Podivnější než ráj

Další Jarmuschova tradiční hra na umění. Dva povaleči se poflalkují světem. Krajně nezajímavá věc, na kterou se sice dá místy koukat (díky velice zřídkavému závanu humoru), ale jakmile se na jedinou sekundu zamyslíte, tak si uvědomíte, že je kompletně celý snímek opravdu totálně a nefalšovaně o hovně. V podstatě sledujete (naštěstí v přátelské stopáži) tři nezajímavé životní osudy tří nezajímavých lidí. Nic víc a nic méně. Za sebe (největšího filmového odborníka vesmíru) dávám slabé dva kusy. (21.07.2018)

Kolem tohohle filmu jsem chodil někdy v půlce devadesátek, v době, kdy jsem civilkoval v knihovně na FAMU, a ten název mě lákal. Jenže těch kazet a filmů s lákavými názvy na nich tam bylo tolik... Takže na Stranger than Paradise tenkrát nedošlo a nestal se mým osobním kultem, ač nejspíš mohl (stejně dobře jako třeba Mystery Train, který to štěstí měl). — Z dnešního pohledu je mi hlavně až úzko z toho, jak ti nebožáci dokážou prázdně zabíjet čas – ovšem Jarmusch o tom vypráví navýsost zábavně! A pak ta výborná pointa. Za mě silnější ***. (28.04.2011)

Odcizení ad extremum. 1)  Dva nemakačenkové hrají falešně karty a sázejí na dostizích. Nic nedělají, nic je nezajímá. Proč bych se o takého týpky měl zajímat? Postavy žijí, oblékají se a chovají zcela mimo mísu._____ 2)  Zdvořilost, s níž probíhají všechny dialogy, jen podtrhuje prázdnotu, v níž se postavy pohybují._____ 3)  31letý fešácký scénárista, režisér a střihač Jim Jarmush předkládá své alternativní pesimistické vidění světa. Zajímavý 32letý John Lurie (Maďar Willie) doprovodil dílo svou hudbou. Ještě je tu neméně zajímavý 30letý Richard Edson (Eddie) a tím jsem pozitiva filmu vyčerpal._____ 4)  Uvidíme záběry z dobového New Yorku, zasněženého chmurného Clevelandu a z pláží na neméně chmurné Floridě._____ 5)  Kolega Amputace***** pěkně popsal motivaci chování hlavních postav. (05.09.2023)

Odměřujeme si věčnost v laciných šatech ze sekáče mezi postelí, oknem a televizí. Když nás tahle Amerika přestane bavit, zaklejeme "Baszódj meg!" a vyrazíme na jih. Doufáme, že se vracíme do ráje, ale zjišťujeme, že jsme zase v pekle. Protože i na Floridě si je všechno navzájem podobné jak vykouřené Chesterfieldky a moře vzpurně studí a vrhá nám k nohám štěkající vlny. Pejsci na dostizích odnesou poslední peníze a tak nám zůstanou jen fotografie. Černobílé fotografie k básním Edwarda Dorna:"Čas je podstatnější než prostor. To je, skutečně, nejrozsáhlejší ze všech kategorií. Jinak řečeno je ho spousta. A samy věci protahuje, až splynou v jedinou, takže vidíš-li jednu věc, viděls je všechny." Jsme padlí andělé šedi a banality a v ráji už můžem být navždy jen cizinci. (18.12.2008)

Jarmusch měl vždycky pochopení pro podivné existence – dvojka povalečů Willie a Eddie je ukázkový příklad. Herecky je ale nejlepší imort Eszter Bálint. Vynikající je černobílá kamera Toma DiCilla, která nám ukazuje Ameriku šedivou, ošuntělou a nezajímavou. Ať už jde o New York, Cleveland nebo Floridu, měl jsem dojem, že kdyby to tehdy natáčel u nás v socialistickém Československu, měl by kromě palem a moře stejně vypadající záběry. Hlavní hrdinové sice všude narážejí na stejnou nudu, ale divákovi to opravdu nehrozí. (15.01.2006)