Mrtvý muž

Výjimečný až unikátní film Jima Jarmusche. Zejména je potřeba vyzdvihnout jeho novátorství, vizuální uhrančivost, stylovou čistotu a myšlenkovou hloubku. Jarmusch tímhle filmem vlastně vytvořil zcela nový žánr - mýtický (i mystický) western s psychologickým přesahem. V něm vyniká zejména magický realismus narativního světa postavy indiána Nobodyho, který jakoby vypadl z knih Marquézových či některých jiných latinskoamerických spisovatelů. Přičteme-li k tomu geniální hudbu Neila Younga, jehož úsporný minimalistický kytarový rif přesně sedí k existenciálnímu zmítání hlavních hrdinů a samotná hudba dost dobře obstojí i bez spojení s obrazem filmového plátna, v kombinaci s ním však vytváří zcela novou kognitivní kvalitu, skrze ní totiž může vnímavý divák dojít směrem k smyslu samého filmu; plus dokonalá kamera - černobílý, jakoby statický, tolik typický obraz pro filmy Jima Jarmusche, kde film vzniká sledem, řetězením téměř statických ,,živých obrazů", s velmi pozvolnou dynamikou (i když vůči předchozím Jarmuschovým filmům s ,,výrazným" nárůstem střihu), v níž je čas na mnohé odkazy k éře klasického filmu (zatmívačky, roztmívačky ...) a na sémantické významy filmu samotného... Western o předem mrtvém hrdinovi jako nadčasová metafora o smrtelnosti každého z nás, o smrti zakódované v samotném prazákladu bytí, western o fatálním míjení agresivního evolujícího hmotného světa naší nejen moderní doby s duchovním světem lidí s tak návodným ,,intelektuálním" jménem jako je William Blake, western o mýtickém obraze naší do sebe uzavřené, neempatické, zaslepené a přesto misionářské západní kultury, western o předem mrtvém indiánském lidu jakož o lidstvu samotném, v jehož genomu je zakódována rovněž jeho omezenost, konečnost a ohraničenost jeho existence... western o nás... Naprostý film... (23.11.2006)

Černobílá esej o muži, který byl zrozen k věčné noci. Dvě hodiny vizuálně strhujících sekvencí, které lze zastavit a nahlížet jako stylizované filmové obrazy. Mystický podtext příběhu je umocněn hádankovými promluvami indiána, který mluví a přitom neříká nic. Johnny Depp předvádí esenci úsporného herectví, které obstará povětšinou pouze výrazem tváře (inu, když na to má někdo kukuč). Jarmusch uvedl v život podivnou snovou fresku o cestě za smrtí, ke které je hrdina předurčen svým jménem. Zároveň oživil panoptimum podivných tváří a osob, které se zcela příčí zažitému "divokozápadnímu" stereotypu. Tenhle film nelze pasivně sledovat, nutno ho vychutnávat jako dobrý tabák... Tabák, který William Blake nemá. Proč vlastně? P.S. Zpětně musím konstatovat, že Jarmusch hodně čerpá z novátorského přístupu Cormaca McCarthyho, jehož drsnou poezii cesty k barbarství lze ve filmu zaslechnout věru silně. Pro mě osobně další důvod, proč tenhle film milovat. (30.01.2004)

Možno to trošku preženiem, no tento kvázi-western by z môjho pohľadu kľudne strčil do vrecka všetky leonovky. To, akým pokojným, lahučkým štýlom Jarmusch spracoval danú tému je naozaj majstrovská robota. Asi najserióznejší a najuveriteľnejší pohľad na prechod od zakoplexovaného loosera k chladnokrvnému zabijakovi. Skvelo zvolený čierno-biely filter a mrazivá hudba len podtrhujú pocity z filmu. Čo tam po pár nedotiahnutých a hluchých miestach. 90%. (04.07.2007)

Dead Man je zvláštní, existencionálně-přemýšlivý a ne zrovna lehce stravitelný film na pokraji života a smrti... A dá vám to najevo pěkně hned odpočátku scénou ve vlaku, která více méně charakterizuje celý film - Johnny Depp jede vlakem, čte si, popř. hraje karty sám se sebou, tedy věnuje se své osobnosti a záběry jsou prostříhávány zajímavým pohledem ven, či na kola lokomotivy za zvuku netradičních rifů elektrické kytary, které naprosto neladí s dobou, avšak za to velmi dobře s atmosférou (platí i po zbytek filmu). Dead man je také žánrově dost dobře nezařaditelný, není to western, kde parta tvrdých chlapů nosí kolty proklatě nízko, Johnny Depp jen tak putuje krajinou za doprovodu "Nikoho" a vypracovává se doslova z usmrkance až na... Mrtvého muže. Herecký výkon to byl velmi dobrý, ale o životní roli bych zde určitě nemluvil. Film dokáže vybídnout k zamyšlení, ale stejně mi vadila jistá bezdějovost a tím pádem i zdlouhavost až nuda. Bylo to prostě... zvláštní. "Some are born to sweet delight. Some are born to endless night." 7/10 (13.09.2008)

William Blake má jméno básníka a je stíhán jako vrah. Přitom básním vůbec nerozumí a s bouchačkou je na tom zpočátku ještě hůř. Ale čím víc lidí si dělá zálusk na jeho život, tím přesnější má mušku a počet jím usmrcených lidí roste. Tato parodie na westerny nemá nijak rychlý děj, ale tím více do něj vtáhne. Pro mě je to klasický film na pomezí 4* a 5*. Pro nižší hodnocení se nakonec s těžkým srdcem rozhodnu kvůli absenci elementu nadšení. Ale vřele doporučuji! (10.05.2009)