Jak dopadají zoufalci?

Navázat na tak intenzivní film, jakým je Once Were Warriors není vůbec záviděníhodná situace. Běsnění Jakea Hekeho, který se z milého a milujícího chlapíka změnil v mžiku oka v monstrum, pohltilo první díl takovým způsobem, že šokovaný divák do závěrečných titulků doslova nedýchal. Temná a depresivní atmosféra bezútěšnosti s druhým filmem pomalu mizí a nastupuje tradičnější rodinné drama o vypořádání se s vlastními běsy a touze naleznout odpuštění. Jedná se ale o skoro stejně silný zážitek -- a to hlavně díky Temuera Morrisonovi, který v té hrozivé hordě svalů nachází nepatrné kousky citu a pomalu dostává sledujícího na svou stranu. Celý první film je Jake člověk semletý chlastem, vlastní neukotveností a nulovou sebeúctou, která jej žene do záhuby. Na konci druhého dílu je to člověk snažící se nalézt správnou cestu a uvědomující si svou ztrátu ... stále zoufalec, ale rozhodně bojující ... (18.07.2008)

Podľa mňa je tento sequel rovnako dobrým a pôsobivým filmom ako Once Were Warriors. Jakeov asociálny spôsob života, nekonečné chľastačky a časté excesy, ktorými strpčoval život svojim najbližším by na utiahnutie celého pokračovania už asi nepostačovali, preto bolo potrebné príbeh presunúť z interiéru unimobunkových domčekov do špinavých ulíc aucklandského predmestia a rozšíriť ho o zápletku s miestnymi gangmi, ktorú kvitujem. Celé to znovu stojí na suverénnom Temuerovi Morrisonovi, vizážou pripomínajúcom môjho obľúbeného novozélandského kickboxera s maorským koreňmi Raya Sefa. Jake Heke v jeho podaní má opäť gule a keď to roztočí, idú žarty bokom, škoda len, že Clint Eruera, stvárňujúci jeho syna Sonnyho, ktorý mu tu mal sekundovať nie je ani z časti tak dobrým hercom ako Temuera... (27.10.2017)

Povedené pokračování strhujícího filmu Once Were Warriors (1994) má sice o něco menší existenciální sílu, protože je v něm více pathosu, sentimentu a má citelně slabší scénář, ale pro každého, komu se první díl zaryl pod kůži, je to radostná povinnost, lahůdka a hodně zajímavý zážitek. Temuera Morrison jako Jake "the Muss" Heke je opět excelentní, ale jeho syn Sonny je popravdě poněkud slabší postava (herecky i scénáristicky). Zato se mi ale strašně moc líbila Nancy Brunning (Tania), krásná a temná jako půlnoc, a asi jediná na první pohled čistokrevná Maorka ze všech těch maorských míšenců, kteří v obou filmech hrají. (11.03.2014)

Drsné "rodinné" drama "Kdysi byli bojovníky" se mi opravdu hodně líbilo a díky své syrovosti (i surovosti) to nebyla nijak příjemná podívaná. O tomto pokračování jsem popravdě vůbec nevěděl a přestože má pořád své kvality, na originál nemá a více se zaměřuje na surového otce a film tak v mnoha ohledech působí spíše jako slabší akční béčko. Temuera Morrison je ale pořád fajn a jeho postava je skutečná neřízená střela, kdy nikdy nevíte co zrovna udělá. (16.01.2016)

Podle mě o chloupek lepší než jednička, která mi přijde přeceňovaná. Temuera Morrison je opravdu zajímavý charismatický herec. Scény s ním mě bavily nejvíc. Konec trochu náhlý a rychlý, ale jinak to nebylo špatné drama. Jo a abych nezapomněl... ty akční scény opět jak z grotesky, ale o těch to přece nebylo. 77% (12.11.2013)