Katapult

První půlka celkem šla, dal bych klidně i za tři. Né že by situace oplývaly nějakou extra realističností, ale Bartoškova nenasytnost po ženských by se mohla dejme tomu vysvětlit tak, že sám pasivní a submisivní potřeboval někoho, kdo by mu vtiskl tvar a donutil k nějaké akci. No a protože jeho manželka mu tohleto nemohla poskytnout, jsa povahově to samé, hledal si holt dominy a aktivnější typy jinde. No ale to, co se stalo s příběhem v druhé půlce... nevím, co to mělo znamenat. Jireš asi mířil na velké umění a trefil velký blábol, to se stává i lepším střelcům, holt se ty dvě věci nacházejí hodně blízko sebe a často je ani nelze přesně odlišit. PS: V každém jiném díle bych automaticky zvedal hodnocení za nahotu, ovšem bez urážky, odhalená Štěpánková, už ve svých čtyřiadvaceti poněkud vyměklá, fakt není žádné terno. To tam byly lepší ženy na svlékání (no...spíš asi tak jedna). Takže smůla. (02.11.2013)

Jeden z poměrně málo příspěvků v české kinematografii na téma - jak naplnit život jinak než fádně. Na to, že film natočil Jireš, tak jsem byl překvapen, že z různých scén se vytváří přiriozeně humor, jak tomu je i v životě, a často to umocňuje spor o blbosti, díky nimž hodně lidí udržuje svůj život pod pokličkou.***Nejtragikomická scéna - Jacek Jošt má málo času, ani nevystupuje na nádraží z vlaku, a tam se setkává s další životem zklamanou ženou, která je ráda jen za to, že ho uviděla, že se její představa zhmotnila, a Jacek Jošt jede dál, za další kandidátkou na obohacení jeho života a s otázkou - jaké to bude?***(5.10.2010) (05.10.2010)

Bylo to koukatelné. Komunistické králíkárny byly děsivé, chování lidí neautonomní, podpultovky jely ve velkém. Jirka Bartoška byl skvělý, jak se pokoušel utéct ze stereotypu, až po jednom návratu domů z něj nečekaně vypadl. Ženské představitelky byly různého věku a měly různá přání a představy o životě. Bára Štěpánová mě dráždila skotačícím poprsím a puberťáckým poskakováním. (29.09.2010)

Velmi mne zklamal konec-nekonec. Celou dobu čekáme na katarzi, kdy se vše provalí, kdy manželka udělá scénu, odejde s dětmi atd., ale tohle snové delirium, co by mohlo být a nemuselo, co jsou a co nejsou sny a výplody chorobné fantazie a jestli nakonec celý film nebyl jen jeho snovým a fantazijním výplodem, zkrátka jsem čekal něco rozhodnějšího a jasnějšího. To měli říct rovnou, že vyprávějí pohádku pro dospělé, a ne že se snaží o nějaký realistický pokus o psychologický profil znuděného chlápka, který si nabrnkne několik charakterově naprosto odlišných bab. Vtipné mi to přišlo jen v asi dvou scénách. (10.12.2014)

"Ráj je všude a vede k němu každá cesta.“ Typická "páralovina", které sám za sebe nedokážu porozumět. Že si někdo najde jednu milenku, to třeba ještě dokážu nějak pochopit (i když v případě tak milé ženy, jakou měl Jacek, by i to bylo s podivem). Ale hned pět a k tomu každou z úplně jiného těsta? Každé říkat jinou verzi reality, aby dotyčná nepoznala "kdy lže a kdy mluví pravdu", a dokázat se v tom po pár týdnech ještě orientovat? To mi přišlo jako totálně mimo realitu. Z čistě režijního pohledu se to Jirešovi vcelku povedlo (velmi vydařená je scény sebevraždy ve snu), ale pokud mám hodnotit film jako celek, tak za mě jen průměrné hodnocení. (23.02.2023)