Mrtvý muž

Americký nezávislý film měl vždy několik králů. Jim Jarmusch rozhodně patřil mezi ně. Smutné oči Johnnyho Deppa provází Divokým západem záhadná postava indiána, tvůrce pro svůj snový až hypnotický příběh znovu zvolil černobílý materiál, ale pro mainstreamového diváka tohle podivné a nejasné putování rozhodně není. Hodně nestandardní kus. Chápu, když leckomu nesedne. (26.11.2016)

Bilance mých setkání s tvorbou Jima Jarmusche není v poslední dekádě právě povzbudivá. Za tři snímky obdržel dohromady pět hvězdiček a jeho nejnovějšímu kousku jsem se raději rovnou vyhnul. Kdysi tomu bývalo jinak a návrat k Mrtvému muži, který mě v 90. letech fascinoval, měl přinést vysvětlení, jestli se změnil on, nebo já. Není to nostalgií, ale znovu jsem Dead Manovi propadl. Pozdní Jimovy tituly mě nudí, ale Mrtvý muž je plný napětí, má neuvěřitelnou atmosféru a přitom není prostý typické Jarmuschovy minimalistické poetiky a existenciálního rozměru Blakeovy cesty do nebytí. Hrdinou antiwesternu není zocelený dobrodruh, ale nesmělý mladík bez znalosti prostředí, který nehledá práci kovboje, nýbrž účetního, a do okolního světa zoufale nezapadá. Jeho útěk před hněvem bohatého průmyslníka ho zavede k indiánovi jménem Nikdo, který díky únosu v dětství a výchově v prostředí bílé civilizace cítí stejné vykořenění a osamělost jako hlavní hrdina. Společně míří k oceánu, čelí najatým vrahům a připravují se přijmout svůj úděl. Jarmuschova režie dává krajině mystický ráz, kamera má místy hypnotický účinek a výsledný dojem umocňuje jednoduchá, ale působivá hudba Neila Younga. Johny Depp je ideálním představitelem hlavní role. Jeho odevzdaný, lehce nepřítomný výraz dokonale zapadá do jarmuschovského světa. Celkový dojem: 90 %. (19.11.2019)

Já vychovaný klasickými westerny se s Jarmuschovým viděním tohoto fascinujícího světa moc nesešel. Mrtvý muž je zajisté pozoruhodné dílo, ale pro mě až příliš. Pokud měl ve mě vyvolat nějaké emoce, tak jich bylo opravdu poskrovnu, ovšem i tak je těžké cokoliv tomuto snímku vytknout. Ovšem já se mnohem raději podívám na Tenkrát na Západě nebo Velkou zemi, než na tento podivínský filozofický western. (18.10.2006)

"Stupid fucking white man." ________ Černobílý vizuál, Johnny Depp, indiánský mysticismus, básničky, gore, lekce lakotštiny, postmodernismus, propagace žvýkacího tabáku, a grunge – yop, tahle bizarní vykrádačka avantgardního anti-westernu 'El Topo' od Alejandra Jodorowskyho má doslova všechno. Jim Jarmusch ví jak mít za málo peněz hodně undergroundový muziky. (06.02.2022)

"Jste William Blake?" "Ano, jsem. Znáte moje básně?" Jarmuschova filmová báseň, spojující dohromady westernovou neučesanost, černobílou obrazovou estetiku, poutavý trip s elektrickou kytarou a bizarní dějové momenty, je tak trochu přelud... nemám jasno v tom, zda mohu Mrtvého muže okamžitě katapultovat do top 10, či ho nechat plavat v kolonce zatraceně dobrých filmů, jež ve své přízračnosti praští diváka přes čumák přespříliš silně. O čem to bylo? Lyrická cesta za osudem i hezky vylíčená snadnost, kterak se shodit ze skály, ztratit a nechat zapomenout, nebo jen poutavě podané nic? Případně jakýsi hybrid obojího? Je jisté, že Jarmusch natočil western bez westernu, jehož hlavní hrdina nečekaně sešel z cesty a jen tak mimochodem vrostl do role hardcore psance, a že na jakákoliv žánrová pravidla zde nemá smysl hledět. William Blake přijel nikam, potkal Nikoho a stal se ničím. Nádhera. Nádhera s tunou hlášek i momentek, fetišisticky se vyžívajících ve své náhlé absurdnosti. A nemohu nezmínit fatální uhrančivost, místy rostoucí do hodnot, při kterých by se dalo kastrovat bez anestetik. (06.03.2009)