Přízrak

Nejočekávanější kousek v Karlových Varech pro mě dopadl sice ne na pět hvězd, ale pořád velmi dobře. Poetický příběh o lásce, stesku a obludnosti času nabídne divákovi hodně vnitřních skrytých pocitů, ale velmi málo emocionálních ždímacích replik a dialogů a děj, který příliš dějových znaků vlastně nemá, vypráví s odstupem, objektivitou a smyslem pro mysterióznost a lyriku. Mně osobně dlouhé scény nevadily, absence dialogů přidávala na kouzlu tohoto nadpozemského snímku, který je natočen v netradičním formátu. Velké herecké výkony nečekejte. A Ghost Story je sonda do obrazů, co se může dít po smrti a myslím, že tam nejsou slova potřeba. KVIFF 2017 (14.08.2017)

SPOILER ALERT: Ty kráso, tak tohle je oříšek! Když si tenhle film pouštěl, myslel jsem, že půjde o nějaký lo-fi horor, ale že dostanu artovou existenční dramaticko alegorickou báseň, by mne nenapadlo ani ve snu. A vlastně si ani nevzpomínám (ale jo, bylo to Vanilkové nebe!), kdy mi nějaký jiný film nabídnul tolik bolesti, kterou zde můžete sdílet s živými nebo mrtvými protagonisty snímku. Tahle věc je vlastně zhmotněním mých nejniternějších obav - co když při určitých okamžicích, místech nebo lidech otiskujete kousek sebe a jste k nim tak připoutáni v bezbřehosti času a smutek je pak jedinou konstantou, které přetrvává napříč stoletími? Kolik zármutku unese truchlící? Kolik zármutku unese zesnulý uvězněný v čase? A kdy to celé skončí, pokud vůbec? Všechny tyto otázky si díky této tryzně můžete položit, ale odpovědět si už musíte sami. A jestli i tak budete nakonec tápat, doporučuju si pročíst komentáře pod videem na youtube. Nejsou o nic veselejší než samotné pointa, která je po všech stránkách zničující... Nesmírně zraňující záležitost... (05.12.2020)

Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu, když jsem si film pouštěl, o to víc jsem byl zvědavý. Pravda, dlouho mi to nevydrželo. Opět se ukázalo, že nejsem žádný intelektuál, který by mohl docenit skryté kvality tohoto snímku. Začátek byl véééélmi pomalý, tvůrci ho prošpikovali naprosto úchvatnými statickými záběry, v nichž se nevyskytoval ani náznak pohybu a já jsem začínal mít zlé tušení. Po tomto úvodu pokračoval film v naprosto stejně strhujícím tempu a mým věrným společníkem se mi při jeho dalším sledování stalo tlačítko ffw, které dokázalo srazit stopáž na přijatelných šedesát minut. I tak to bylo velmi nudných šedesát minut. (30.06.2018)

Zatímco zde spousta místních erudovaných filmových znalců teče nad tímto nesledovatelným zvěrstvem ve svých komentářích blahem, já jsem při sledování tohoto Přízraku také málem vytekl, ovšem z úplně jiného důvodu a jediný světlý moment v souvislosti s The Ghost Story jsem zaznamenal se začátkem závěrečných titulků, kdy jsem sám sobě musel pogratulovat, že jsem to celé dokázal dát na jeden zátah a za to se upřímně obdivuji, jelikož se jedná o další z naprosto nesoudných a nesnesitelných hardcore artových výplachů, který nemůže nikdo se zdravým přístupem hodnotit kladně. Pokud bych měl být tedy úplně upřímný, jak na mě těch devadesát minut působilo, tak bych konstatoval, že se jedná o projekt, kdy tvůrce neměl v ruce naprosto žádný scénář a ani dolar v kapse, což samozřejmě tak není a beru, že třeba ztvárnění ducha ústředního hrdiny formou postavy pod prostěradlem mělo určitě svůj význam a podobenství, na mě to nicméně zafungovalo spíš jako laciný prostředek k zobrazení ducha. To je každopádně ale malicherná záležitost oproti tomu, co se zde odehrávalo v rámci zápletky, respektive obsahu filmu, jelikož to, co se zde děje, jednoznačně odmítám zápletkou nazývat. Ať si v tom všichni mudrcové klidně hledají co chtějí, faktem je, že strávit devadesát minut stylem: žena jde k oknu, kouká z něj ven, pět minut. Žena vezme koláč, a celý ho sní, sedm minut. Duch jde, kouká na ženu, šest minut, a takto probíhá celý film, zcela beze slov, chladně, utahaně, otravně. I když pozor, vlastně úplně beze slov to není, v nějaké šedesáté minutě je totiž do filmu vložen jakýsi monolog o smyslu světa takovým nesympatickým podivínem na jakési párty, jedná se ale jen o další neuvěřitelný hovno, nekompromisně přismrdívající k zápachu celém toho snímku. A co se pak týče zhruba závěrečné čtvrthodinky, to jsem se už jen přitrouble usmíval a v podstatě jsem se chtěl jen nějak dotrápit do konce, jelikož zatímco většina filmu byla extrémní nuda, tak alespoň dávala nějaký smysl, ovšem ten závěr je opravdu na palici postavený bordel, který vůbec, ale vůbec smysl již nedával, no a poslední scéna pak představovala definitivní blábolovou tečku, ke které není vlastně ani co dodat. The Ghost Story jsou zkrátka ryzí muka a jatka divácké vytrvalosti a tolerantnosti, a jen tak mimochodem, pokud tomu filmu dá někdo příležitost jen kvůli obsazení Casey Afflecka do hlavní role, jako jsem to udělal já, tak ať se nenechá též nachytat, protože Casey tu je asi tak dohromady pět a půl minuty, takže pořádný podvod na diváka! (12.10.2023)

Moc pekný motív vernosti, vytrvalosti a osamelosti duchov, fixovaných na milovanú osobu a miesto domova. Ale potenciál zaujímavej filozofickej meditačky sa nakoniec rozplynie vo "festivalový nonsens", ktorého význam vám nevysvetlí ani jeho tvorca. Film začína ako krehká romanca a cez náznaky mysterióznej duchariny skĺzne do existenciálnej levitácie s nezmyselne prekombinovaným dianím a neuspokojivým záverom. Dlhé zábery (väčšinou statické), formát 4:3 s minimalistickou výpravou, minimum slov a prehršeľ skvelej atmosféry. (02.07.2017)