1945

Mistrovsky vyprávěný kousek, který jde krůček po krůčku k závěrečné silné katarzi. Pohled žida na starostu mám v hlavě doteď. On řekl v podstatě úplně všechno. Obrazově nádherná konfrontace lidí se svým svědomím a činy. Po většinu času mně bohužel sral ten hudební minimalismus, moje vnímání příběhu a osudu postav vesnice odkláněl od toho pocitu, který vyvolával obraz, dialogy a příběh. To však nic nemění na faktu, že Maďarská kinematografie se nachází ve skvělé kondici. (10.04.2018)

„Ty mě nemáš moc ráda, že?“ - „Já svého syna miluji.“ - „Taky ho budu milovat.“ - „Miluješ jen ten krám.“ A ani s tou láskou ke krámu to nebylo tak vážné…Zatímco Američané shazují atomovky na Japonsko, na druhé straně světa v Maďarsku se lidé pomalu vzpamatovávají z války, v jedné vesničce se dokonce chystá svatba. Jenže ono nestačí, že je ve vísce cítit napětí kvůli přítomnosti Rusů, teď ještě přijíždí 2 cizí Židé s neznámými úmysly, a ti jsou tu ještě méně vítaní, než sovětští „osvoboditelé“…Vystavění příběhu se mi líbilo. Nejde o nic převratného, prostě jen vše funguje tak, jak má. Příjezd cizinců se totiž rovná výbuchu nálože ekrazitu, a černé svědomí místních spustí řetězec událostí. A pak přichází na řadu to nejlepší na filmu, jeho atmosféra. Parné léto jde ze snímku krásně cítit (barva by tomu možná i přidala, ale černobílý obraz se sem hodí), a když se k němu přidá ještě dusno, strach a ticho před bouří, není se co divit, že všem začnou téct nervy. Závěrečná pointa pak vyvolá tu správnou katarzi. Za mě poctivé 4* směr Maďarsko. (03.05.2020)

V 0:52'52'' filmu, kedy sa dve ženy rozprávajú pri príprave svadobnej hostiny, všimnite si tú staršiu, sediacu za vrchstolom a zároveň v hlavnom zábere. Má oblečenú zásteru s ''istými" vzormi. Dajte si pauzu na vašich prehrávacích zariadeniach a pozorne si pozrite, čo to vlastne za vzory sú ;-) P.S. Išlo o režisérov zámer, alebo náhoda? (23.06.2018)

Maďari iba nedávno získali oscara za najlepší zahraničný film a s vojnovou tématikou po chvíli bodujú znova. Film je čiernobiely, môžme ho už zaradiť skôr do kategórie povojnový, ale stále sme v období, keď je všetko veľmi čerstvé. Príbeh o dôsledkoch rozkrádania židovského majetku počas vojny je viacmenej konverzačný, zámerne provokatívny k ľuďom a rodinám, ktorí nemali čisté svedomie a vďaka čiernobielej farbe možno povedať, že je aj umelecky ladený. Akčné scény tu nehľadajte, predídete sklamaniu. 80%. (26.12.2018)

Arizace po více než 50 letech po "Obchodu na korze" a více než 70 letech po smotném fenoménu. I zde máme obchod, i zde máme oběšence. Zatímco v "Obchodě" jde o samotný akt, zde jde o těsně poválečné důsledky. A ty jsou stejně tak fatální. A co je zde způobilo? V podstatě nic! Vozka z pomocníkem vezoucí bedny a dva neznámí židé, vykračující za vozem, protože na voze pro ně nebylo místo. Poté co neochvějně vykonali to, co měli či chtěli, odjíždějí z vesnice pryč, aby se do ní již nikdy nevrátili. Toto mávnutí kouzelným proutkem, které Ferenc Török sleduje jako autonomní děj, vyvolává v obyvatelích vesnice bouřlivé reakce (a řekli bychom, máme-li čisté svědomí, nepatřičné). Arizované majetky nakonec zůstávají v rukou arizovatelů, ale nic už není takové, jaké to bylo dřív. Majetek jako by pozbyl na ceně a prestiži, a touha po něm, jakoby ztratila smysl. Pozn.: Skladatel soudobé hudby Tibor Szemző (dobře známý i u nás) našel adekvátní hudební výraz propojující obě dějové linie. (31.05.2018)