Na prahu války

Silné obrazy, oslavující krásu života symbolizovanou nezkaženou přírodou okolí rakouské vesničky Radegund kontrastují s útulnými přesto strohými stěnami věznice Tegel. Nepředstavitelná volba jednoho sedláka nepodřídit se státní autoritě vede k postupné ztrátě přátel, postavení a nakonec i svobody/života. Malick naplno využívá svůj styl, který díky pomalému až vleklému zobrazení času dodává čekání na smrt punc realismu. Diehl je přesný, minimalistický a jeho přesvědčení je nečekaně tiché. Vyschla studna. Doufáme, že zaprší. (23.09.2020)

Typický Terrence Malick. Vďaka úžasnej kamere sa stávajú hlavnými hrdinami hoci aj kôš jabĺk, polámaný drevený plot, mrežované okno či pole zlatých klasov. Vizuálna báseň. Avšak čo z toho, keď tá báseň je zase raz dadaizmus. Krásna alpská príroda, dych vyrážajúce scenérie, skvelé interiéry aj kostýmy. Avšak čo z toho, keď slúžia zase raz tomu istému účelu. Strom života bolo prelomové dielo, následne režisér predviedol totálny zásek, našiel si proste tvorivý štýl, z ktorého sa už ani o centimeter nepohol. Najtragickejšie je sledovať scény, v ktorých herci evidentne dostali inštrukcie „robte si, čo chcete, hľaďte si do očí, hladkajte sa po tvári, pobehujte splašene ako deti v materskej škole, hlavne nech to pôsobí autenticky“. Lenže práve tieto scény vôbec autenticky nepôsobia a autorský zámer z nich čpie na sto honov. Prečo teda dávam štyri hviezdy? Asi kvôli tomu čerstvému alpskému vzduchu, ktorého som sa pri sledovaní nadýchala. (11.03.2020)

Malick si i nadále točí filmy primárně pro sebe a i Hidden Life nese všechny typické znaky jeho tvorby.Nechybí tak přepálená stopáž,pomalé tempo,dlouhé záběry na přírodu,hrátky s kamerou a minimum dialogů.Na rozdíl od jeho předchozích filmů to v tomhle případě ale nezvládne nudit,protože jde o jeho nejlepší a nejsilnější film od stále nepřekonané Tenké červené linie.I když jde o velmi komorní kousek,dokáže ukázat z hrůz války,potažmo z hrůz Hitlerova režimu,mnohem víc než leckterý čistě válečný film.A je úplně jedno,že tady z války divák neuvidí ani vteřinu,nezazní jediný výstřel.Není to absolutně potřeba a přesto,nebo právě proto má film poměrně velký emoční dopad...80% (07.02.2020)

Tříhodinová směs pocitů působící obrovskou gravitací na diváka.Film zobrazující nesmyslnost války a ukazující tu zdánlivou podřízenost vládnoucí společnosti.Vzít vám můžou všechno kromě vlastních myšlenek a přesvědčení ve spravedlnost.Franz žije se svou ženou a dětmi na úpatí hor a této krásné a štěstím naplněné scenérie se nechce vzdát ani po obdržení povolávacího rozkazu do armády,aby šel bojovat za zájmy psychopata Hitlera.Kvůli svému odmítavému postoji na válečnou mašinérii upadne ve vesnici v nemilost a opovržení vesničanů cítí on i jeho rodina na každém kroku.Franz nebyl žádný zbabělec a jeho jedinou "slabostí" bylo,že se nechtěl angažovat v nesmyslném projektu zvaném VÁLKA.Tiše jsem mu při sledování filmu záviděl jeho manželku,která byla obdařena dvěmi nejdůležitějšími vlastnostmi ženy a to VĚRNOSTÍ a OBĚTAVOSTÍ a za každých okolností stála za svým mužem.Franz nemůže nic dělat s tím aby mohl zůstat a tak odjede do boje,ale protože odmítne složit přísahu Hitlerovi tak je zatčen a držen v nějaké pevnosti.Po čase je převezen do Berlína do vězení.Neustoupí ze svého zatvrzelého postoje a je odsouzen k nejvyššímu trestu.Když se to dozví jeho žena odjede za ním,aby se s ním rozloučila.Nejdokonalejší věta z celého filmu:,,RADĚJI PŘETRPĚT NESPRAVEDLNOST NEŽ BÝT JEJÍM VYKONAVATELEM". (28.03.2020)