Rodinné sídlo

James Ivory je pro tenhle typ filmů jako stvořený. Snad vždy má role přesně typově obsazené a atmosféru dokáže navodit tak precizně, až se divák často nechá unést pocitem, že žít v těch časech (o kterých daný film pojednává) muselo být přes všechny potíže vlastně úžasné. Rodinné sídlo v sobě nese všechny stopy Ivoryho jiných podobně laděných filmů, ale přesto ve mně zůstala drobná špetička zklamání. Očekával jsem totiž, že se přinejmenším vyrovná Soumraku dne, což se ovšem nestalo. I tak lze ale bez nadsázky říct, že si film svá ocenění zaslouží a neměl by uniknout pozornosti zejména té náročnější části publika. (23.08.2002)

Rozmáchlá staroanglická freska, která nic nevysvětluje, jen odráží mnohdy nepřekonatelné třídní rozdíly. Nevím, mi to připomíná, filmy na toto téma jsou si velmi podobné, ale to, co ji vyvyšuje nad průměr, je skvělá herecká skladba méně i více známých herců a hereček a jejich postupné proměny, nečekané střihové zatmívačky a obrazy Howards Endu a další budov (14.02.2011)

Tak v tomhle jsem se tak trochu ztrácela...jediné, co mi z toho množství podivného a neuspořádaného děje utkvělo v hlavě byly kostýmy, krásná krajina, nádherné interiéry....ovšem to podstatné chybělo, a tím podstatným myslím děj, nějaký spád, dynamiku a logiku. Chvílema to byla taková nuda, že jsem myslela, že to pro nesnesitelnou pomalost děje vypnu. Jinak obsazení bylo na tak beznadějně chaoticky spatlaný příběh až moc dobré. A já blbá se na to tolik těšila....na těch 76%, co to tu má, to rozhodně neni, pro mě to je tak průměrné drama, až teď začínám pochybovat, jestli si to ty 3 hvězdy zaslouží, protože příběhem je velice podřadné. (01.02.2011)

Skvělá atmosféra a výtečná výprava pro mě nedokáží zakrýt špatný scénář. Nejde ani tak o rozhovory nebo to, jak se lidé chovají, ale spíš o předvídatelný příběh, který mi připomíná poušť ze Šíleného Maxe 3 - Kde nic, tu nic. Tři vzájemně propletené rodiny, jejichž proplítání je až příliš na sílu si mě nezískaly naprosto ničím a osudovost v zisku toho domu mi taky nepřišla jako nějaká suprová pointa nakonec. A tak jedinou věcí, kterou hodně oceňuju, jsou herecké výkony hlavně těch z vyšší vyšší třídy. Pokud to uvidíte i v originále, všimněte si, jak mluví. Jak skoro nehýbou horním rtem, což je v Anglii znamením výtečné školy, již navštěvovali. Od jejich hraní se taky odvíjí to krásně absurdní škatulkování do kast, kdy ani v té jedné rodině si nejsou rovni, což dává najevo Anthony Hopkins každým pohybem i slovem. Moje milá, přijali jsme tě sice do rodiny, ale nepleť se do věcí, kterm nerozumíš. Dost mi to připomínalo pozdější Rozum a cit a to jak výpravou, tak typem herců a prostředí. Jen pravda, Rozum a cit jsou mnohem zábavnější. (29.12.2006)

Vznešené, noblesní, elegantní, ale také snobské. Prostředí Anglie na počátku minulého století mi není příliš blizké, obzvlášť když je na něj nahlíženo optikou zbohatlíků, kteří nemají na starosti nic lepšího než odpolední dávku čaje a potlačených emocí. Musím však uznat, že koncert schopných herců dokázal udržet hladinu mé pozornosti i zájmu o postavy na přijatelné úrovni. Vztahy mi přišly zamotané tak akorát, ale chybělo mi v nich něco skutečného, hmatatelného a jaksi více lidského. Taktéž 140 minut je přespříliš... 5/10 (11.06.2015)