Šenkýřka „U divoké krásy“

Trochu přehnaná komedie která dnes funguje snad jen na LSD. jelikož jsem ho nepožil, bavil jsem se asi z poloviny. Film dost těží z groteskového humoru němé éry, jakoby si tvůrci se zvukem neuměli poradit. Zvlášť dialogy jsou místy dost debilní, ještě že to zachraňuje sexy Liduška Baarová a nádherná příroda Tater.Přemýšlet nad tím proč se chata na Popradském plesu jmenuje U divoké krásy a proč je na ní čerpací stanice, nebo nad tím proč hrdinové seběhnou od vodopádu Skok o 1000 metrů níž a 10 kilometrů dál během několika vteřin, asi nemá smysl. nejvíc mě ale irituje podivná postava domovníka či co to je, která naprosto bez návaznosti a nejmenší logiky KURVÍ celý film. Snaží se napodobovat Burianův humor a jeho žvatlání tak ubohým a trapným způsobem, že je to spíš k pláči. Film jako celek má smysl dnes už asi jen pro fajnšmekry, kteří mají zájem o staré české filmy. Přes všechna tato negativa bylo pro mě sledování tohoto snímku příjemným zážitkem, proto trochu v rozporu se sáhodlouhou kritikou filmu uděluji 4 hvězdičky. (21.02.2013)

Neskutečně svěží filmový zážitek roku 1932, to je Šenkýřka "U divoké krásy". Celá ta poetika odpovídá předchozí filmové sérii Skružného nebo podle Skružného (tentokrát byla předlohou Skružného divadelní hra Románek na horách z roku 1918), který od roku 1921 stabilně spolupracoval s Innemannem a Kavkovou-Innemannovou. Šenkýřka je takto de facto vyvrcholením jedné éry, která přirozeně překlenula němý a zvukový film. Novinkou v této zaběhnuté spolupráci je tehdejší začátečnice Lída Baarová, komik Fanda Mrázek a hudební skladatel Jára Beneš. A zatímco Baarová je skvělá ve své neotesanosti, hraje neskutečně barvitě a celkově je radost na ní pohledět, Fanda Mrázek s humorem sobě vlastním neodolatelně interpretuje slova Jarky Mottla Když tě něco bolí, tak vem' to holí. Jako zážitek je to naprostá paráda, z historického hlediska jsou pak nedocenitelné horské exteriéry a role Burianova imitátora Ferryho Víška a maminky Lídy Baarové Ludmily Babkové. Samozřejmě kopie vysílaná na CSFilm je z příšerného ořezu, který film ničí k nepoznání. (06.12.2020)

Rozverná horská romance plná záměn a nedorozumění, dílko natolik triviální, až to bolí. Režisér Innemann v něm poskytl volné pole působnosti nejen své manželce, někdejší hvězdě němého filmu Zdeně Kavkové, ale i některým dalším dobovým hvězdičkám z oblíbených pražských kabaretů. A také tehdy osmnáctileté Lídě Baarové. Tady ještě nic netuší o závratné kariéře v německém filmovém průmyslu, ani o budoucí nabídce snů z Hollywoodu a bohužel ani o osudovém setkání s kulhavým ďáblem. Tady je pořád ještě naivní a nevyzrálá, ale už plná nadějí a v očekávání věcí příštích. Pro pokročilé (otrlé). (21.03.2013)

Režisér Svatopluk Innemann tentokrát neměl moc šťastnou ruku. Ne na svoji, ale ve výběru scénáře. Po technické stránce je snímek prostě nádherný. Scenérie slovenských Vysokých Tater, pojaté impozantním úhlem snímání kamery, snad až do roku 1970, kdy slovenští tvůrci natočili snímek právě z prostředí Vysokých Tater „Medená veža“, snad už k vidění nebyly. Bohužel, přepis divadelního scénáře „Románek na horách ' se jeví poněkud nešťastně. Jedná se o veselohru postavenou na záměně postav, což je námět v celosvětové kinematografii populární snad dodnes, ale humor však scénickým zahráním skutečně může fungovat jen na divadelních prknech. Úsměvných situací je sice více než dost a drží se to typické situační komedie, avšak jádro věci poněkud ztrácí už v kramflecích. Ze všech postav nejvíce vyniká imitátor Vlasty Buriana, a to tělem i duší, Ferry Víšek. Co se týče Svatopluka Innemanna, snímek vypadá, jako kdyby se ještě stále seznamoval se zvukovým filmem, ale všechny jeho předchozí zvukové filmy z roku 1931 svědčí o něčem jiném. No, zkrátka neměl šťastnou ruku, čímž potvrdil rčení, že ne každý den je posvícení. Z historického hlediska ale jinak snímek rozhodně stojí za zhlédnutí. Už kvůli těm Vysokým Tatrám. (26.05.2023)

Vzhledem k tomu, že se jedná o film z počátku zvukové kinematografie, dávám mu tři hvězdičky. V tomto filmu především vystupuje v popředí předčasně zesnulý Josef Rovenský, v němž jsme záhy ztratili skvělého komika se svérázným, ale milým způsobem humoru (viz film Funebrák a řada dalších). I ten na kvalitě přidává. Svatopluk Innemann se záhy ve zvukovém filmu ztrácí, řízení mluveného projevu herců je u něho takřka amatérské. Lída Baarová zde prakticky začínala, sice s jistotou, ale i ona se ztrácela v afektované řeči, které se v pozdějších filmech jen zvolna zbavovala. Fanda Mrázek byl vždycky stejný a Mirko Eliáš ostatně taky. Do milovnické role se vůbec nehodil, vypadal o generaci starší než Lída. Film byl jistě natočen pro nádherné scenérie Vysokých Tater, které se tak přiblížili lidem, kteří toho v životě mnoho nenacestovali. A herecké hvězdy tu prožili příjemný relax. (31.01.2018)