Studujeme za školou

Zkostnatělého, samolibého a povýšeného kantora hraje F.Smolík famózně. Škoda, že aplaus svých studentů získá teprve poté, co přes noc plnou příprav popře svou povahu (pěkná aliterace) a začne před nimi bohapustě debilkovat. Což je druhý extrém. S.Beneš jako jeho mladší kolega se chová o poznání normálněji, češtinářka N.Gollová tuto spíše neveselou veselohru pouze přizdobuje. (22.12.2008)

Vskutku inspirativní konfrontace (post)prvorepublikového a současného školství a vzdělanosti. Režisér Cikán se ve svém filmu, který stojí tak trochu macešsky ve stínu slavnějších komedií Jaroslava Žáka a Martina Friče, pokusil o vážnější tón, o jakousi širší kritiku zkostnatělého systému. Tedy všechno to, co tu tak okázale symbolizuje postava obávaného profesora Vlka, despotického příslušníka nepokrokového myšlení, ocitajícího se ve vlastní pasti poté, co je podroben svrchované kritice nejen od svých studentů, ale také od mladších kolegů, nazírajících na svět už jiným, moderním pohledem. Rozdíl mezi teorií a praxí, klíčový problém, který je ve filmu definován zkouškou praktických dovedností během letních prázdnin, zůstává diskutovanou otázkou napříč historickými obdobími do dnešních dnů. Seberealizace, ideály i nezbytná revolta a nepoddajnost jsou odznakem nejen studentského života, ale především lidského zrání, nabývajícího na významu právě v období malin nezralých. Za neutuchající popularitou tohoto filmu stojí zcela nepochybně také plejáda vynikajících hereckých individualit v čele s Františkem Smolíkem, Svatoplukem Benešem, Natašou Gollovou, benjamínky Hrušínským a Kemrem či sympatickou Stellou Májovou. Vzdělání je hodnotou nejvyšší a v čase trvalou, přestože Cikánův film nabízí pohled na události staré víc jak sedmdesát let. (04.10.2008)

Taká úsmevná, ale pomerne naivná školská komédia o jednom učiteľovi, ktorého bolo treba napraviť. Príbeh teda slabší, no pozeralo sa na to celkom dobre, žiadna nuda. Hlavne som bol fascinovaný mladučkými hereckými legendami. Staromilské oddychové povyrazenie, na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (01.03.2020)

Studujeme za školou je jeden z filmů z dlouhé řady tak oblíbeného prvorepublikového žánru studentské komedie, který lze dnes sledovat spíše se shovívavým úsměvem, přesto je překvapivě nadčasový v tom, jaké sociologické poznatky si lze při jeho sledování uvědomit - posledních 20 let tak kritizované bolavé místo českého školství, totiž odtaženost od praxe a zbytečný důraz na memorování a fixování v praxi většinou naprosto nepoužitelných vědomostí, není žádná horká novinka a zjevně je bolavým místem zdejšího školství již dlouhou dobu, minimálně od dob první republiky, úplně stejně jako nesnáze zbavit školské škamny učitelů, kteří nedovedou žáky zaujmout. Film končí shodně s dobovým územ idealisticky (dokonce nepokrytě agitačně), na rozdíl od reality českého školského systému...tady se doposud vůbec nic nezměnilo... (17.10.2015)

Třetí z řady předválečných studentských filmů, ovšem mnohem méně veselý než jeho slavnější komediální kolegyně. Tento je spíše odlehčeným dramatem o bolestivém střetu teorie a praxe, ve kterém je nepozoruhodnější postavou postava přísného profesora Vlka, konfrontovaného s nedostatky své učebnice a výuky na níž tak zatrvzele lpí. František Smolík je výborný a kdyby v závěru jeho profesor Vlk tak laciným způsobem nepopřel sám sebe, mohl se stát postavou nezapomenutelnou ve své tragice. Každopádně povedený a možná i dnes aktuální film, který rozhodně předválečné české kinematografii hanbu nedělá. (03.04.2012)