se chce vdávat poprvé. Je to pestrý svět, alarmující, velmi reálný, na který by se nemělo zapomínat ani nad ním přivírat oči. Kvalitní obsazení by též mohlo přesvědčit naše TV dramaturgy k častějším reprízám a osvěžit tak TV okna. Bylo by to velmi záhodno. (11.11.2016)

Tohle byl celkem úlet. Socialistický znormalizovaný člověk Jacek sužovaný absolutním nedostatkem všeho, přesto tak nějak smířený s osudem, protože na tom stejně byl nejen celý barák,a le i celá ulice začátkem osmdesátek zjišťuje, že to vlastně není život jaký by chtěl žít. Rodina, dítě, manželka, každý den sterotypy nudící k smrti. A tak si inřenýr informatiky podá inzerát a výsledky nasází do počítače. V tehdejším pojetí obludnosti instalované do několika místností. Ten mu vyjede pár vhodných kandidátek a Jacek se je rozhodne během pracovní doby objíždět a následně už i objíždět bez b. Co kus to originál od lehké děvy vyděračky, emncipované ředitelky, venkovské učitelky, hipísačky po vdovu po myslivci. Hlavně ta vdova mne bavila, to mělo místy až hororové prvky... Jacek si začne se všemi najednou a není divu že mu z toho všeho začne jít nejen hlava kolem. Mně totedy docela nudilo. Dávám za dvě ruličky toaletního papaíru, toho kulatého. * * (12.08.2020)

"Ráj je všude a vede k němu každá cesta.“ Typická "páralovina", které sám za sebe nedokážu porozumět. Že si někdo najde jednu milenku, to třeba ještě dokážu nějak pochopit (i když v případě tak milé ženy, jakou měl Jacek, by i to bylo s podivem). Ale hned pět a k tomu každou z úplně jiného těsta? Každé říkat jinou verzi reality, aby dotyčná nepoznala "kdy lže a kdy mluví pravdu", a dokázat se v tom po pár týdnech ještě orientovat? To mi přišlo jako totálně mimo realitu. Z čistě režijního pohledu se to Jirešovi vcelku povedlo (velmi vydařená je scény sebevraždy ve snu), ale pokud mám hodnotit film jako celek, tak za mě jen průměrné hodnocení. (23.02.2023)

"Vyskakoval jsem z okna od milenky a to víš, už nejsem žádnej mladík." To je tak hezký, když se může chlap manželce se vším svěřit a ona mu to nevěří. V tom jsem Jackovi fandil v knize i ve filmu. Jenže pak jsem ho začal nenávidět, protože jsem silnej v matematice. Proto jsem si dokázal spočítat, že kdyby měl každej inženýr manželku a pět milenek, tak na mě žádná nezbude. Je pravda, že v mladým věku mě to trápilo víc. Dneska už bych pouvažoval nad nabídkou souseda Trošta, kdyby mi za manželku nebo milenku nabídl ledvinky, smetanu a toaleťák. A co se týká filmu, tak mě fakt baví nahazování pojistek nebo rozebírání detektivek se sousedy přes zeď. (24.02.2022)

Knihu neznám, takže netušim, jestli je tam příběh taky vyprávěnej tak hrozně zmateně, ale ve filmu jsem se poněkud ztrácel. Katapult má určitě něco do sebe, ale je to natočený celý nějak podivně a hlavně ke konci to na mě působilo až chaoticky. Jak se řiká, že někdo plácá pátý přes devátý, tak přesně takovej jsem měl z toho dojem. Možná by to chtělo vidět ještě jednou. Ale zase až tak mě to nezaujalo, abych měl chuť se na to podívat znovu. Třeba někdy časem... Zatim teda dávám 2 hvězdičky. (15.10.2008)