Mrtvý muž

Bojím se, že čímkoli, co řeknu, mohu této křehké černobílé nádheře s nejoduševnělejším "vrahounkem", s nejcharismatičtější "bad" bandou (Henriksen-Wincott-Hurt-Byrne), s krásně nervní kytarou i poetickou kamerou, nějak uškodit, protože to, co plyne před očima, je nesdělitelné. A tak jen: Jarmusch je návykový a já jsem naměkko. (05.11.2005)

William Blake má jméno básníka a je stíhán jako vrah. Přitom básním vůbec nerozumí a s bouchačkou je na tom zpočátku ještě hůř. Ale čím víc lidí si dělá zálusk na jeho život, tím přesnější má mušku a počet jím usmrcených lidí roste. Tato parodie na westerny nemá nijak rychlý děj, ale tím více do něj vtáhne. Pro mě je to klasický film na pomezí 4* a 5*. Pro nižší hodnocení se nakonec s těžkým srdcem rozhodnu kvůli absenci elementu nadšení. Ale vřele doporučuji! (10.05.2009)

Tohle bylo moje úplně první setkání s Jimem Jarmuschem a nedopadlo to zle, i když to mohlo dopadnout i daleko líp. Podle mě největším problémem filmu je,že se všechno děje v hrozným klídku, až to někdy skoro uspává, taky filmu moc nepřidá, že když se tam střílí tak to vypadá jako kdyby stříleli kapslíkovkama, to byla fakt hrůza. Ale tohle všechno naštěstí zachraňuje naprosto vynikající atmosféra a hlavně herci, Johnny depp opět vynikající a ostatní herci, ač mělo většinou malý role, tak taky super, hlavně B.B. Thornton má skvělou roli, ale i pekelně drsnej Henriksen stojí za to. Ale i tak tomu prostě něco chybí a debilní konec to zazdil úplně (26.02.2007)

Jim Jarmusch se mi pokusil vyprávět "westernový" příběh, ale použil přitom takové vyjadřovací prostředky, na které mé ubohé vnímací schopnosti nestačí. Statečně jsem se s snímkem bojoval a dokonce jsem si vracel scény, u kterých jsem předtím usnul. Tímto způsobem jsem s dvouhodinovým filmem ztratil přibližně dva dny života. Vždy toho budu litovat. (06.12.2008)

Čím je pro mě Dead man? O čem vlastně z mého pohledu je? No přeci o životě a hlavně smrti. Co znamená být živý a co to je být mrtvý. Úvodní nezapomenutelná scéna ve vlaku je skládankou symbolistických obrazů. Výjevy interiéru i exteriéru se s ubíhajícím časem neustále proměňují a vzdalují zažitému chodu věcí, jak ho zná náš hlavní hrdina, William Blake (Johnny Depp). Je to humorná scéna, ale zároveň nese hluboké poselství o přicházející změně, což dosvědčuje tragikomické vyznění celého filmu. Proč se vlastně hrdina vydává na tuto cestu do neznáma? Je přijat jako účetní do továrny. Stává se tedy součástí stereotypní prostoduché mašinérie. Tato práce mu však není souzena, sami posuďte, zda je to pro něj dobře či nikoliv. Ovšem pro něj to představuje konec. Ve skutečnosti je to pouhý začátek jeho cesty a start naruby převrácené westernové jízdy o nesmírné psychologické hloubce. Při náhodné přestřelce zabije svého soka, ale sám je raněn. Střela zůstala u srdce. Toto stigma jej na zbytek cesty označuje jako mrtvého. Odteď je mrtvý muž. Pronásledován odměny-chtivými zabijáky v doprovodu zvláštního indiánského samotáře jménem Nikdo se vydává na nedobrovolnou cestu. Tento příběh se odvíjí přinejmenším na dvou rovinách. V oblasti hodnot ztrácí Bill Blake všechny dosavadní iluze a jak bylo o této změně už mnohokrát napsáno, naplňuje jej pocit vykořeněnosti ze společnosti a civilizace. Druhou cestou je proměna psychologická. Bill Blake se dostává do zcela nového prostředí, dostává se tam náhodou, proti své vůli a není odsud návratu. Jeho uvažování o světě se proto radikálně mění a to čím dál více s každým novým, působivým zážitkem. Nový svět se musí přirozeně jevit takřka jako sen, jako země za zrcadlem z pohádek, a nutně přicházejí na řadu pochybnosti o světě, o lidech a o životě. Až po "své smrti" náš hrdina nahlédne za mříže reality a poznává absurdnost dříve tak samozřejmého světa kolem sebe. Již zmíněná tragikomičnost tohoto světa je ještě více umocněna monochromatickým ztvárněním obrazu. Svět není zpočátku nic než černá, bílá a odstíny šedé. V průběhu místy vskutku surové cesty tímto nekonvenčním divokým západem se svět mění. Objevují se nové barvy, které si hrdina do té doby nedokázal představit. Tato změna ovšem probíhá na podvědomé úrovni a barevné ztvárnění obrazu se tedy pro symboliku nemění. I divák musí poznat tuto cestu spíše podvědomě a vžít se do neopakovatelné atmosféry filmu. Té přispívá mimo jiné působivý hudební doprovod Neila Younga. Jim Jarmusch se ani nesnažil přiblížit skutečnosti v replikách a reáliích. Očividně nebyla účelem až dokumentární historická přesnost. Příběh je spíše filosofickou úvahou z poněkud zvráceného světa, kde je až překvapivě docela všechno možné. Inu, William Blake byl možná z těch "zrozených pro noc bez konce". Se "smrtí" však přišel pomalý osvobozující úsvit. (16.01.2006)