The Nightingale

"The Nightingale" bol skutočne silným filmom. Je to (ako už bolo spomenuté) rape and revenge film, kde sa naša hlavná hrdinka Clare vydá po stopách násilnikov, ktorí zavraždili jej manžela a jej dieťa. A je poháňaná obrovskou dávkou hnevu a túžby po pomste. A podľa mňa to Aisling Franciosi zahrala skutočne bravúrne. Pôsobí tu veľmi uveriteľne. Na začiatku uvidíme jej jemnú stránku, kde pôsobí ako žena, no po danej udalosti v chate v nej odrazu vidíme tvrdú ženu, ktorá je rozhodnutá splniť to, čo chce dosiahnuť. A verím jej to vo všetkom. Čo sa mi na nej páči je hlavne skutočnosť, že napriek tomu, že sa snaží byť silná a tvrdá, jej ľudská stránka tiež vie miestami preraziť. A hlavne si uvedomuje, že je stále zraniteľná a čokoľvek sa môže stať. A takisto má aj strach. V jej reakciách je vidieť niekoľko rôznych emócií a funguje to veľmi dobre. Potom je tu Sam Claflin v role karieristického poručíka Hawkinsa. A poviem úprimne, že je to vynikajúci padouch. Jeho akcie sú vysoko emocionálne a očividne má problémy zvládať svoj vlastný hnev na uzde a zo všetkého sa vždy dostane. Lebo je to vážený dôstojník a môže si robiť čo chce. A s týmto postojom skutočne vie byť nebezpečný, hrozivý, no súčasne to podáva s gestom, kde človek nevie čo si o tom myslieť. Niekedy je zúrivý, inokedy sarkastický, inokedy sa tvári ako anjelik. Film má podľa mňa dobrú atmosféru. Mnohí ho označujú za veľmi násilný. Ja by som povedal, že film pôsobí ako keby ho režíroval muž. Lenže režisérkou tu bola žena Jennifer Kent a snažila sa docieliť, aby to pôsobilo skutočne. A popravde to tak na mňa aj pôsobilo. Dokopy je vo filme jedna scénka, kde som mal trošku nepríjemný pocit z toho násilia. A to je scénka, kde chlapík povie, že chce trofej. Nebudem to viac špecifikovať. Ale aby som nevyznel teraz strašne chladne, nejde o žiadny ľahučký film. Tie scénky sú drsné, násilné a nehodlajú nás ako divákov šetriť. Záleží od vás ako sa k tomu postavíte. Každopádne udalosti v chate sú podľa mäa veľmi silné. A viem veľmi dobre pochopiť Clarine reakcie. V jednom momente prišla skoro úplne o všetko. Najviac mi to asi pripomenulo film "The Revenant". Ak máte radi silné drámy s touto témou, tak film podľa mňa oceníte. Ak je to na vás moc násilné, tak to odporúčať nemôžem. Ja som rád, že som film videl. Dobrá práca. Hodnotenie: B+ (08.12.2019)

The Babadook je filmovými odborníky, mnou nevyjímaje, považován za nejlepší snímek roku 2014, avšak svou skutečnou velikost prokázala Jennifer Kent až v následné zkoušce charakteru, kdy se odmítla vzdát tvůrčí svobody a vyrazila se zástupci Marvelu dveře. Mnoho progresivních režisérů se bohužel nechalo zlákat lukrativní nabídkou ze zámoří a přizpůsobilo se požadavkům velké produkce. Můj dobrý přítel Xavier Gens, jeden z ústředních představitelů hnutí cinéma du corps, dokonce označuje své hollywoodské angažmá za životní chybu. Jakožto zdejší hororový expert nyní musím obyčejné diváky upozornit na skutečnost, že se The Nightingale nedrží zkonvencionalizovaných pravidel rape and revenge filmů, takže s ním budou mít ohromné potíže. Snímek nás pobízí k empatickému prožívání a soucítění se stavem Clare, která je paralyzována svým postavením v přísně hierarchizované koloniální společnosti, čehož režisérka dosahuje syrovými close-up záběry či sázkou na akademický formát [1,375:1]. Oceňuji psychologickou hloubku snímku, propracovanost postav i perfektní herecké výkony. Jennifer Kent pozvedá subžánr do vyšších sfér a ukazuje nám, že lze dané téma uchopit i jiným, podnětnějším způsobem. Čtyři silnější hvězdy. (26.10.2019)

Postavami jednorozměrné a filmařsky lampasácké revenge brutality mi v rámci žánrových guilty pleasure nevadí, ale The Nightingale chce se svým velmi omezeným vypravěčským talentem, schopným maximálně spomenutého, být tematicky významnou výpovědí o kruté době osídlování Austrálie Angličanama s jejich povýšenectvím a krutým zacházením jak s aboridžincema, tak trestancema. Zavraždění batolata, znásilňování, zabíjení sedláckých rodin jen pro zábavu. Po velmi silném úvodu, naznačujícím brutální revenge flick, film postupně přelaďuje na duchaplnější cíl, přičemž celý čas působí jako drahé cvičení průměrného žáka filmařiny. [Helsinki IFF] (29.09.2019)

Celkem slušná "retro" verze I spit on your grave, kterou nečekaně natočila žena a dost dobře to funguje. Revenge movie o jedné služebné, které kapitán zabije rodinu a znásilní ji, no a další děj si asi domyslíte. Vizuálně hezky temné, drsné a naturalistické (znásilnění, zabíjení dětí), i když většímu gore bych se vůbec nebránil. Postavy jsou solidní a uvěřitelné, hlavní představitelka si emoční stránku zahrála na jedničku a záporák byl pěkně hnusný zmrd. Tempo a putování přírodou bylo první půlku svižnější a napínavější, no ve druhé půlce se to bohužel zpomalilo, s tím mám největší problém a je to hlavní důvod, proč nedám 4*. I tak jde o atmosfericky a emočně vysilující australský film, který pro fanoušky revenge žánru stojí za zkouknutí a vybočuje z podobných amerických filmů svojí syrovostí a zručným vizuálním i sociálním zpracování tehdejší doby. (10.12.2019)

Autorka Babadooka natočila syrové drama z historie Austrálie, které je špinavé, depresivní, beznadějné a hnusné, všichni se chovají jak hajzlové. Oprášila historku z Bronsonova Přání smrti (nebo z westernů), jen místo chlapa se mstí baba. Hnusná, s křivými zuby a pěkně vyžraná. Na feministické revenge filmy fakt nemám náladu, a pokud filmu ještě navíc chybí nadhled a ještě má zbytečně přestřelenou stopáž, zaujme mne na něm maximálně australská příroda. Nelíbí se mi ten film a nemám ho rád. (22.11.2019)